pátek, 24. května 2013

Nejen o žhavých uhlících...

Dnes odpoledne vyrážíme na víkend s Jardou Duškem, kde se mimo jiné chodí po žhavých uhlících. Už minulý rok jsem tento respekt a zároveň transformaci díky ohni, díky zahození programů v mozku mohla prožít. A těším se na toto upevnění, sdílení a zároveň odpočinek i tentokrát.
A i o tom je projekt Neurorestart. Někdo potřebuje vyjet se skupinou šedesáti lidí do potní chýše a na chození po uhlících, někdo k tomu přijde cestou z práce a někomu může pomoci právě tento projekt...
Zahodit staré vzorce, nefunkční programy, omezující programy....to nám pomůže v celém životě i v rodičovství.



středa, 22. května 2013

Už jste viděli projekt Neurorestart?

Jelikož jsme z projektu nadšení a s radostí sleduji, že se do něj zapojují i muži, sdílím zajímavý článek....

Včera proběhlo první živé vysílání projektu NEURORESTART, na které se živě připojilo několik tisíc lidí online. Několik dní před spuštěním rEvolučního transformačního programu je v tréninku už přes 30 000 mozků a lavina se nezadržitelně šíří, ale zdá se, že ne všem se pravda líbí.
Lidé mají nyní příležitost v masovém měřítku zažívat neuro restart, doslovné přenastavení programů v mozku a směřují k převzetí vlády nad svými mozky a programy. Mají příležitost konečně vidět, že nic není tam venku, ale v nás. Bez obalu, otevřeně, každý si může udělat názor.
Jenže ne tak úplně KAŽDÝ, protože někdo považuje videa za nebezpečný obsah. (je to totiž život v plné nahotě). Pár minut po živém vysílání zasáhl "MATRIX" (rozumějte pár lidí na Facebooku) a zablokoval všechny odkazy směřující na www.neurorestart.cz s odůvodněním, že se jedná o urážlivý a nebezpečný obsah. Ouuuu :)
Facebook za to nemůže :) naopak mu děkujeme, protože bez něj by bylo vše těžší. Naším posláním je šířit vědění, které bylo po celá tisíciletí privilegiem 1% lidí vládnoucích vrstev. Vládcem vaší reality je Váš mozek a svatá trojice: mozek, srdce a tělo. Vy si určujete svojí vlastní realitu.
A tuhle pravdu někteří rozhodně šířit do světa nechtějí. To se nelíbí systému a starým programům otištěným v matrici, Matrixu našeho mozku…
Mějte odvahu zjistit, proč je obsah nebezpečný a blokovaný, vezměte si "červenou pilulku", udělejte si vlastní názor na: www.neurorestart.cz
Jaký je právě ten Váš názor? Podělte se o něj dole v diskuzi, která “zatím” funguje.
Situaci řešíme a hledáme mezery v MATRIXU. Snad je najdeme a sdílení přes Facebook brzy na stránkách www.neurorestart.cz obnovíme. Pokud nám umíte pomoci, ozvěte se prosím.
Jedno je jisté. Už zachytili signál…. :)
Vydržme! Váš NEO kortex a tým Neuro restartu.

neděle, 5. května 2013

Bezplenková komunikační metoda


Bezplenková komunikační metoda (dále BKM) neboli přirozená hygiena nemluvňat je způsob péče o děti, který praktikují rodiče na různých místech světa. V Asii, Jižní Americe, Africe a který se vrací i zpět do Evropy. Miminka hned po porodu mají schopnost vědomě uvolňovat své svěřače. Neumí je vědomě zadržet, to se teprve učí a trénují.  V BKM se využívá této schopnosti a rodiče jim umožňují, aby svou potřebu vykonali mimo své oblečení, vně svého „hnízdo“.

