neděle 26. července 2015

Hledáte lásku na celý život? Zamilujte se do přírodní zahrady

Zelená poušť. Tak by se dala charakterizovat většina moderních zahrad. Anglické trávníky a okrasné jehličnany nejen že neplodí nic dobrého k snědku, ale také úspěšně vytlačují původní druhy rostlin a živočichů. Klasické pěstitelské zahrádky zaplněné úzkostlivě opečovávanými záhonky, kde se pořád jen hnojí, hubí a likviduje, jsou o něco lepší. Bohužel ale hlavně ve vztahu k člověčímu žaludku. Pokud chcete mít ekologickou plodící zahrádku a ne soukromé plecí galeje, račte se seznámit s přírodními zahradami.

Filozofie ekozahradničení vychází z nepopiratelného faktu, že příroda nepoužívá průmyslové chemikálie, nehrabe listí, neorá a neprořezává stromy, protože to prostě není potřeba. Naopak dokáže maximálně využít předpoklady každého kousku země, aby ho co nejdůkladněji ochránila přirozeným zeleným pokryvem a zapojila do úžasného koloběhu životní energie. 
Školní zahrada v přírodním duchu. Foto: Svatava Vitulová

Bez zbytečných zásahů

Pokud se ji člověk pokouší napodobit, musí počítat s tím, že se bude muset přírodním zákonům v lecčems podřídit. Strom prostě bude plodit, až na to bude dost silný, a ne po štědré dávce hnojiv. A slimákům občas padne za oběť nějaký ten salát, než se o ně postarají jejich přirození nepřátelé. Odměnou za trpělivost bude zdravě plodící zahrada, která sytí nejen žaludek, ale i duši. A ještě poslouží k odpočinku, poznávání i hrám celé rodině.

„Důležité je nejdříve si ujasnit, proč přírodní zahradu vlastně chceme. Jestli proto, že je to módní trend, a že ji mají všichni. Nebo jestli jsme někde slyšeli, že skoro nevyžaduje práci ani velké investice. A nebo proto, že jsme se rozhodli část krajiny, za kterou jsem zodpovědní, přiblížit přírodě a podělit se o tento prostor i s ostatními druhy. Poslední jmenovaný důvod je nejlepší. Ostatní nejsou špatné, ale je důležité vědět, co jsme pro takový cíl ochotní obětovat,“ nastínila Dana Křivánková z brněnské Lipky, která se ekologickému pěstování věnuje jako lektorka kurzů přírodního zahradničení.

Pokud si představujete přírodní zahradu jako zářivou nebeskou oázu plnou libě vonících květů a plodů, máte pravdu. Ale jen z části, protože u nás po velkou část roku vypadá poměrně fádně. Jabloň prostě nedokáže dvanáct měsíců v kuse hýřit barvami jako importované ozdobné jehličnany, na které jsme v moderních zahradách zvyklí. Přírodním zákonitostem se podřizují i tvary záhonků. Místo nepřirozeně vypletých záhonů posetých šiky jedné plodiny ekozahradníci prosazují na první pohled chaotické shluky různých druhů zeleniny.
Foto: Helena Vlašínová

Chaos jen pro nezasvěcené

Zmatek je to ale pouze zdánlivý, protože rostliny se v přírodních zahradách cíleně kombinují tak, aby co nejvíce využily potenciál daného stanoviště, vzájemně se chránily před škůdci, nekonkurovaly si kořeny a ještě neustále zlepšovaly kvalitu půdy. Sdružování více druhů „kamarádících“ se plodin na jednom záhonku není žádná novinka. „Severoameričtí Indiáni pěstovali dohromady kukuřici, dýně a fazole. Kukuřice slouží jako opora popínavé fazoli, fazole dodává do půdy dusík, a hnojí tím kukuřici, a dýně se plazí po zemi a stíní půdu před vysycháním,“ upozorňuje Jaroslav Svoboda, autor knihy Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku.

Dnes si ale musí podobná chytrá a ekologická řešení opět najít své místo na slunci. Na vině je zejména to, že se čeští zahrádkáři v touze po vyšších výnosech leccos přiučili od konvenčního zemědělství, které ničí důležité půdní mikroorganismy, z úrodných polí vyrábí přehnojené polopouště a ještě otravuje spodní vodu. Začínající ekopěstitelé bohužel často musí čelit nedůvěře sousedů, kterým nejde do hlavy, proč nezlikvidují usychající strom, nevyplejí si záhony nebo každý týden nesekají trávu.
Foto: Eva Kazdová
Pak nezbývá, než jim taktně vysvětlit, že staré stromy slouží jako líhniště dravého hmyzu, který se živí třeba tím, co by jinak s chutí zblajzlo zeleninu. A mnohé plevele výborně chrání citlivou půdu před sluncem, poté ji pohnojí vlastními těly a řada z nich je dokonce připravena stát se velmi zdravou součástí lidského jídelníčku. A fanatické sekání pažitu jen roztáčí nekončící a hlavně naprosto zbytečný kolotoč zalévání a hnojení. A hle, my místo toho máme báječný jedlý trávník, který chutná i léčí. A támhle o kus dál je základ jedlého lesa, kde jednou budou uzrávat takové dobroty jako mišpule, arónie nebo rakytník…

Náš tip:
Ve skvěle napsané knize Kompletní návod k vytvoření ekozahrady Jaroslava Svobody najdete všechny důležité informace i plno vychytávek pro založení vlastní zahrady. K přírodní zahradě neodmyslitelně patří kompostování, které nahradí průmyslová hnojiva. Pokud potřebujete zrání kompostu urychlit, zvolte biologicky aktivní přípravek.

Ježci, škvoři i hadi

Kromě toho, že proniknete do spletitých potřeb a vztahů jednotlivých plodin, bylin a stromů a zbavíte se nutkavého šimrání pořád zasahovat tam, kde to opravdu není potřeba, byste se při tvorbě přírodní zahrady měli seznámit i s mnoha zvířecími pomocníky. Díky jejich apetitu místo vás budou sklízet mšice bělásci nebo slimáci. Ideální je rovnou jim nabídnout pohodlné bydlení v takzvané divočince, což je část zahrady s připravenými úkryty, kde nebudete zasahovat do jejich soukromí.

Slimáky si podá ježek, netopýři si pochutnají na záškodnickém hmyzu včetně obávaných obalečů, na mšice vyšlete slunéčka, zlatoočka a škvory, a pokud vás trápí přemnožení hlodavci, efektivnější než pastičky i kočky jsou hadi. Můžete jim dokonce pořídit útulný hadník, což je vlastně dlouhodobý kompost. „Jen pokud vaše zahrada leží v oblasti hojného výskytu zmijí, buďte opatrní a hadník oddělte od zbylé zahrady širším pruhem sečeného trávníku, přes který se hadi neradi vydávají, protože se tam necítí bezpeční, nebo ho raději nezakládejte,“ radí Helena Vlašínová, autorka knihy Zdravá zahrada.

