pondělí 25. dubna 2011

Včelky samotářky - užitečný mazlík do každé zahrady


Domečky pro včelky k zakoupení zde.
O tom, že existují i jiné včely než včely chované včelaři v úlech jsem ještě před 2 roky neměl ani tušení. Znal jsem vosy, které nám při posezení venku dělají nálety na pivo, vosičky, které to dělají také, ale u těch nám to nevadí, protože nedávají žihadlo a pak velké sršně, vrtulníky našich zahrad.
Až jednou jsem narazil na internetu na zajímavý výrok kanadského profesora Marka Winstona na přírodovědecké univerzitě, který kdesi řekl věty, které mě zaujaly: „Snížení počtu včel divoce žijících a jejich nahrazení umělým chovem včel medonosných je dobrým příkladem problémů, které si sami vytváříme přetvářením přírody zemědělskou činností a regulací škůdců, a dobrým příkladem toho, jak tyto problémy řešíme. Namísto abychom řešili problém přímo – a postarali se o ochranu a zvýšení počtu divoce žijících včel – vytvořili jsme nový, nepřirozený „opylovací průmysl”, který je nutný jen proto, že jsme změnili přirozený svět.“
Protože se zajímám o přírodu a přírodní zahrady, věděl jsem jakým vážným a mnohdy podceňovaným celosvětovým problémem, je katastrofální úbytek uměle chovaných včel, ale i čmeláků. Snad každý přeci zná okřídlené úsloví „bez opylení není úroda“.
Začal jsem tedy pátrat o čem, že to ten pan profesor mluví a otevřel se přede mnou úžasný svět včelek samotářek, které jsou nejen mírumilovné, ale i minimálně stejně užitečné jako běžné včely. Jejich poznávání mi usnadnilo to, že asi před rokem jsme začali v našem internetovém obchodě Zelená domácnost.com prodávat i sortiment výrobků od anglického dodavatele, který zahrnoval i řadu domečků pro tyto včelky. A tak jsem spojil objevování samotářek s testováním těchto výrobků.
Musím hned říci, že mě samotářky nadchly. A nejvíce to, že je, jak jsem zjistil, může mít na své zahradě i zahrádce, ale i balkónu ubytovat úplně každý. Nepotřebují totiž skoro žádnou péči. A protože nedávají žihadla, nehrozí ani problémy s dětmi, domácími mazlíčky nebo s alergiky.
Pojďme si tedy ty utajené včelky samotářky představit. Málokdy totiž můžeme dějům v přírodě pomoci tak snadno, jako právě tady. Že tak samozřejmě pomůžeme i sami sobě a dobré úrodě na našich zahrádkách je nezanedbatelným bonusem a motivací.
O včelkách samotářkách
Včely samotářky často unikají i pozornosti „profesionálních“ včelařů. Nežijí totiž ve velkých rojích, jako včela medonosná, ale poustevnickým velmi nenápadným životem.