Metodu začínáme praktikovat co nejdříve, maximálně do šestého měsíce. U starších dětí je to již klasické učení na nočník, u kterého můžeme využívat prvky z BKM.
Miminka na nočník neposazujeme, ale držíme je nad vhodnou nádobou, miskou, umyvadlem či toaletou v klubíčku. Ve stejné klubíčkové poloze, jako je často nosíme, protože jsou na ni děti zvyklé z bříška a tuto polohu milují. Nezáleží na tom, zda děti plenky nosí nebo ne. Ve většině případů plenky mají jako pojistku. Ale záleží nám na komunikaci s dítětem.

Díky praktikování BKM vzniká velmi blízký vztah s dítětem. Děti jsou klidnější, méně uplakané, netrpí na bolesti  bříška, zpravidelní se jim vylučování a netrpí na opruzeniny, jelikož jsou většinu doby v suchu. Také spotřebujeme méně plenek, a proto je BKM nejvíce ekologickou variantou přebalování. A samozřejmě se děti naučí samy chodit na nočník mnohem dříve než děti, se kterými tuto metodu nepraktikujeme. Poslední dvě zmíněné výhody jsou ale jen bonusem navíc, nikoliv hlavní motivací proč rodiče BKM praktikují.


Základní pilíře BKM jsou tyto: 
Signály dítěte
Časování
Intuice
Čůrací zvuk


BKM můžeme praktikovat na celý úvazek nebo jen na částečný. Můžete ji praktikovat za všech okolností nebo si určíte sami dobu, kdy praktikování budete zkoušet. Vždy je ale důležité, abyste byli klidní a trpěliví a nenakládali na sebe nebo své dítě příliš velká očekávání a při nezdaru případné pocity viny. Pokud by se u vás neklid a stres projevil, je lepší dát si na pár dní pauzu a vrátit se k praktikování později.

Své zkušenosti s BKM shrnuje jedna z praktikujících maminek takto:


Veronika Hegerová, maminka pěti dětí


S bezplenkovou komunikační metodou jsem se poprvé setkala u kolegyně a popravdě, při pohledu na kamarádku, která běhala k umyvadlu s miminkem v klubíčku, jsem si myslela, že je to jen nějaký výmysl alternativních matek. Po odchodu mi to však nedalo spát. Začala jsem vyhledávat informace na internetu a do Brány k dětem přišla na kurz. S půlroční dcerkou jsem začala BKM praktikovat. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a Agátka čůrala do umyvadla nebo do nočníčku. Otočil se mi svět a Agátka byla jeho středobodem. BKM jsem přizpůsobila běh domácnosti, režim dne i přebalování. Nastalo ale období stagnace a moje únava. Čím víc jsem se snažila, tím více Agátka stávkovala. Nevěděla jsem, kde dělám chybu, co se stalo? Ke dvěma holčičkám se mi narodila třetí dcerka, se kterou jsem BKM praktikovala hned po narození. Jaký zlom! Hanička bezplenkovala již od porodnice. Uvědomila jsem si, že je potřeba přestat tlačit na pilu. BKM jsem vzala jako běžnou a milou součást našeho života i režimu malých dětí. Období úspěchů střídaly pauzy a stagnace dětí i mě. Po pokroku v oblasti motoriky nastal vždy krok zpět
v oblasti BKM. Za pár dní se vše opět urovnalo. Odplenkovaly se obě téměř současně. Agátka ve třech a
půl letech a Hanička v roce a půl. Obě bez stresu a s pohodově naladěnou matkou. Se čtvrtým miminkem jsem opět začala již v porodnici. Připravena na všelicos, vybavena spoustou zkušeností a trpělivostí. Okolí také začalo více spolupracovat (manžel, babička…). A praktikujeme ji i s pátým miminkem. BKM je součástí našich dnů. Je tady a já jsem za ni šťastná a jsem jí vděčná, že mně naučila nejen trpělivosti, ale i individuálnímu přístupu ke každému dítěti, dala mi nový rozměr, čas i prostor pro vnímání okolí. Je jednoduše tady, jako kojení, starost o děti nebo vaření pro sedmičlennou rodinu. Nic víc, nic míň.