Náš tip
V sortimentu Brány k dětem najdete plno šikovných domečků pro ježky, škvory, netopýry, jiřičky, berušky i hmyzí centra pro různé druhy opylovačů. Pokud chcete své pomocníky poznat zblízka, pořiďte si třeba krmítko pro motýly, včely a čmeláky, dlaždici pro pozorování života pod zemí a nebo rovnou solární hmyzí divadlo, které přiláká skryté obyvatele noci.

Krmítko pro motýly, včely a čmeláky.

Důvěřujte dokonalosti přírody

Správná přírodní zahrada nemá sloužit jen jako plantáž, ale také jako místo pro relaxaci celé rodiny i bezpečný prostor, kde se děti mohou podle libosti vyřádit a ještě se leccos přiučit. Ideální je dopřát jim vlastní minizáhonek, kde si mohou samy hospodařit a radovat se z prvních pěstitelských úspěchů i poučit z případných nezdarů. Právě pobyt dětí je dalším z důvodů, proč v přírodní zahradě není místo pro umělá hnojiva ani všemožné postřiky.

„Pokud máte šanci mít kousek zahrádky, kde si můžete s dětmi hrát a mlsat z darů přírody, nenechte si ji zamořit chemikáliemi, i kdyby vám příbuzní i obchodníci tvrdili, že ,tyhle' jsou opravdu bezpečné a ekologicky šetrné. Stále se opakuje situace, že vychvalované přípravky jsou po čase zakázané jako nebezpečné. Asi znáte příběh DDT, který se používal téměř na všechno a zacházelo se s ním jako s cukrem... I tolik vychvalovaný Roundup je od letošního roku zakázaný v Dánsku a mnohé vědecké studie potvrzují jeho nebezpečnost. V přírodě je vše dokonale zařízené, zkuste k zahradě přistupovat podobně jako ke svým dětem, s pochopením a respektem. Důvěřujte tomu, že pokud do přírody nebudeme násilně zasahovat, ale jen pomáhat, dá se vše řešit přirozenou cestou,“ upozorňuje Helena Vlašínová.
Foto: Dana Křivánková
Pokud se pustíte do plánování vlastní přírodní zahrady, rozhodně byste neměli zapomenout na koutek pro sebe. Nejlépe vybavený lavičkou nebo rovnou pohodlnou houpačkou, kde můžete v klidu odpočívat, ale třeba i trucovat, pokud to zrovna potřebujete. A kde se hlavně můžete v klidu kochat svým dílem. I když si přírodní zahrada v prvních letech vyžádá dost vaší energie, postupně se s radostí osamostatní a bude vyžadovat jen minimální zásahy. A vaši vnuci vám budou každý podzim blahořečit, až se na vámi vysazených stromech začervenají jablka a zazlátnou hrušky.

Pokud toužíte po přírodní zahradě, ale nemáte čas dumat, které trvalky se navzájem snesou a které si vyhlásí vyhlazovací válku, můžete její vyprojektování i založení svěřit specializované firmě. Tím se ale nejspíš připravíte o plno barvitých zážitků, díky nimž vám tento prostor opravdu přiroste k srdci. A také o nejednu důležitou lekci o vás samých. Ne nadarmo se totiž říká: „Ukaž mi svou zahradu a já ti řeknu, kdo jsi“.

Náš tip
Ideálním vybavením přírodní zahrady je houpací síť, v níž můžete lenošit sami, ve dvou a nebo rovnou s celou rodinou. Závěsnému křeslu stačí pro instalaci jen jediná větev a přes zimu vám může dělat společnost klidně i doma.

Vertikální zahrady – řešení i pro panelák

Možná jste si při čtení povzdychli, že zrovna vy žádnou zahrádku nemáte a třeba ani mít nemůžete. Pěstitelský minikout si ale můžete vytvořit i na balkónu, terase nebo ploché střeše. Jen je při tom třeba vzít v úvahu nejen specifické podmínky (zalévání, prostor, nosnost podkladu, omezené množství půdy) ale i případné sousedy, k nimž by se vaši svěřenci mohli časem rozrůst.

Zajímavým řešením pro stísněné prostory jsou vertikální zahrady, v nichž rostliny pěstované nad sebou zaberou jen minimum místa. „Rajčata, papriky a hrášek pěkně rodí na jižní straně. Kedlubny, zelí a jahody na západní. Okurky, stévie a bylinky jsem měla orientované na východní stranu. Listové zelenině se daří na jihu, na východě i západě. Na balkónech a terasách se ale dá pěstovat mnohem bohatší flóra,“ radí Zuzana Klusová, která vertikální zahrady navrhuje i pro interiéry.

Na zálivku balkónové vertikální zahrádky se jí osvědčila odpadní voda z mytí nádobí. Dokonce si pořídila i praktický samozavlažovací systém, který zabrání uschnutí rostlin za horkých dní. Voda z kuchyně je navíc plná živin, takže rostliny nemusela ani hnojit. Výhodou zelené clony je i to, že přirozeně stíní, ochlazuje a čistí vzduch. A bylinky pro vaření máte hned po ruce.
Foto: Dana Křivánková

Školní přírodní zahrady – jak rostou ekozahradníci

Přírodní zahrady jsou stále oblíbenější součástí mateřských i základních škol. Slouží jako venkovní učebny nejen pro výuku přírodopisu a pěstitelských prací, ale také jako zázemí pro kroužky, v nichž se děti mohou seznámit se životem rostlin a zvířat. A to pěkně zblízka.

„Mnohé děti znají cestu do školy jen z auta, ze školy opět na kroužky a večery tráví u počítače či u televize. Míst, kde by se mohly dotknout volné přírody, ubývá. Rostliny, které mají v okolí, neznají a ani mnohdy nevnímají. Zvířata často vidí jen na obrázku či v ZOO. Není divu, že když jim rodiče koupí domácího mazlíčka, nedopadá to často dobře. Děti ztrácejí kontakt s přirozeným prostředím a přírodními rytmy,“ shrnula autorka školní přírodní zahrady v Rajhradu u Brna Svatava Vitulová, proč se místní škola rozhodla starou zahradu proměnit v zelený přírodní kout, který obývá dokonce i stádo roztomilých minikoz a ovcí.