Nakladou do vhodné dutiny nebo chodbičky svá vajíčka, kde každému vytvoří zvláštní komůrku. Do té přidají zásoby potravy (směs pylu a medu) a dutinu uzavřou vhodným materiálem. Obvykle hlínou nebo kousky listů, záleží na druhu včelky. Z vajíček se vylíhnou larvičky a ty se v komůrce živí připravenou potravou. Po nějaké době se zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace. Někdy je v chodbičkách třeba deset kukel v řadě za sebou. Nejstarší kukla je na slepém konci chodby a musí tak počkat, až se vylíhnou všechny mladší v řadě před ní. Samičky se po vylétnutí spáří se samečky a celý cyklus se opakuje. Za svůj život postaví jedna samotářka maximálně několik desítek buněk a většinou uhyne dříve, než se z plodu vylíhnou další dospělé včely.
Fascinující na tom všem je i to, že u nás žije desítky druhů samotářek a každý druh má trochu jiný způsob života! Liší se vzhledem i velikostí. Najdeme mezi nimi malé trpaslíky, velké jen několik milimetrů, ale i samotářky velikosti čmeláků.
U některých druhů se larvy ještě téhož roku promění ve včelky a vylétají jako druhá generace. U jiných druhů přezimují mladé včely v buňkách a vyletují až na jaře příštího roku. U některých druhů přezimují jen oplozené samičky, jindy zase samci. Další druhy zimují jako larvy a ve včelky se přeměňují až na jaře.
Podle svých vlastností dostaly některé rody pozoruhodná česká jména. Třeba čalounice si budují příbytky ze sešitých ústřižků listů. Pískorypky si zase vrtají chodičky až půl metru hluboké a na konci rozšířené do komůrek pro larvy. Máme zde také maltářky, ruděnky, pilorožky, ploskočelky, maltářky a další. Každá trochu jiná, každá zajímavá.
Dokonce jsou prý i samotářky, které si najdou úkryt v prázdné ulitě po hlemýždi a zamaskují si ji senem a zeleným nátěrem z rozžvýkané trávy tak šikovně, že hnízdo nenajdete. Některé si snad slepují svá hnízda z kamínků.
Co však mají všechny společné je to, že jsou užitečné a opravdu pro nás nejsou nebezpečné a není třeba se jich bát. Nejsou vůbec útočné. Zkusil jsem se několikrát k jejich domečkům rychle přiblížit a mnohokrát se z blízka díval do jejich komůrek. Nikdy se nepokusili mě napadnout, byť nebyly z mého vyrušování právě nadšené. Spíše se snažili ukrýt nebo mě odlákat od svých příbytků.
Chov samotářek
Pořídit si své vlastní samotářské mazlíčky na zahradu je naprosto jednoduché. Stačí těmto poustevnicím připravit vhodné úkryty, kde by mohly naklást svá vajíčka a případně přezimovat. Téměř každý druh samotářek si přitom buduje své hnízdo poněkud odlišným způsobem, proto můžeme vyrobit nebo zakoupit více různých úkrytů pro přilákání více druhů. Fantazii se meze nekladou. Je možné jejich domečky kombinovat i s úkryty pro další užitečný hmyz na zahradě – zlatoočka, berušky, …
Některé druhy těchto včelek si budují chodbičky pro hnízdo sami, těm stačí připravit jen vhodný terén. Může to být např. hlinitopísčitý kopeček, kamenná zídka v zahradě spojovaná hliněnou maltou nebo zídka z neomítnutých porézních nepálených cihel. To vše je ideální terén pro zemní včely: pískorypky, ploskočelky, chluponošky.
Včely drvodělky zase vyhledávají staré ztrouchnivělé dřevo, což můžeme snadno vyřešit jeho ponecháním v zahradě. Opravdu není nutné každý již suchý strom porazit. Tlející dřevo poskytuje úkryt neskutečnému množství hmyzu, který nám na zahradě poskytuje užitečné služby.