Více se o bezplenkové komunikační metodě dozvíte z ebooku "Zjednodušte si rodičovství díky BKM", který je ke stažení vpravo na stránkách Brány k dětem. 







sobota, 4. května 2013

Schopnosti a dovednosti reflektivní fáze


Schopnosti a dovednosti reflektivní fáze.
1-7 den cyklu.


* Schopnost odpustit a zapomenout, nechat minulost za sebou.
* Schopnost reflexe a hlubokého vnitřního zpracování věcí.
* Fyzická regenerace a dobíjení energie.
* Silné odhodlání provádět změny.
* Intuitivní vycítění správného směru nebo kroku.
* Schopnost vnímat souvislosti a vidět celkový obraz.
* Intuitivní porozumění tornu, co si žádají projekty, úkoly nebo lidé.
* Přirozený stav meditace.
* Přístup k nápadům a informacím v podvědomí.
* Hluboké duchovní propojení, které nám umožňuje překročit každodenní starosti.
* Schopnost přehodnocování svých aktivit, cílů i svého života spíše na základě pocitů a intuice než na základě myšlení.
* Schopnost pozitivní vizualizace možných budoucností, řešení a cílů, abychom vycítily, co je správné, a rozhodly se pro to.
* Prožitky hluboké vnitřní vyrovnanosti a klidu.
* Odložení ega.
* Přijetí věcí tak, jak jsou.
* Stav, kdy jsou pro nás důležité pouze naše základní potřeby a nic jiného nás netrápí.
* Schopnost „plynout s proudem“.
* Bytí „tady a teď“, nikoliv ve své hlavě.
* Schopnost užívat si prostých radostí plynoucích z bytí „tady a teď".
* Schopnost být šťastné s tím, co máme, aniž bychom měly tendenci usilovat o změnu nebo chtěly víc.
* Schopnost milovat a přijímat sebe sama, umět k sobě být jemná a něžná.
* Schopnost přicházet s intuitivními nápady a řešeními.
* Tvořivá představivost.


Co nám v reflektivní fázi tak úplně nejde:

* Soustředit se a být dynamické.
* Spolupracovat s lidmi, navazovat vztahy a budovat společenské kontakty.
* Pracovat přesčas nebo začínat nové projekty.
* Pracovat na úkolech zaměřených na detaily nebo s přesně danou strukturou.
* Být fyzicky aktivní, např. rychle se přesouvat, cestovat atd.
* Učit se, logicky uvažovat nebo plánovat.
* Využívat ke své motivaci své nadšení.
* Málo spát.
* Cvičit nebo sportovat.


Na co je třeba si dávat v reflektivní fázi pozor:

* Pocity odpojení, nedostatek zájmu, nespolečenskost a stažení se do sebe.
* Postoj odevzdání se a přijetí, neschopnost zaujmout stanovisko kvůli přílišné únavě.
* Nedostatek motivace a nadšení.
* Naše stažení se do sebe a emoční izolace může být druhými mylné interpretována.
* Potřeba vnitřní výživy a péče.
* Plánování detailů změn je vhodné nechat až na dynamickou fázi.
* Potřeba více spát a odpočívat.
* Pokud se snažíme překonávat svůj přirozený útlum a uzavření se do sebe nebo je nesnášíme, způsobuje nám to stres.
* Přirozené omezení příjmu potravy.
* Tendence mít v této fázi nerealistické cíle a očekávání.
* Pamatujte na to, abyste si tuto fázi naplánovaly už v předchozí dynamické fázi!
* Pocity křivdy nebo pocity zahlcení požadavky a očekáváními druhých.
* Nutkání nechat všechno být, včetně důležitých věcí.
* Tendence očekávat od ostatních, že budou vědět, co pravé pro-žíváme.