Přírodní zahrada má u místních školáků velký úspěch. Dokonce je baví i nepopulární pletí, když mají vyhlídku na krmení a hlazení zvířecích obyvatel zahrady. Na kozy a ovce se chodí dívat i další obyvatelé města, pro které škola pořádá dny otevřených dveří.
Foto: Svatava Vitulová

Terapeutické zahrady – když zeleň léčí

Dokážete si představit, že by domovy pro seniory měly vlastní králíkárny, a že by se kolem nemocnic rozkládaly přírodní parky vybavené domečky pro hmyz, bylinkovými záhony nebo hmatovými chodníky? V Německu, Rakousku, Švýcarsku nebo Holandsku už takové ozdravné ekologické zahrady existují a úspěšně vlévají energii do žil svých návštěvníků.

„Terapeutickou zahradou se může stát jakákoliv zahrada, která slouží terapeutickým účelům. Může být třeba jen na terase nebo balkóně, ale když je terapeutická, rozhodně by měla být bez chemie. K úplně prvním u nás patří v roce 2013 otevřená zahrada u brněnské fakultní nemocnice, jejíž část je přístupná i veřejnosti. Výzkumy prokázaly, že pobyt venku v zeleni zlepšuje zdravotní stav a snižuje spotřebu léků. Léčivý je i kontakt s půdou, protože lidé se potřebují uzemnit a uvědomit si, že ne všechno se dá uspěchat,“ přiblížila Dana Křivánková.

Terapeutické zahrady se vždy přizpůsobují svým budoucím návštěvníkům, ať to jsou nevidomí, vozíčkáři, vězni nebo psychiatričtí pacienti. Jejich krédem je, že není důležité, co děláte na zahradě vy, ale co zahrada dělá s vámi. Proto v nich vždy najdete dostatek laviček a posezení, kde si můžete hovět a přitom do sebe nasávat léčivý koktejl složený ze slunečních paprsků, vůní trav a bylinek i uklidňujícího pohledu na pracující hmyzáky.
Ukázka terapeutické zahrady. Foto: Dana Křivánková
Co dělá přírodní zahradu přírodní:
- kompostování, mulčování a zelené hnojení
- zeleninové záhony a byliny, květiny a kvetoucí trvalky
- živé ploty z planých keřů, ovocná zahrada, bobulové keře, listnaté stromy a přirozené travnaté porosty
- využití vody, zejména dešťové
- divočinka a úkryty pro zvířecí pomocníky
- pestrost přírodních stanovišť

Co na přírodní zahradu nesmí:
- pesticidy
- lehce rozpustná minerální hnojiva
- rašelina
Bylinková spirála. Foto: Dana Křivánková
Permakultura
- koncept, který se snaží změnit destruktivní přístup člověka k životnímu prostředí
- cílem je, aby si své potřeby dokázal zajistit i bez toho, aby ohrožoval zbytek lidstva a další živé organismy
- tento princip je možné uplatnit nejen v ekologických zahradách, ale i při stavbách obydlí, výrobních procesech nebo hospodaření v krajině.

Kde čerpat informace
www.lipka.cz – publikace, kurzy, certifikace přírodních zahrad
www.veronica.cz – publikace (Zdravá zahrada, superužitečná „kolečka“ pro kombinování plodin), ekoporadna, certifikace
http://www.ekozahrady.com/ - web Jaroslava Svobody
http://zahrady.vertikalnizahrady.org/ - web Zuzana Klusové
Foto: Dana Křivánková
Článek byl publikován v dubnovém čísle magazínu Nákup všemi smysly.

Autor textu: Zuzana Klementová

středa 22. července 2015

5 letních tipů na přírodní kosmetiku

Představujeme vám naše hvězdy, které dokážou zpříjemnit i opravdu horké léto. Vybrali jsme pro vás přírodní kosmetické produkty, s nimiž budete voňaví, krásně opálení i dobře naladění. 
Dámský deodorant Libebit
Tento kulatý šikula se většinou v regálu moc dlouho neohřeje, takový je o něj v Bráně zájem. A není se co divit – díky své krémové konzistenci se pohodlně nanáší a přirozené antibakteriální účinky kokosového oleje ještě posiluje příjemně vonící směs esenciálních olejů z australského čajovníku, bergamotu a levandule.

Touto novinkou v sortimentu se rozhodně musíme pochlubit. Nejen, že je díky krásnému balení naprosto k nakousnutí, ale také nádherně voní a vaši pokožku zanechá sametově jemnou a hebkou. Navíc můžete vybírat z mnoha variant – úžasná je třeba romantická růže, které se hodí i pro ošetřování rostoucího bříška. 

Opalovací krém SOFT SPF 30 BIO Lavera
Pokud hledáte účinný, ale zároveň šetrný opalovací krém vhodný i pro citlivou dětskou pokožku, Lavera je skvělá volba. Minerální filtr nedovolí slunečním paprskům proniknout do pokožky a způsobit podráždění či zarudnutí. Krém z přírodních surovin je voděodolný a kůži prospívá díky obsahu měsíčkového extraktu a slunečnicového oleje. Další z osvědčených letních hitů :-).
Citrusový sprchový krém Weleda 
Toužíte po pořádném osvěžení? Pak si ve sprše dopřejte citrusovou smršť od Weledy. Její sprchový krém je vhodný pro každodenní použití, jemné cukerné tensidy se postarají o obzvláště šetrné čištění pokožky. A kdo si svěží vůni ekologicky pěstovaných citronů a pomerančů zamiluje, může si ke sprchovému krému pořídit i deodorant ze stejné řady.
Havlíkův přírodní zázrak Apoteka
Spálená záda, popraskané rty, štípance od krvežíznivých hmyzáků i oděrky z dobrodružného putování – Havlíkův přírodní zázrak je opravdu všestranný pomocník, kterého se vyplatí brát všude s sebou. Této jedinečné masti z přírodních surovin dodává sílu makadamiový olej, včelí vosk, rakytník, med, mateří kašička a propolis. 
Autor textu: Zuzana Klementová

Doporučujeme ještě přečíst:

úterý 21. července 2015

Raw food neboli živá strava – když léčí každé sousto

Tak schválně, kolik čerstvého ovoce a zeleniny jste si dnes dopřáli? Půlku jablka ke svačině a dva plátky rajčete jako oblohu? Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by měl dospělý člověk denně sníst minimálně 200 gramů ovoce a 400 gramů zeleniny, což je pro leckterého vepřo/knedlo/zelo/milného Čecha slušný úkol i na celý týden. Pokud vás zajímá, co všechno pro vás může udělat vaše jídlo, neměli byste bez povšimnutí minout moderní stravovací filosofii raw food neboli živou stravu, která je založená právě na konzumaci tepelně neupravené potravy.