Ale nejvíce druhů včelek samotářek využívá různé již existující dutiny a chodbičky. Vyplatí se proto jim připravit dutiny různých tvarů a průměrů a umístit je na různých místech v zahradě. Sami uvidíte, které si včely vyberou. Obvykle dávají přednost domečkům umístěných na chráněných místech na slunci, ideálně s orientací na jih. Pokud je to možné, vchody do dutin by měly být chráněné před deštěm. Připravte se na to, že někdy včelkám osídlení úkrytů chvíli trvá. Jako většina živočichů mají trochu nedůvěru k předmětům zářících novotou. Ale po prvním obsazení rychle nabere osidlování připravených chodbiček velmi rychlé tempo.
První vlastní zkušenosti
Měl jsem tu možnost testovat na naší zahradě po celý loňský rok všechny domečky ze sortimentu našeho obchodu (zde). Při jejich umisťování jsem se obával, zda je včelky vůbec osídlí. Žijeme totiž v poměrně zachovalé přírodě u lesa, a tak jsem si říkal, že tady mají asi přírodních úkrytů dost. Jaké bylo mé překvapení, že jsem jich za pár týdnů mohl sledovat čilý provoz včelek u většiny domečků. Včely do komůrek nosily pyl a velmi rychle je plnily vajíčky, potravou a poté uzavíraly – a tak pořád dokola. Někdy jsem zaznamenal i několik druhů samotářek v sousedních chodbičkách nebo osídlení chodbičky jiným druhém poté, co ji předchozí včelky opustily (tedy připadaly mi rozdílné, ale nejsem zdaleka takový odborník, abych dokázal přesně určit, zda šlo o jiný druh nebo druhy).
U nás na zahradě samotářky rychle osídlily jak otvory vyvrtané ve speciální cihle, tak i dutiny ve speciálních trubičkách. Méně využité zůstaly zatím otvory ve dřevě, což ale mohlo být způsobeno tím, že sousedíme se starým lesem, kde je snad takový otvorů více než dost.
Dutiny v domečkách jsou od 3 do 10 mm, zdá se mi, že nejvíce obsazené byly otvory o průměru kolem 5 mm, ale jde o první rok pozorování.
Nepatrně vyšší obsazenost byla u domečků umístěných na zahradě již v předjaří, než u těch co jsem umístil až v červnu. Doslova nával byl u domečků umístěných u vrby jívy a v kvetoucí louce.
Pozoroval jsem také snahu ptáků a hlavně strakapoudů o vytažení trubiček z domečků a vyjedení obsahu chodbiček. Proto se osvědčil model domečku, který chrání rourky pletivem. Na jaře chci tuto zábranu přidělat i na ostatní naše domečky. Postačuje hustější králičí pletivo, předsazené před vletové otvory tak, aby ptáci nedosáhli na dutinky, ale pletivo nebránilo včelkám ve vletu.
Velmi zajímavé bylo pozorování dění v jednotlivých dutinkách, což mi umožňoval rozebíratelný domeček a několik prosklených dutinek. Dle doporučení jsem však nikdy nepozoroval dění uvnitř déle než několik minut, abych vývoj včelek nějak zbytečně nenarušil.
S příchodem zimy jsem domky přesunul do kůlny, abych přezimující včelky ušetřil od nejsilnějších mrazů. Už se nemohu dočkat, co se bude dít na jaře
Pomoci může opravdu každý a vyplatí se to
Doba, kdy v každé druhé zahrádce stálo pár úlů medonosných včel je bohužel nenávratně pryč. Ubývají tolerantní sousedé, schopni vydržet sem tam nějaké to žihadlo, málokdo z nás má také čas a chuť se věnovat jejich chovu, spousty problémů představuje pro medonosné včely i varoáza, která způsobuje dramatický pokles těchto včel u nás i ve světě.
Velkou předností včel samotářek proti včelám medonosným jsou téměř nulové nároky na jejich chov. Stačí vyrobit nebo koupit domeček a na zimu jej případně přenést do chráněných prostor. Jinak se celý rok můžete těšit pohledem na jejich život a rozmnožování. Z vlastní zkušenosti dodávám, že děti pozorování samotářek milují. Aby ne – nedávají žihadla.
K tomu nezapomínejme na to, že samotářky jsou velmi zdatní opylovači, v mnoha případech prý dokonce výkonnější, než včela medonosná. Platí to zejména v případě opylování cizosprašných odrůd a za špatného počasí. Na rozdíl od včel medonosných se také nenechají odlákat bohatší nabídkou nektaru a pylu u sousedů. Dnes všudy přítomná řepka olejná dokáže medonosné včely dokonale odlákat od opylování našich ovocných stromů. Medonosné včely totiž spolu dobře komunikují, a proto si informaci o spoustě kvetoucí řepky rychle sdělí. Tuto komunikační vlastnost samotářky nemají, a proto zůstávají věrné našim zahradám i našim květům toužících po opylení.
Nechcete li se děsit chvíle, kdy vámi pracně obdělávaná a opečovávaná zahrada zůstane neopylena a vaše zahradnická práce zůstane vniveč, zkuste si pár takových domečků na zahradě umístit. Dále už se o všechny ty pískorypky, maltářky, zednice a další nemusíte vůbec starat. A když se budete nudit, můžete z povzdálí i z blízka pozorovat jejich krátký, ale nesmírně zajímavý a užitečný život a poznávat další důkazy o tom, jak to většinou na rozdíl od nás lidí, ta příroda zase dobře vymyslela.
No řekněte, vy jste nikdy netoužili mít vlastní včely? A tyhle vás mohou vítat po příchodu domů skoro stejně jako váš pes nebo kočka. A na rozdíl od nich nepotřebují krmit, venčit a ještě se vám postarají o dobrou úrodu. Podle mě to nemá chybu a už plánuji instalaci velkého domku pro včelky na louce sousedící s naší zahradou. Škoda, že pomoc přírodě není vždy tak snadná jako u včelek samotářek. Vždyť takový domeček jde pověsit i na balkon nebo i miniaturní zahrádku. V době, kdy mnozí odborníci považují dramatický úbytek včel v krajině, za ještě vážnější ohrožení budoucnosti lidstva, než daleko více diskutované změny klimatu, je tato pomoc mimořádně cenná.
Petr Dobrý Zelená domácnost.com www.zelenadomacnost.com
Poznámka závěrem: Po roce zkušeností s včelkami samotářkami se zdaleka necítím jako odborník na jejich chov. Informace v tomto článku tedy čerpají i z informací od výrobců domečků pro samotářky a hlavně od pana Vydry, kterému děkuji za souhlas s využitím jeho zkušeností.
Zajímavé linky:
http://vitavydra.sweb.cz/samotarky.html
http://www.sci.muni.cz/ptacek/09-samotvcely-Puzova.htmhttp://www.rozhlas.cz/meteor/prispevky/_zprava/791381

1 komentář:

  1. My jsme si pořídili kousek zahrady za městem a teď taky váhám, že bych si tam dal včelín. Nejdřív teda musím zajistit zabezpečení, do Velikonoc snad bude nainstalovaná křídlová brána. A je pravda, že původně jsem měl v hlavě klasický včelín, ale tam se člověk občas dostane do nekonečného veletoče byrokracie. Včely samotářky zní taky dobře. :) A aspoň nebudu muset řešit, jestli "nelétají na sousedovu zahradu", aby někoho neštíply.

    OdpovědětVymazat