Strategie pro reflektivni fázi:

Fyzický stav:

* Na pár dnů se rozlučte s tělocvičnou.
* Dopřejte si krátký spánek i během dne.
* Upravte si svůj denní program tak, abyste měly více klidných chvilek a mohly déle spát.
* Pokud si můžete dovolit strávit jeden den v posteli, udělejte to!
* Meditujte nebo jednoduše v klidu odpočívejte, nejlépe někde v přírodě.
* Kávu navíc si dejte pouze ve výjimečném případě.
* Zpomalte. Choďte pomaleji a méně pracujte.
* Dodávejte tělu jednoduchá a zdravá jídla v co nejpřirozenějším stavu.


Emoce:

* Stažení se do sebe vás chrání před emočními požadavky druhých.
* Vyhýbejte se situacím, které vyžadují závažná rozhodnutí. Můžete být příliš unavené na to, aby se vám chtělo danou věcí zaobírat, a lidé toho mohou využít.
* Váš život změní to, pro co se rozhodnete srdcem.
* Pamatujte si, že nedostatek motivace a nadšení pomine s nástupem dynamické fáze.
* Přemýšlejte o věcech, které vás v kreativní fázi trápily. Ptejte se svého podvědomí, co vám tím chtělo říci a jaké vidí řešení.
* Netrapte se pocity viny, že nepracujete tolik jako všichni kolem vás. V dynamické fázi všechno zase doženete.
* Pokud zažíváte stavy extáze a blaženosti, užijte si to. Lidé utrácejí spoustu peněz, aby se mohli takto cítit!
* Spojte se s přírodou. Příroda je vám v této fázi velmi blízká a může vám byt přirozenou oporou a podporou.
* Pokud máte před sebou obtížná rozhodnutí nebo situace, představte si v duchu různé scénáře, které umožní vašemu podvědomí, aby se přizpůsobilo přicházejícím změnám, cítilo se v bezpečí a bylo připraveno. Získáte tím rovněž pozitivní pocity vnitřní síly pro nadcházející měsíc.
* V této fázi důvěřujte svému vnitřnímu vědění a svým rozhodnutím věci měnit, neboť vycházejí z vašeho nejhlubšího nitra. Když jim budete důvěřovat, pomůže vám to také se k těmto změnám odhodlat.


Práce:

* Najděte si čas zamyslet se nad tím, jaký máte z vašich úkolů a projektů pocit.
* Využívejte bdělého snění a sněte o svých projektech, úkolech a problémech. Nesnažte se získat odpověď za každou cenu, pouze si všímejte svých pocitů. Důvěřujte své intuici.
* Otestujte si v duchu různé nápady, projekty, změny, plány, cíle a sny. Pomůže to vašemu podvědomí přijmout jakékoli změny, které chcete provést, a přizpůsobit se jim.
* Mimo práci si dopřávejte věci, které vám dělají dobře - třeba koupel s vonným olejem, svíčkami, hudbou a čokoládou!
* Stále do svého podvědomí zasévejte semínka, ze kterých později vzejdou kreativní nápady a řešení, nicméně pamatujte na to, že v této fázi přicházejí reakce pomaleji než ve fázi kreativní.
* Je-li to možné, vyhýbejte se společenským akcím a navazování nových kontaktů. Lidé vycítí, že zrovna nejste v nejlepší společenské formě. Dovolte si úplně zpomalit. Dělejte jen to, co je třeba, a nic víc. Vše doženete později během měsíce.
* Uvědomujte si, kdy máte energii na práci, a využijte těchto okamžiků ke splnění úkolů, které si žádají zapojení duševních schopností.
* Dejte svým kolegům vědět, že v následujících několika dnech nebudete tolik k dispozici.
* Ujistěte své kolegy i klienty, že nedostatek vaší pozornosti a nadšení v nadcházejících pár dnech neznamená, že pro vás nejsou důležití.
* Pokud je to možné, nedomlouvejte si na tuto dobu žádné obchodní schůzky ani setkání s klienty, protože vaše schopnost se aktivně účastnit a váš zájem o jejich požadavky a potřeby budou omezené.
* Kdykoli to jde, delegujte svou činnost na druhé - vybírejte si nicméně ty lidi, kterým plně důvěřujete, protože nebudete mít energii ani vůli jejich práci kontrolovat.
* Udržujte vše co nejjednodušší. Neberte si příliš mnoho úkolů najednou.
* Buďte si vědomy, že nutit se v této fázi do čehokoli rovná se stres.
* Pokud je to možné, odložte učení se novým dovednostem a informacím na dynamickou fázi. • Projekty, které si od vás žádají nadšení a motivaci, raději také odložte na dynamickou fázi.
* Pamatujte, že budete-li v reflektivnt fázi dělat cokoliv, co nebude s touto fází v souladu, s největší pravděpodobností to ve vás vyvolá frustraci a stres. Také neodvedete nejlepší možnou práci, což vám ale tentokrát nebude tolik vadit.
* Nepokoušejte se dělat více úkolů najednou, pokud jste si neurčily priority a neudělaly si časový plán. A i v případě, že jste to udělaly, buďte připraveny, že vám multitasking nyní nemusí fungovat.
* Lidem ve vašem okolí pomůže, když jim řeknete, jak by se k vám měli chovat nebo že vás mají nechat o samotě. Neočekávejte, že dokážou číst vaše myšlenky.