Základní pravidlo zastánců raw food (operují pod jménem vitariáni) jest, že potravu máme přijímat v co nejpřirozenější podobě, jak to měla v plánu matka příroda, než jí do toho začal mluvit člověk vyzbrojený ohněm. Zelenina, ovoce, bylinky, houby, ořechy a semena nesmí být vystavené vyšší teplotě než 45 °C, ani chemicky ošetřené. Jen tak si totiž zachovají maximum výživných látek a mohou blahodárně působit na naše zdraví.

Člověk vařivý

Ono „živá“ znamená, že v potravě zůstanou vitamíny, minerály i důležité enzymy, které vaření, pečení, smažení, dušení i fritování velmi úspěšně likviduje nebo proměňuje do nevyužitelné či přímo škodlivé podoby. Člověk je jediným známým druhem, který si tepelně upravuje potravu. Není náhodou, že také „vede“ co do počtu chorob, jež ho sužují. Dohánějí ho snad leda domácí mazlíčci, kteří s ním často sdílejí nejen obydlí, ale i část jídelníčku.

A co všechno vám může přinést přátelství s oříšky, ovocem a zeleninou? 
- Vařenou stravu tělo tráví i třikrát déle než syrovou. Raw food organismu ušetří spoustu energie, kterou by jinak na tak náročný proces potřeboval. Novopečení vitariáni pociťují příliv energie i elánu a také většinou nepotřebují tolik spánku jako dříve. 

- Raw strava přirozeně pomáhá regulovat zažívací potíže – od pálení žáhy až po nepravidelné vyprazdňování. Potraviny nevysušené tepelným zpracováním jsou totiž pro zažívací trakt mnohem přirozenější. Odpadá také nutnost nahrazovat vypařené tekutiny vodou, jejíž kvalita je často nižší než v syrové potravině (chlorovaná voda také nepatří mezi zázraky přírody).

- Tepelně upravené potraviny nebezpečně překyselují organismus, což může vést třeba k zánětům, alergiím, osteoporóze nebo rakovinnému bujení. Až na výjimky zásadotvorná živá strava dokáže tento proces zvrátit a nastolit harmonický stav. Absence soli zase chrání před vysokým krevním tlakem i infarktem.

- Raw food pomáhá při řadě zdravotních potíží a funguje i jako skvělá prevence před chorobami nejrůznějšího druhu. Vědecké výzkumy prokázaly, že konzumace vařené stravy vyvolává leukocytózu – zvýšený výskyt bílých krvinek, které organismus aktivizuje, když se cítí ohrožený. Takové soustavné namáhání imunitního systému může způsobit jeho oslabení a rozvoj různých chorob.

- Dalším nezanedbatelným plusem raw food je celkové omlazení těla - jemnější pleť, hustší vlasy a jako bonus naprosto přirozené hubnutí. Vitariáni si pochvalují také psychickou pohodu a větší odolnost proti stresu, kterou jim zajistil živý jídelníček.

- A teď si ještě spočítejte, kolik času trávíte u sporáku a nebo bezmocným poleháváním po příliš hojném nedělním obědu…

Než se ale rozhodnete odvézt sporák na smetiště a obsah ledničky rozdat sousedům, měli byste vědět, že přechod na raw stravu není vhodné příliš uspěchat. Tělo po desetiletí živené vařenými pokrmy plnými chemických vylepšovadel by z toho totiž mohlo být opravdu v šoku. A následná spontánní detoxikace nebývá zrovna příjemným zážitkem. 

Žádná strava pro králíky

Proto je třeba organismus na živou stravu postupně zvykat a usilovně navyšovat její podíl v jídelníčku. Ideální pro začátek jsou letní měsíce, kdy není problém si opatřit kvalitní ovoce a zeleninu, nejlépe od místního biofarmáře. Také vám nejspíše bude chvíli trvat, než zjistíte, na čem všem si jako novopečený vitarián můžete pochutnat. Rozhodně se nemusíte bát, že budete až do konce života ohlodávat nějaké nechutné lupení.

Lahodným začátkem mohou být různé dobrůtky v raw kvalitě. Třeba taková čokoláda z nepražených kakaových bobů je prostě úžasná. Nájezdy „mlsné“, která touží po své obvyklé nezdravé dávce, pomohou zvládnout raw tyčinky, koláčky, svačinové pomazánky, lněné krekry nebo šetrně sušené ovoce a nepražené ořechy. A pak si můžete zkusit udělat třeba svůj první živý chléb z mandlí a ovesných vloček a nebo raw pizzu ze lněného semínka. 

Mixér, odšťavňovač a spiralizér

Pokud vás raw food chytne za srdce i chuťové pohárky, které najednou začnou cítit úplně nové a úžasné chutě, bude na čase zapřemýšlet nad užitečnými kuchyňskými pomocníky. Základem je kvalitní stolní mixér, výkonný odšťavňovač, sušička pracující i při nízkých teplotách a mlýnek. Úžasné mrkvové, cuketové nebo třeba okurkové špagety vykouzlíte s pomocí spiralizéru. Oblíbené je také nakličovadlo, s nímž aktivujete živiny dřímající v semenech.

Přístroje by neměly suroviny zahřát nad zmíněných 45 °C. Proto je vhodné před koupí prostudovat pár diskusních fór, kde si vitariáni vyměňují své zkušenosti s jednotlivými modely. A pak už můžete odšťavňovat, strouhat, krájet, mlít a nakličovat a vůbec objevovat všechny chutě, které pro nás vymyslela sama geniální příroda.

Co dokáže šťáva

Skvělá je třeba čerstvá šťáva z celeru doplněná mrkví, která má výjimečné detoxikační vlastnosti, posiluje nervový systém a dokonce patří mezi osvědčená přírodní afrodiziaka. Ještě silnější očistu zajistí zelené potraviny v raw kvalitě – mladý ječmen a chlorella. Jejich předností je, že organismu nejen dodávají důležité živiny, ale zároveň ho i detoxikují.

Ať se raw food stane vaší životní vírou, nebo si jen večer u televize dáte místo přesolených mastných brambůrků raw zeleninové chipsy, každá změna k lepšímu se počítá. A spokojené tělo vám už napoví, co dalšího byste pro něj mohli udělat. Stačí ho jen konečně začít poslouchat. 
Naše tipy: 
K českým raw průkopníkům patří značka Lifefood, kterou v roce 2006 založila Tereza Havrlandová. Živá strava ji uchvátila, když hledala cestu, jak se vyrovnat se zraněním. Protože v Česku nemohla sehnat dost vhodných potravin, rozhodla se je sama vyrábět - bez chemie, bez přísad, bez lepku a v raw kvalitě. Z provozu v malé polorozpadlé pekárně vybudovala firmu, jejíž výrobky dnes znají vitariáni ve většině Evropy. 