Pro dosažení cílů:

* Dopřejte si volno, čas nic nedělat a jenom být. Na tuto fázi si neplánujte žádné aktivity ani úkoly, zejména ne na její začátek.
* Položte si otázku, o co jste v minulém měsíci (nebo měsících) přišly a co potřebujete obnovit, abyste se cítily naplněné.
* Pokud jste zažívaly v předchozí kreativní fázi nějaké nepříjemné pocity, využijte je nyní jako pozitivní doporučení k tomu, jaké změny máte aktivně podniknout v příštím měsíci.
* Dobře zvažte, co komu slíbíte. Zvlášť v této fázi je třeba myslet na to, jaké důsledky může později vaše rozhodnutí mít.
* Pokud už nejste v souladu se svým hlavním cílem, retlektivní fáze je vhodnou dobou pro jeho změnu. Najděte vhodnější slova, obraz nebo přání, které budou přesněji vyjadřovat, jak ho cítíte teď.
* V této fázi se nám často rozpadne náš cvičební program. Je to přirozené, protože tělo si chce odpočinout a načerpat energii. Nemějte pocity viny a své tělo poslechněte - s cvičením začnete znovu naplno v dynamické fázi.
* Využívejte denního snění k vizualizacím a představujte si, jaké by to bylo, kdybyste dosáhly svého hlavního cíle.
* Otestujte si ve své představivosti své nápady, projekty a cíle. Představte si, že o nich mluvíte se svým podvědomím.
* Důležité je si takto otestovat v představách zejména změny, které chcete udělat, aby si na ně vaše podvědomí mohlo zvyknout.
* Stejné jako v kreativní fázi můžete své podvědomí požádat, aby vám posílalo nápady, nicméně v této fázi bude jeho reakce pomalejší.
* Všimněte si, jestli někde vnímáte nějaké napětí, zdráhání nebo odpor, a zkuste se podívat, odkud se berou a co by se s tím dalo dělat.
* Ke konci této fáze se zamyslete nad svými cíli a aktivitami pro následující měsíc.


Výzvy reflektivní fáze:

* Přijmout tuto fázi a užít si ji.
* Fyzicky se zastavit.
* Naplánovat si odpočinek a nečinnost.