Inspirací zejména v začátcích „nevaření“ vám mohou být například knihy Syrová strava12 kroků k syrové stravě nebo Živá kuchyně, cesta ke zdraví

Text byl publikován v magazínu Nákup všemi smysly č. 8.

Autor textu: Zuzana Klementová

Doporučujeme ještě přečíst:

neděle 19. července 2015

Proč bosé nohy? Rozhovor s Lukášem Klimperou, majitelem značky Ahinsa shoes

Hledání přirozenosti, tak by se dal krátce a jednoduše shrnout rozhovor s Lukášem Klimperou. Fyzioterapeut, zakladatel barefootové firmy Ahinsa Shoes a k naší radosti i lektor kurzů v Bráně. V milém rozhovoru jsme se dozvěděli pár zajímavých věcí o správném, či lépe přirozeném používání našich nohou. Pokud Vás bude zajímat více, než se zde dočtete, navštivte Lukáše osobně, ať už na kurzu Bosá chůze a její vliv na funkci pánevního dna, nebo na individuálním setkání Barefoot coaching…


Na co se můžeme Těšit, když se přihlásíme na Tvé kurzy, které v Bráně pořádáš?
Především na to, že budeme objevovat, jak naše tělo co nejméně omezovat a dovolit mu, aby fungovalo co nejspontánněji. Konkrétně jsme dělali sérii kurzů o vztahu bosé chůze a funkce pánevního dna. Toto téma jsme zvolili pro začátek, protože právě maminky navštěvující Bránu k dětem mají často potíže s pánevním dnem. A vztah bosé chůze a správné funkce pánevního dna je velmi těsný.

Nyní se budeme v kurzech zaměřovat na jednotlivé potíže našeho těla (například jak můžeme pomoci bosou chůzi potížím v bederní oblasti, krční páteři, …). Kurz bude mít vždy krátký teoretický úvod a pak bude následovat „improvizace na míru“ návštěvníkům kurzů. Každý kurz je jiný. Vyjdeme ze základní teoretické i praktické roviny, ale to kam se kurz ubírá, záleží na jeho návštěvnících. Každý člověk je jiný a já se snažím obsah maximálně přizpůsobit všem jeho účastníkům.
Jsi fyzioterapeut. Jaké jsou podle Tebe největší nešvary v tom, jak používáme náš pohybový aparát?
Může jich být nekonečně mnoho – jedná se o všechny situace, kdy používáme naše tělo jiným způsobem než je přirozené. Jsou to všechny „kancelářské pozice“, kdy jsme 8 a více hodin v „shrbené“ - decentrované pozici. Tělo reaguje změnami svalového napětí v různých segmentech, tlačíme si na vnitřní orgány a omezujeme náš dech. Jsou to sporty, které děláme, aniž bychom na ně byli připraveni. Jsou to všechny „zevní podněty“, kterými naše tělo omezujeme – nevhodné oblečení, obuv, o našem smýšlení a emocích ani nemluvě, ale to by bylo na jiný rozhovor. Naše tělo má obrovskou kapacitu a obrovské možnosti, jen je potřeba jej „používat“ co nejvíce přirozeně.

Tvoje specializace jsou nohy a boty. Jsou nějaké obecné rady, jak pečovat o naše nohy, aby nám dlouho ve zdraví sloužily? Na prvním místě bude asi volba vhodné obuvi a co dál?
Nohy potřebují svůj prostor a přirozenou aktivaci. Prostor, který noha potřebuje je ve skutečnosti poměrně veliký, zvláště ve špici. Mnoho lidí přichází do úžasu, jak je noha veliká, když si jí nastaví do jejího přirozeného centrovaného postavení – tj. stav, kdy osa prstů navazuje na osu záprstních kostí (viz obrázek). Kolik z nás má nohu takto nastavenou?

Co se přirozené aktivace týče, mám na mysli zejména tlumení dopadu, plynulé odvíjení chodidla a v konečné fázi odraz od prstů do dálky. Zejména ten chybí veliké části populace – a v prstech je taková síla – dokážou „zvednout“ celou naší hmotnost, když se postavíme na špičky.

Proč tedy nepoužíváme prsty při odrazu?
To, jak zapojujeme a aktivujeme naše tělo, je dáno pohybovými programy v našem mozku. Pokud máme např. nohu dlouhodobě ihnibovanou v důsledku nošení obuvi s úzkou špicí, lidově řečeno náš mozek „zapomíná“ tyto přirozené pohybové vzorce a mechanismy. I když jsme pak naboso, tak náš mozek prsty nezapojuje, právě protože to „zapomněl“. To je důvod, proč nabízíme i individuální poradenství (barefoot coaching), kde se často učíme aktivovat, resp. znovu oživovat naše přirozené pohybové programy.

Jak se stalo, že si začal vyrábět boty?
O typu bot bez jakéhokoli podpatku, s tenkou podrážkou a širokou špicí nás při studiu fyziterapie učila Clara Lewitová. Úžasná fyzioterapeutka, dcera prof. Lewita, jednoho ze zakladatelů České rehabilitace. Clara o těchto botách dokonce publikovala v odborné literatuře již roce 1998!
Clara mě tak nadchla, že jsem začal hledat takové boty sám pro sebe. Zároveň jsem chtěl, aby byly vegetariánské/veganské (neobsahovaly by části ze zabitých zvířat) a eticky (fair-trade) vyráběné. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, nenašel jsem nikoho, kdo by takové boty vyráběl. No a tak nezbylo, než začít sám :)
Co znamená název Ahinsa shoes a jak tě napadl?
Ahinsa je starý védský výraz, který lze přeložit jako "nenásilí". Odráží to tři základní principy našeho projektu:
- bez násilí na našem zdraví, aby nohy mohly fungovat co nejvíce přirozeně
- bez násilí na zvířatech - boty jsou 100% vegetariánské / veganské, neobsahují části ze zabitých zvířat
- bez násilí na lidech - snažíme se o "fair trade" etickou výrobu

Čím se dopouštíme největšího násilí na našich nohách?
Tím, že je nemáme rádi. Tím, že je zmáčkneme a svážeme do nějaké pevné „dlahy“ (boty). Tím, že jim neumožníme fungovat, pohybovat se. Tím, že jim neumožníme „číst terén“ po kterém chodí.

Popiš čtenářům, jak probíhal proces vzniku tak unikátního tvaru bot.
Vždy jsme vycházeli z reálné lidské nohy v plném zatížení a především ve výše zmíněném centrovaném postavení. U naší nové kolekce Sundara jsme spolupracovali s designérkou a využívali i 3D technologií. 
 