Z knihy Cyklická žena.



sobota, 27. dubna 2013

Chceš-li změnit svět, miluj muže


Chceš-li změnit svět, miluj muže; skutečně ho miluj
Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí; který je dost statečný na to, aby se bál
Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce
Kde může ucítit tvé teplo a spočinout
a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních
Pohlédni mu do očí, nahlédni hluboko dovnitř a uvidíš, co spícího, bdělého, ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá
Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce, dědy a všechny ty války a šílenství, které vedly jejich duše v nějaké vzdálené zemi, vzdáleném čase
Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti, utrpení, muka a vinu
A nechej to vše odejít
Vciť se do bříměte jeho předků
A věz, že on v tobě hledá bezpečné útočiště
Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu
A věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv
Neboť máš dělohu, sladkou hlubokou bránu, která omývá a hojí staré rány
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Seď před ním v plném majestátu svého ženství, v dechu své zranitelnosti
V hravosti své dětské nevinnosti, v hloubi své smrti
Kvetoucí pozvání, jemně ustupující a dovolující jeho síle muže
Aby předstoupila vpřed a vykročila směrem k tobě… a společně s tebou, tiše vědouce, plula v lůně Země
A pokud couvne… a on couvne… uteče do své jeskyně… Shromáždi kolem sebe své babičky… zachumlej se do jejich mouder
Naslouchej jejich jemnému šepotání, které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce
A přiměje tě, aby ses ztišila… a trpělivě čekala na jeho návrat
Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání, že zase znovu smí být ukonejšen
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Nesnaž se z něj vyloudit malého chlapce
Pomocí lsti, klamu, svádění a podvodu
Jen abys jej vlákala… do sítě destrukce
Kde vládne chaos a nenávist
Horší než jakákoli válka, kterou vedli jeho bratři
To není ženské, to je pomsta
Je to jed překroucených linií
Jed zneužívání po celé věky, znásilňování našeho světa
A to ženě nedává sílu, snižuje ji, když mu uřezává koule
A zabíjí nás to všechny
A ať už ho jeho matka držela, nebo to nedokázala
Nyní mu ukaž pravou matku
Drž ho, veď ho ve své ušlechtilé spanilosti a své hloubce
Doutnající v jádru Země
Netrestej ho za jeho zranění, o kterých se domníváš, že nenaplňují tvé potřeby nebo kritéria
Plač pro něj sladké řeky
Krvácej to vše zpátky domů
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Miluj ho natolik, aby mohl být nahý a volný
Miluj ho natolik, aby tvé tělo a tvou duši otevřel cyklu zrození a smrti
A děkuj mu za příležitost
Když spolu tančíte divokými větry a tichými lesy
Měj odvahu být křehká a nechat ho pít z jemných okvětních lístků své bytosti
Dej mu pocítit, že tě může držet, zastávat se tě a chránit tě
Klesni mu do náruče a důvěřuj, že tě chytí
I když tě předtím tisíckrát pustili
Nauč jej, jak se odevzdat, tím, že se odevzdáš sama
A splyň se sladkou prázdnotou srdce tohoto světa
Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Povzbuzuj ho, nasycuj ho, dávej mu svolení, naslouchej mu, drž ho, léč ho
A na oplátku budeš vyživována, podporována a ochraňována
Silnými pažemi, jasnými myšlenkami a zaostřenými šípy
Neboť když jej necháš, může být vším, o čem sníš
Chceš-li milovat muže, miluj sebe sama, miluj svého otce
Miluj svého bratra, svého syna, svého bývalého partnera; od prvního chlapce, kterého jsi políbila,
Až po toho posledního, kterého jsi oplakala
Děkuj za dary; dar všeho, co se ti až po toto setkání podařilo rozplést
Dar muže, který stojí před tebou teď
A najdi v něm zárodek všeho, co je nové a zářící
Semínko, kterému můžete dávat vláhu
A nechat tak spolu vyrůst novému světu
(Anonym)
Translation © Petra Pejchalová, 2013

čtvrtek, 25. dubna 2013

Proč africké děti nepláčou


Narodila jsem se a vyrůstala v Keni a na Pobřeží Slonoviny. 
Od patnácti let jsem žila v Británii. Vždycky jsem však věděla, že chci své děti (až je budu mít) vychovávat doma v Keni. A ano, předpokládala jsem, že děti mít budu. Jsem moderní Afričanka, se dvěma
univerzitními diplomy, v rodině čtvrtá generace zaměstnaných žen – ale pokud jde o děti, jsem typická Afričanka. Stále v nás zůstává
přesvědčení, že bez nich nejsme celé; děti jsou požehnáním, které by bylo bláznovstvím odmítnout. To prostě vůbec nikoho nenapadne. 