Jsem máma, hledám pro svoje dítě to nejlepší a teď si myslím, že je to právě chůze na boso, to ale vždy nejde, takže co mám hlídat, abych nic nezanedbala?
Bota by měla být co nejlehčí, nejohebnější. Ideální je tenká podrážka, přes kterou dítě dokáže cítit terén. Samozřejmě žádný podpatek ani nic,co nohu „drží“. Pokud nohu drží vnější podpěry, nedrží jí k tomu určené svaly ani mozek dítěte. Nemohou se vytvářet důležité pohybové mechanismy, o kterých jsem mluvil. Důležitý je také tzv. test stélky -  z boty se vyjme stélka (vložka), postaví se na ní bosá nožička a zkusí se zacentrovat všechny prstíky. Pokud prstíky přesahují stélku, noha je v botě deformována a nemůže se přirozeně vyvíjet ani noha, ani pohybové programy v mozku.

Nedá mi, abych se nezeptala. Jsi rodilý Pražák, přesto ses s rodinou odstěhoval do malé vesnice na Moravě a k domečku s velkou zahradou pořídil ovečku a kozu, jak k tomu došlo?
Byl to sled životních událostí, které do sebe (nyní viděno s odstupem času) perfektně zapadaly. Oba s manželkou jsme chtěli do přírody. Zjistili jsme, že čekáme dítě a jaké prostředí může být pro život dítěte lepší než příroda? Také je v naší vesnici velké centrum Jógy v denním životě, kam jsme oba již mnoho let jezdili na letní semináře. Koza a ovce byl jen další nevyhnutelný krok. I certifikované BIO mléko je od kraviček, jejichž život není úplně svobodný a telátka jdou většinou na jatka. Přání vlastního “etického” mléka bylo jasnou motivací.
Co ti život na vsi dává a co bere?
To je jednoduché. Mám ticho, klid, čistý vzduch, krásnou přírodu před domem i za domem. Kde bych našel víc ? Nemám pocit, že by mi život něco bral...

Jaké jsou Tvé další plány, na čem právě pracuješ?
Na Ahinsa shoes, doslova na všech rovinách.

Kurzy Lukáše Klimpery Bosá chůze jako terapie a prevence potíží v oblasti bederní páteře a individuální poradenství Barefoot coaching se konají v Brně a v Praze. Na stránkách Brány k dětem je naleznete zde pro Brno a zde pro Prahu.

Autor textu: Magda Košnarová


pátek 17. července 2015

8 zásadních otázek při používání látkových plen

Pokud jste se rozhodli svému dítěti dopřát látkové pleny, pravděpodobně přišla nebo přijde na pořad dne některá z následujících praktických otázek. Možná budete přemýšlet, co za plenky zvolit do šátku, nebo jak látkovat, když nemáte moc místa na sušení. Někoho zajímá, jak při látkování co nejvíce ušetřit náklady a jiný chce ušetřit vlastní práci. Určité pleny sedí drobným dětem a jiné malým „pucínkům“. Ideální typ pleny pro vás se liší v různých situacích. 


Na 8 typických otázek při látkování odpovídaly naše látkovací poradkyně Kateřina Matějková a Kateřina Varcholová a ženy z týmu Brány k dětem:Zuzana Otrubová, Lenka Vojtěchová a Kateřina Stojaspalová.
1) Jaké plenky se osvědčily, když děti nosíme v šátku nebo v nosítku? 
Při nošení dětí potřebujeme, aby byly látkové pleny měkké a pohodlné. Protože na stehýnka a na zadeček je v šátku nebo v nosítku vyvíjen větší tlak, mohou některé typy plenek vytvářet baculatějším dětem otlaky. Zároveň potřebujeme, aby během pobytu v šátku či v nosítku byly látkové plenky dobře savé a komfortní pro pokožku zadečku a aby neprotékaly. 

Kateřina Matějková: "Při nošení dětí jsem volila nejraději kalhotkové plenky v kombinaci s PUL svrchními kalhotkami, které mají fleecové lemy - jako např. Haipa Daipa."

Kateřina Varcholová: "Jako plenky do šátku se mi osvědčila firma Imse Vimse, jejich plenky mají velmi měkký suchý zip, který miminko při správné poloze v šátku netlačí. Kolem nožiček mají i vnitřní gumičky, které pojišťují nepropustnost pleny."

Lenka Vojtěchová: "Doporučuji vícevrstvé pleny, které nedělají otlaky a na ně PUL svrchní kalhotky Bamboolik, které rovněž neotlačují."
2) Jaké pleny vybrat, když máme malý byt?
Malý byt ledaskdy nabízí málo místa k sušení. Proto je třeba tomu uzpůsobit výběr plenek tak, aby vám rychle schnuly a při sušení zabíraly co nejméně místa. Materiál s nejrychlejší dobou schnutí je bavlna nebo kombinace přírodního a funkčního syntetického vlákna. Zajímavým materiálem je také konopí, které má oproti bavlně několikanásobně vyšší savost a v porovnání s bambusem rychleji schne. 

Kateřina Matějková: "Nejkratší doba sušení byla vždy u čtvercových plenek - např. Libštátské pleny extra kvality, ale také u kapsových plenek, konkrétně od Bum Genius One Size, které se dají vycpat i jinými vkládacími plenami než originálními, pokud je potřeba. Originální vkládačky této pleny ale taktéž schnou poměrně rychle díky speciálnímu syntetickému vláknu."

Lenka Vojtěchová: "Za sebe doporučuji bavlněné čtverce, bavlněné kalhotkové pleny Baby Lucy nebo konpné Ellas House (pozn. red. vyrábějí se kalhotkové a do malých prostor skvělé rovné vícevrstvé)."
3) Jak se o látkové pleny starat a v čem je prát?
Možností skladování a praní látkových plen je vícero. Na trhu je celá řada účinných a šetrných ekologických pracích prostředků či odstraňovačů skvrn. Jejich používáním ulehčíte přírodě, zdraví vašeho dítěte, a protože se dávkují v mnohem menším množství než konvenční prací prostředky, tak i vlastní peněžence. 

Pár důležitých rad k ekologickému praní plen: 
- Nejúčinnějším pomocníkem na skvrny od stolice je žlučové mýdlo nebo mýdlo na skvrny na rostlinné bázi. 
- Nepoužívejte aviváž na praní látkových plen, mohla by zanést jejich textilní strukturu a omezit jejich savost či nepropustnost.
- Když přidáte trochu sody, z plenek nejen lépe zmizí skvrny, ale nebudou hrubnout vlivem tvrdosti vody a nahradí aviváž.
- Proti skvrnám můžete přidat také ekologickou sůl na skvrny.
- Pleny pereme na 60 stupňů, vyvařujeme pouze v případě průjmu či opruzenin. Pleny není třeba žehlit.

Kateřina Stojaspalová: "Pleny skladuji na sucho, peru jednou za 3 dny. Používám separační pleny, což velmi usnadňuje údržbu. Plenu znečištěnou stolicí vždy před uskladněním potřu žlučovým mýdlem. Kvůli velmi tvrdé vodě k prádlu přidávám ještě sodu. Peru v ekologickém pracím gelu EFP nebo Ulrich. Pleny máme beze skvrn."

Kateřina Matějková: "Na praní používám jak ekologické tekuté gely (např. Frosch), tak kvalitnější sypké prášky a výsledky praní mi připadají stejné. Pokud jsem měla várku hodně špinavých plenek, tak jsem k prášku přidávala prostředek Puer od Y&B nebo pomohlo potřít skvrny žlučovým mýdlem Ulrich. Pokud se dceři ale "zadařilo" a našla jsem noční plenu komplet od již zasychající - původně tekuté - stolice, tak bylo nejlepší plenu z nejhoršího osprchovat studenou vodou a pak ji dát odmočit klidně na několik hodin do studené vody, v níž jsem rozpustila Puer; poté dát plenu vyprat s další várkou klasicky na 60 stupňů. Každopádně doporučuji používat separační plenky Popolini (buď celulózové či viskózové - dle typu potravy dítěte), které výrazně mírní následky. Navíc se dají ty počůrané vyprat i několikrát za sebou a také jsem z nich vyráběla vlhčené ubrousky."

Zuzana Otrubová: "Pleny jsem skladovala „na mokro“ s pár kapkami octa (i „bambusky“). Rozhodně doporučuji namáčet před praním minimálně na 3 hodiny do Pueru. Sveřepě vypadající kakanice jsem vždy potřela před praním žlučovým mýdlem a prala v pracím gelu od Y&B. Jinak sluníčko a mráz jsou nejlepší dezinfekcí a bělícími prostředky."

Lenka Vojtěchová: "Skladovala jsem na sucho v kyblíku Luma. Počůrané pleny jsem do něj házela rovnou, pokakané jsem tam vkládala opláchnuté a potřené žlučovým mýdlem. Peru v Ecoveru nebo EFP bez přidání čehokoliv. Díky žlučovému mýdlu nemám žádné skvrny. Když byly skvrny na čtvercovkách, vybělilo je sluníčko."
4) Jaké látkové pleny si oblíbily maminky drobných dětí?
Drobnějším dětem se u některých druhů plen stává, že jim kolem nohaviček protékají. Proto se hodí vědět, jaké pleny obvykle sedí dětem této tělesné konstituce.

Kateřina Matějková: "Pro drobné děti mi přpadaly nejvhodnější vícevrstvé plenky Anavy, které jsou dostupné i ve více velikostech. Díky zapínání na snappi sponku sednou každému dítěti, plenka se přizpůsobí tělu a nikde nic "neodstává". Navíc tyto pleny je možné využít i jako savé jádro jiných kapsových plen, nebo je použít složené do svrchních kalhotek. Dalším vhodným typem pro štíhlejší děti je kalhotková plena od slovenské firmy Baby Lucy model PandaP Color SML."

Kateřina Stojaspalová: "Ještě bych k tomu připojila plenky „vše v jednom“ s výměnnými savými jádry Pop-in. Mají gumičky kolem nohaviček, takže neprotékají a drobnějším dětem tak hezky sedí. A ze svrchních kalhotek výborně padnou rostoucí Thirsties, které mají lemy kolem stehýnek a hodí se k jakémukoliv typu plen – kalhotovým i rovným."

5) Jaké pleny si oblíbily maminky „barokních andílků“ 
Maminky větších dětí většinou řeší, jaké pleny nebo svrchní kalhotky mají zvolit, aby se dětem nevytvářely otlaky kolem stehýnek. 

Zuzana Otrubová: "Na velká „prdítka“ jednoznačně doporučuji plenkové kalhotky Haipa daipa. Naopak se vyhněte plenám Itti Bitti nebo Pop-in, které jsou drobnější."

Lenka Vojtěchová: "Tomík měl při narození 4,5 kila a byl cvalda zhruba do roku. Pleny Pop-in mu dělaly velké otlaky. Seděl nám systém nacvakávacích savých jader BamboolikPetit Lulukalhotkové pleny od Anavy a do cca 9 měsíců vícevrstvé Anavy ve velikosti M."
6) Jak se dá řešit situace, když je miminko citlivé na vlhkost a pláče po každém počůrání?
Některá miminka vydrží v mokré pleně tak dlouho, dokud je nepřebalíte. Jiné děti ale těžko snášejí fyzický diskomfort a už při sebemenším ucvrknutí se hlásí. Jsou to výborní adepti na bezplenkovou komunikační metodu, ale i vhodně zvolenými plenami se dá ledasco zachránit.

Kateřina Matějková: "Zde bych volila určitě separační pleny, které mají schopnost rychle odvádět vlhkost od zadečku. Existují i látkové pleny se stay-dry vrstvou. Tuto vrstvu mají i některé kapsové plenky, např. Bamboolik či Bum Genius (pozn. red. a ještě nacvakávací savá jádra do plenek Grovia)."

Kateřina Varcholová: "Když je miminko citlivé na vlhkost v plence, zvolila bych nejsavější materiál, tedy bambus, často bych přebalovala a používala separační plenky, které také částečně pomohou od pocitu vlhkosti. Také bych tuto skutečnost brala jako výhodu při přechodu na nočník."

7) Jaké látkové pleny zvolit, když hledáme co nejjednodušší a nejpohodlnější plenkový systém, který zabere málo času?
Některé maminky preferují co nejjednodušší použití plen. Ať už z časových důvodů, nebo jednoduše proto, že nechtějí mít s přebalováním příliš mnoho práce. Někdy může jednoduchý plenkový systém více motivovat k používání látkových plen tatínka, babičku či paní na hlídání. 

Kateřina Varcholová: "Za nejjednodušší způsob přebalování považuji přebalování s plenkami AIO (tzn. vše v jednom) případně SIO (plenky s nacvakávacími savými jádry přímo na svrchní kalhotky) - BamboolikAnavy EasyPetit Lulu, které svým jednoduchým systémem, připomínají používání jednorázových plen. Akorát po použití neputují do odpadkového koše, ale do koše na prádlo."

Kateřina Stojaspalová: "Nejméně času při praní a chystání plen zabírají kapsové pleny „vše v jednom“ BamboolikTots BotsT-Tomi, které mají savé jádro jen vložené do kapsy. Nebo použití rovné vícevrstvé pleny složené na třetinu volně vložené do svrchních kalhotek. Zde se nemusí nic speciálně skládat ani secvakávat a použití je naprosto nejrychlejší."