Otěhotněla jsem v Británii. Touha porodit doma byla ale tak silná, že jsem během 5 měsíců prodala svou praxi, založila nový podnik a přestěhovala se. Jako většina těhotných matek v Británii jsem hltavě četla knihy o dětech a výchově. (Později mi babička řekla, že miminka nečtou knihy a jen co mám dělat je „číst“ svoje děťátko.) Opakovaně jsem četla, že africké děti pláčou méně
než evropské. Byla jsem zvědavá proč.
Když jsem se vrátila do Afriky, pozorovala jsem matky a děti. Byly všude až na ty nejmenší do šesti týdnů, ty byly většinou doma. První, čeho jsem si všimla bylo, že navzdory jejich všudypřítomnosti, je vlastně velmi těžké opravdu „vidět“ keňské děťátko. Obvykle jsou neuvěřitelně dobře zabalena než si je matka (někdy otec) na sebe připoutají. I větší batolata připoutaná na záda jsou chráněna před počasím velkou pokrývkou. Máte štěstí, když zahlednete ruku nebo nohu, o nosu
nebo oku vůbec nemluvě. Obal je jakousi napodobeninou lůna. Kojenci jsou doslova zakuklení před stresy okolního světa, do kterého vstupují.
To druhé, co jsem pozorovala, byla kulturní záležitost. V Británii se předpokládalo, že miminka pláčou. V Keni to bylo úplně naopak. Předpokládá se, že děti nepláčou. Když pláčou, musí být něco hrozně v nepořádku; je nutno to okamžitě řešit. Moje anglická švagrová to trefně
shrnula takto: „Tady lidi opravdu neradi slyší dětský pláč, že?“
Všechno to dávalo větší smysl, když jsem konečně porodila a přišla na návštěvu babička z
vesnice. Po pravdě řečeno moje děťátko plakalo poměrně hodně. Rozčílená a unavená jsem někdy
zapomněla všechno, co jsem četla a plakala s ním. Ale pro mou babičko bylo řešení jen: „Nyonyo“ (koj ji). To byla její odpověď na každé pípnutí.
Někdy šlo o mokrou plenku, nebo jsem ji položila, nebo potřebovala říhnout, ale hlavně prostě chtěla být u prsu – ať už se krmila, nebo jen hledala potěšení. Už jsem ji většinu času nosila na sobě a spaly jsme spolu, tak že šlo jen o přirozené rozšíření toho, co jsme už dělaly.
Konečně jsem pochopila nepříliš těžké tajemství radostného pokoje afrických dětí. Byla to souhra uspokojených potřeb, která vyžadovala naprosté zapomenutí na to, co by mělo být a soustředění na to, co se v daném okamžiku děje. Výsledek byl, že se moje děťátko hodně krmilo; mnohem častěji, než jsem kdy vyčetla z knížek a nejméně pětkrát častěji než doporučovaly některé přísnější programy.
Asi ve čtvrtém měsíci, když většina městských matek začala zavádět pevnou stravu, jak nám
bylo doporučeno, vrátila se moje dcera k novorozeneckému přístupu a dožadovala se kojení každou
hodinu, což mne naprosto šokovalo. Během předcházejících měsíců se totiž čas mezi krmením
pomalu prodlužoval, dokonce jsem začala přijímat občas pacienty, aniž by mi ukapávalo mléko nebo
mě přerušovala dcerčina chůva, aby mě upozornila, že chce malá pít.
Většina matek ve skupince, do které jsem chodila, už pilně přikrmovala své děti rýží a všichni
odborníci, kteří měli co dělat s našimi dětmi – lékaři a dokonce i duly, říkali, že je to tak v pořádku. I
matky si potřebují odpočinout. Chválili nás, že jsme už podaly obdivuhodný výkon, když jsme
výhradně kojily 4 měsíce a ujišťovali nás, že budou děti v pořádku. Něco mi nesedělo a i když
jsem váhavě zkusila namíchat pawpaw (ovoce tradičně používané v Keni při odstavování) s odsátým
mlékem a nabídla směs své dceři, odmítla ji.


Tak jsem zavolala babičku. Se smíchem se mě zeptala, jestli jsem zase četla knihy. Pak mi
vysvětlila, že kojení je všechno jen ne přímočaré. „Ona ti poví, až bude připravená jíst jídlo a její
tělo také.“
„Co mám do té doby dělat?“ zeptala jsem se dychtivě.
„Dělej to co dosud, pořádně koj.“ Tak se můj život zase zpomalil. Zatím co se mnohé mé
současnice těšily jak od té doby co přikrmují rýži a postupně zavádějí další jídla, jejich děti déle spí,
budila jsem se se svou dcerou v noci každou hodinu nebo dvě a vysvětlovala ve dne pacientům, že to
s mým návratem do práce nevychází tak úplně podle plánu.
Brzy jsem se bezděčně stala neformální poradnou pro jiné městské matky. Předávaly si mé
telefonní číslo a často jsem během kojení slyšela sama sebe jak odpovídám do telefonu: „Ano, jen
ho/jí dál kojte.“ Ano, i když jste je právě nakrmila. Ano, možná se dnes nestihnete ani převléknout z
pyžama. Ano, stále ještě potřebujete jíst a pít jako kůň. Ne, teď asi nebude vhodná doba k návratu do
zaměstnání, pokud si můžete dovolit nejít.“ A nakonec jsem matky ujišťovala: „Postupně to bude
snazší.“ To poslední tvrzení byl z mé strany výraz naděje, protože pro mne to v té chvíli ještě nijak
lehčí nebylo.


Asi týden před tím, než bylo mé dcerce 5 měsíců, jsme jeli do Británie na svatbu a také,
abychom ji představili příbuzným a přátelům. Protože jsem měla málo jiných povinností, nedělalo mi
potíže dodržet její plán krmení. Přes všechny rozpačité pohledy mnoha cizích lidí, když jsem kojila
svou dceru na různých veřejných místech, nedokázala jsem používat veřejné místnosti určené pro
kojení, protože byly většinou spojeny s toaletami.
Lidé, s kterými jsem na svatbě seděla u stolu poznamenali: „Máte spokojené
miminko – ovšem hodně často pije.“ Mlčela jsem. A jiná dáma dodala: „Však jsem někde četla, že
africké děti moc nepláčou.“ Neudržela jsem smích.


Moudré rady mé babičky:
1) Nabídni prs pokaždé, když je dítě neklidné, i kdybys je před tím právě nakrmila.
2) Spi s ním. Často můžeš nabídnout prs dříve, než se dítě naplno probudí a to mu umožní rychleji
znovu usnout, a ty budeš víc odpočinutá.
3) Vždy měj v noci při ruce láhev s vodou, abys mohla pít a měla dost mléka.
4) Kojení chápej jako svůj prvořadý úkol (zvláště v obdobích náhlého zrychlení růstu) a dovol
lidem kolem sebe, aby pro tebe dělali co nejvíce mohou. Je málo věcí, které nemohou počkat.
5) Čti své miminko, ne knihy. Kojení není přímočaré – jde nahoru a dolů a někdy v kruzích. Na
potřeby tvého dítěte jsi ty ta největší odbornice.


J. Claire K. Niala