Zuzana Otrubová: "Zdůraznila bych hlavně nutnost vytvořit si odkládací/skládací prostor přímo u přebalovacího pultu." 
8) Jaká varianta látkové výbavičky vychází nejekonomičtěji?
Používání pratelných plen vychází několikanásobně levněji než neustálé nakupování jednorázových plen. Někteří rodiče se však zajímají o to, jak při přebalování co nejvíce ušetřit. Skutečně je možné „odlátkovat“ s náklady jen pár tisíc korun za celé období včetně výdajů za praní plen, zatímco přebalování do jednorázových plen vychází v řádu desetitisíců.

Lenka Vojtěchová: "Nejekonomičtější variantou jsou čtvercové pleny. Pro novorozence stačí samotné, pro větší miminka ideálně ještě s bambusovou vkládací plenou - levná varianta je Baby Lucy 30x30 složená na třetinky a vložená do novorozeneckého skladu. Jako seprační pleny jsou levnou variantou flísové, které jsou pratelné. Nejlevnější svrchní kalhotky jsou Baby Lucy. Se čtvercovými plenami se musí přebalovat častěji, bez flísové separační pleny zaznamená dítě velmi rychle pocit mokra. Ale výhodou je, že čtvercové pleny dobře schnou."

Zuzana Otrubová: "Často upozorňuji maminky, že iluze „ušetření” může vypadat hezky při nákupu, ale dlouhodobě se vyplatí investovat do kvalitních svrcháčků. Totéž platí u rostoucích svrchních kalhotek - ušetříme sice při nákupu (kupují se jen jedny od narození po nočník), ale zničíme je za jedno dítě. Kdežto vícevelikostní svrchní kalhotky, které se během přebalovacího období kupují několikrát, nakonec vydrží déle pěkné – tedy na více dětí, protože nejsou v konečném důsledku tolikrát prané."
Látkovací poradkyně
Proniknout do systému moderních látkových plen někdy může být pro nastávající maminky oříšek. Proto pro vás Brána k dětem zajistila látkovací poradkyně. V České republice funguje síť žen, které se opírají o vlastní zkušenosti s používáním látkových plen a prošly profesionálním školením. Látkovací poradkyně vám rády pomohou s výběrem látkové výbavičky přímo na míru vašim potřebám a možnostem. Ukážou vám konkrétní typy látkových plen a zajistí přednášky přímo ve vašem mateřském centru. Neváhejte kontaktovat látkovací poradkyně v okolí vašeho bydliště. Profesionální poradenství a široká nabídka kvalitních látkových plen je zaručena.

Autor textu: Kateřina Stojaspalová

Doporučujeme ještě přečíst:

úterý 14. července 2015

Jóga pro děti

Jóga a děti, děti a jóga. Dvě slova, která můžeme použít odděleně a i tak mají smysl, a pokud je všechno tak jak má, jsou pro nás dokonce i smyslem života. Ale co když tato dvě slova spojíme, kromě toho, že nám vznikne láska na druhou?

Lekce jógy nám pomáhají při bolestech zad, hlavy, ale i při spoustě jiných zdravotních potíží, které při praxi jógy léčíme a mnohdy o tom ani nevíme. Jóga nepomáhá jen ke snížení hmotnosti, detoxikaci, ale může vám při důsledné praxi pomoci otěhotnět, vyléčit záněty v oblasti břicha a pohlavních orgánů, nemluvě o jejím vlivu na lidskou psychiku. To všechno jsou pouhé úlomky toho, co všechno můžeme považovat za účinky jógové praxe.

Dětská jóga je jiná, už jen z toho důvodu, že děti vnímají celý svět jinak, než my dospělí. V první řadě se tolik nebojí a nad věcmi přemýšlejí zcela odlišně. Pokouší se svět udělat jednodušší, snaží se například i jazyk zjednodušit a zpravidelnit tak, aby se zbavily všemožných komplikací a nepravidelností, které my dospělí do svého života často zavádíme. Zatímco dospělí se chodí na hodinu jógy většinou léčit (což je samozřejmě dobře, vždyť kdo z nás chce setrvat v nemoci), děti se chodí na hodinu jógy bavit.

K léčení, např. zvýšené aktivity v důsledku nadměrné konzumace rafinovaného cukru, samozřejmě dochází, ale není to prvoplánové. Toto léčení je schované za společným hraním, vyprávěním příběhů a rozvíjením imaginace a kreativity pomocí různých her. Důležitým článkem v hodině dětské jógy je lektor/ka. Bez toho aniž by lektor dokázal děti okouzlit a vtáhnout do světa jógy, děti budou jen znuděně sedět a čekat, až si je někdo z rodičů zase vyzvedne. Proto je nejdůležitější děti motivovat a chválit.  
V józe nejde o sportovní výkon ani o soutěž, není možné být první ani poslední a tak každé dítě, ať už méně nebo více pohybově nadané, může provést asánu (pozici) stejně dobře a zaslouží si stejnou míru chvály. Pozice se často týkají zvířat a asociují přírodu, kterou tak děti navíc blíže poznávají. Celá sestava cviků pak bývá doprovázena příběhem, který do dětí nenásilně vkládá lásku a respekt k přírodě a ke světu. 

Láska k přírodě, nesoutěživost a zklidnění nejsou ale jedinými pozitivními účinky dětské jógy. Je třeba zmínit i schopnost se socializovat a bavit spolu s jinými dětmi a vnímat rozdíly mezi nimi, protože je řada dětí, které nenavštěvují školky ani školy a zůstávají se svými rodiči, kteří je sami učí, doma. Samozřejmě je to druh zájmové činnosti, tudíž i děti, které do školy a školky chodí, mohou získat nové kamarády, kteří sdílí podobný zájem. 

Není úplně snadné na jedné stránce vystihnout všechno, co může jóga přinést vám nebo vašim dětem a není ani jednoduché to z jedné stránky textu pochopit. Jediný způsob jak poznat to, o čem píšu, je na lekci jógy přijít. Ať už jde o vás nebo vaše děti. Všechno, co potřebujete k józe, je podložka na cvičení a pohodlný oděv, nejlépe z přírodních materiálů. V některých specializovaných studiích dokonce nepotřebujete ani podložku. 
Autor textu: Monika Konczynová

Kdo jsem? 
Jsem absolventkou české filologie a žurnalistiky na Univerzitě Palackého a studentkou magisterské obecné lingvistiky a bohemistiky. Ráda fotím, tančím, vařím a miluji přírodu, zvířata (ne na talíři) a život. Jógu učím již několik let. Více informací o mě najdete na stránkách www.eplstudio.cz a nebo na facebookových stránkách Eat Play Love studia. 

Článek byl publikován v magazínu Nákup všemi smysl č. 8

Doporučujeme ještě přečíst: