čtvrtek 20. listopadu 2014

Záměr vytvářet lásku

Denisu Palečkovou znám z několika seminářů, které jsem již sama nebo s partnerem absolvovala. A protože se mi velmi líbí témata, kterými se Denisa zabývá, i její způsob prezentace, pozvala jsem ji na konferenci Aktivní rodičovství. A v návaznosti na konferenci jsme si spolu povídaly o rodičovství, intimitě a kurzech pro páry. Začtěte se a inspirujte se i vy.   

Denisa Palečková se od roku 2002 věnuje vedení seminářů v oblasti osobního rozvoje, partnerství, sexuality, celostní smyslné masáže. Její miminko, které vidíte na titulní straně našeho časopisu, se narodilo v únoru 2014.




Co tě přivedlo na konferenci Aktivní rodičovství a co se ti na ní líbilo?


S radostí jsem přijala Tvoji pozvánku. Líbí se mi téma konference, vědomá snaha být co nejlepším rodičem, ale v tom všem i pečovat o sebe. Z praxe svých konzultací a seminářů vím, že partnerská intimita je pro mnoho rodičů s malými dětmi výzva. Pracovní stres v kombinaci s péčí o dítě či děti často bývá po pár měsících a letech to jediné, co pár sdílí. Napřed se věnujeme “povinnostem” a čas na partnera a rozvíjení vztahu už nezbývá. Tiše předpokládáme, že vztah bude fungovat “sám od sebe”. Ale tak to není. Je třeba o něj pečovat, stejně jako jsme to dělali na počátku. To jsme chodili na rande, dotýkali se, hodiny si povídali, věnovali si plnou pozornost. Po pár letech vztahu “už víme”, jak partner funguje, co má a nemá rád… Nevěnujeme si vědomou pozornost a to, že spolu jsme, bereme jako samozřejmost. Pochopitelně se po čase cítíme vztahově vyprahlí. Ovlivní to každodenní komunikaci i intimitu. Je mi blízké hledat a žít to, co je pro nás “přirozené”. Tedy i bio, eko ladění. Hledání optimální výchovy pro děti. Dávat dětem prostor a vnímat i podporovat jejich osobnost a vnitřní sílu. Tyto principy mi jsou blízké.

Jaké bylo tvé téma na konferenci?


Mým tématem byla právě partnerská intimita v době, kdy na ni často nezbývá čas. Kdy se pár stará o práci, složenky, praktické věci a děti. A často už nevidí možnost, jak mít čas “sami pro sebe”. Sex je někdy to poslední, na co mají rodiče pomyšlení. Představovala jsem koncept tzv. vědomého milování, které překvapivě není časově náročné, nevyžaduje předem “chuť na sex”, nažhavení, erekci apod. Kdy i z “bodu nula” či “bodu mrazu” vstupujeme do láskyplné tělesné výměny. Nezaměřujeme se na žhavost a vášeň a “sexuální výkon”, ale na láskyplnou přítomnost, vnímání toho druhého a záměr prostřednictvím svého těla vytvořit co nejvíce lásky (Make love = milovat se = doslova “dělat lásku :-)). V moderním jazyce by se dalo říct, že pracujeme s pří-stupem mindfulness, vědomého bytí. A svou pozornost zaměřujeme do těla; minimum prostoru věnujeme svým myšlenkám, představám apod. Obracíme se k moudrosti těla. Pak často celí překvapení zjistíme, že naše tělo “nemá problém”; jsou to naše myšlenky, které si utváříme.

A opravdu se dá skloubit intimita a péče o dítě?

Pro vědomé milování stačí například i 10 minut denně. Párům radíme, aby pojali milování jako praxi. To znamená aktivitu, ke které se vracím, i když zrovna nemám náladu, chuť, energii. Podobně se například lidé věnují meditaci nebo sportu. Každý, kdo se zabývá pravidelně nějakým sportem, zažil, že nemá chuť jít na trénink. Ale jde, protože je středa večer a je trénink. Nepřemýšlí o tom. A navíc ví, že až půjde z tréninku, bude mu dobře. S milováním je to podobné! I když mnoho párů tato myšlenka nejprve zaskočí, protože předpokládají, že milovat by se měli jen tehdy, když na to mají oba chuť. To se však novopečeným a navíc zaměstnaným rodičům děje poměrně zřídka. Chybějící intimita pak vytváří další propast a nedorozumění v komunikaci a spouští se začarovaný kruh stupňující se frustrace ve vztahu. Chybějící sexualita se má tendenci projevovat také jako zvýšené napětí, popudlivost a hádky. Proto je dobré tento začarovaný kruh protnout vědomým rozhodnutím. A tak jako po hodině sportu se můžeme cítit plní energie, i když předtím jsme se sotva vlekli, tak po chvíli vědomého milování se můžeme cítit skvěle, i když jsme na to předtím vůbec neměli chuť.

Jak to konkrétně děláte vy?

Děláme to přesně tak, jak popisuji. Málokdy chodíme spát před půlnocí. Je pro nás přirozené “vstoupit” do milování, i když ani jeden z nás není na počátku vzrušený. Víme, že se tato energie postupně vybuduje. A navíc u nás platí, že když dá jeden z nás podnět k milování, druhý na to reaguje pozitivně a “přidá se”. To je pravděpodobně opak situace vět-šiny moderních ložnic. Dnes je běžné, že sexualitu v páru “ovládá” ten, kdo nemá chuť. A druhý to má respektovat. Naopak v indiánské tradici Quodoushka, která se zabývá naukou o vědomé sexualitě, to je naopak. Indiáni věděli, že sexualita je základní zdroj naší životní síly. Koneckonců ze sexu pochází i naše tělo a zdejší existence. A tak je přirozeně zajímalo, jak sexualitu rozvíjet, nikoliv tlumit.

Popsala bys prosím stručně tipy pro unavené rodiče?

Zkuste týden praxe vědomého intimního tělesného kontak-tu, který vám zabere jen 10–20 minut denně. Vemte si na to 5–10 minut ráno a večer. Lehněte si s partnerem čelem k sobě; můžete být na boku nebo na sobě, v objetí. Slaďte svůj dech do stejného rytmu. Vnímejte oblast bříška a srdce. Pohlaví jsou v kontaktu - dotýkají se nebo mohou být ve spojení. Po vymezenou zvolenou dobu, která opravdu může být například jen 5 minut, vědomě zhluboka dýchejte, vnímejte svoje tělo a partnerovo tělo. Ústa mohou být pootevřená do polibku, ve kterém si dech vyměňujete. Po uplynutí zvolené doby zakončete uvolněním se v objetí či milováním či spánkem… jakkoliv budete chtít. A pokračujte, den za dnem. Sledujte, co se pro vás bude objevovat. Určitě přijdou chvíle, kdy se vám vůbec nebude chtít. Kdy vás bude všechno možné rušit. Pocity zevnitř i okolnosti zvenčí. Ale vytrvejte, i kdybyste si těch 5 minut měli najít uprostřed noci. Většina párů postupně zažívá narůstající sblížení i rostoucí vášeň. Ale pozor: popsané cvičení se neděje za účelem sexu, i když milování může být součástí či vyústěním. Někdy se přitom zvedne i vlna pocitů, které jinak brání hlubší partnerské intimitě. Pocity křivdy, zranění, vzteku, smutku. Pozorujte je a nechte je odejít, aniž byste nad nimi začali diskutovat. Jedná se o jednu z variant praxe vědomého milování, která představuje jedno z témat na našich kurzech pro páry.

Na přednášce jsi zmínila i vaginální mapování, co je to za metodu?


Vaginální mapování je jemná doteková technika, kdy tzv. mapujeme dotekem vaginální stěny, abychom postupně zvýšili jejich citlivost a tím i schopnost potěšení. Ženám se díky tomu probouzí celé tělo a mají hlubší pocit kontaktu se sebou sama. Odplavují se stará emoční i fyzická zranění, která jsou “uložená” v paměťové tkáni vaginálních stěn. Vagina totiž skutečně funguje jako taková “houba”, která do sebe nasává různé, i negativní, zkušenosti. Vaginální mapování je, dalo by se říci, pročišťuje a uvolňuje. Metoda účinně pomáhá dokonce i v případě léčení fyzických a emočních traumat, jako je sexuální zneužití či emočně a fyzicky nároč-ný porod. Pomáhá ale například i při bolestivé menstruaci, nepřítomnosti či slabém potěšení při sexu nebo dokonce při pocitu nejasnosti a zmatku v životě. Jakmile se totiž jako ženy spojíme se svým lůnem, jsme doslova ukotvené samy v sobě, sebejisté a zářivé. Někdy je vaginální mapování spojené také s léčením jizev - například jizev po porodu (epiziotomie, natržení, císařský řez) i jiných operačních zákrocích. Jizvy mohou být někdy i dlouhodobě bolestivé a způsobovat když už ne bolest, tak necitlivost. Jejich vliv se řetězí do dalších částí těla. Například jizva po operaci slepého střeva může souviset s bolestí hlavy. Málokdo ovšem ví, že jizvy se daji léčit i roky poté, co vznikly. Člověku se pak navrací citlivost daných míst v těle a vitalita.

Máš pro rodiče a partnery další tipy?


Pokud si to rodiče jen trochu mohou zařídit, určitě doporučuji osobní účast na některém z našich kurzů pro páry. Máme je v různých formátech, od jednodenních akcí (ty jsou i pro jednotlivce), přes víkendy v různých lokalitách (od jednoduššího ubytování až po noblesní pobyt na Chateau Mcely) až po týdenní kurz v Thajsku. Občas na kurz přijede i pár s ještě kojící maminkou a na hlídání miminka po dobu programu na kurzu si s sebou přivezou například maminku či sestru. Postupně se snažíme pomoct a inspirovat i ty partnerské dvojice, které aktuálně účast na kurzu nezvládají. Nebo nemají partnera, se kterým by na kurz přijeli. Vytváříme programy, které lze sledovat i z pohodlí domova. Zdarma lze i zpětně sledovat naše webináře. A nově je v prodeji také záznam z jednodenní akce Tajemství šťastného vztahu, kde shrnujeme tipy k partnerské komunikaci, emocím i intimnímu životu. Další rovina, které se věnujeme, je přímá práce s tělem a vědomým dotekem pomocí naší celostní smyslné masáže. Zpravidla víkendové kurzy věnujeme různým aspektům masáže, od smyslné masáže těla po intimní masáž muže a ženy. Na rozdíl od výše zmíněných kurzů pro páry jsou naše kurzy masáží otevřené i pro jednotlivce. V mnoha ohledech zde doplňujeme zcela chybějící smysluplné vzdělání o sexualitě, o našem těle, o mužském a ženském prožívání. I témata kurzů masáží postupně zpracováváme i jako videa. První hotové je Umění doteku. Dále připravujeme výukové video k intimní masáži pro ženy, k vaginálnímu mapování, k léčení jizev a další.

Děkuji za rozhovor :-).


Text: Lucie Harnošová

středa 29. října 2014

Prodej je lidský, dokonce bytostně lidský


Když jsem s leadershipem Brány k dětem společně tvořil slogan značky, z něhož vzešel nakonec i název tohoto časopisu, vedli jsme diskusi o tom, jak budou zákazníci přijí-mat slovo „nákup“. Protože přes všechny bohulibé věci, okolo nichž se točí fungování Brány, o příjemnou atmosféru nákupu a poskytnutí co nejlepší služby prostě jde v prvé řadě. Proto je férové jasně sdělovat, že síla Brány k dětem stojí na tom, že si lidé rádi kupují kvalitní, většinou navíc i lokální a přírodní produkty. 


PRODÁVAJÍCÍ, DEJ SI POZOR!

Obrátíme-li slovo „nákup“ o 180 stupňů, promění se ve slovo „prodej“. S tím už si lidé spojují řadu negativních konotací. Právě o hodnotových proměnách prodeje vypráví do češtiny nově přeložená knížka Daniela Pinka Prodávat je lidské vydaná brněnským nakladatelstvím Jan Melvil. Ta ukazuje, že filosofie, kterou prosazuje Brána k dětem, je plně v souladu s celosvětovými trendy. Na mnoha hloub-kových průzkumech i příkladech autor boří řadu předsudků o prodeji a ukazuje, že jsme se díky dostupnosti a sdílení informací na webu přestěhovali ze světa, kde si kupující musel dávat pozor na záludného prodávajícího, do světa, kde si musí dávat pozor zejména prodávající. Je to svět, v němž se poctivost a transparentnost stávají zřejmě „je-dinou schůdnou cestou“. Poškodit značku neobratným či špatně motivovaným prodejem lze během několika minut, důvěra se může naproti tomu opětně budovat roky.

Navíc se změnilo to, že prodáváme všichni, i když tomu můžeme často říkat „neobchodní prodej“. Ubezpečujeme či ovlivňujeme druhé, aby se vzdali něčeho, co mají, za to, co máme my. Ostatní tak přesvědčujeme ve více než 40 procentech svého pracovního času. Stále více i v oblastech založených v minulosti čistě na autoritě, jako je školství či zdravotnictví. Prodávání či přesvědčování druhých tak představuje stále důležitější činnost většiny lidí.

JAK ÚSPĚŠNĚ PRODÁVAT?

Úspěch při prodeji je postaven na vlastnostech, které Pink označuje jako naladění, vztlak (buoyancy) a jasnost. K mis-trovství v oblasti naladění i vztlaku často vedou semináře Brány k dětem zaměřené na osobní rozvoj. V naladění jde o umění uvést sebe sama do souladu s jednotlivci, skupina-mi i okolnostmi. V jeho ovládnutí je velká šance i pro méně výřečné povahy. Průzkumy ukazují, že oproti předsudkům o úspěšných prodejcích jimi nejsou extroverti, ale ani intro-verti. Nejlepší vlastnosti pro úspěch v prodeji najdete u „ambivertů“, kteří stojí někde mezi. Vztlak potom zname-ná kombinaci „vytrvalosti ducha“ a „radostnost životního postoje“. Často rozhoduje víra v to, co prodáváme, a tak je vždy lepší, když má prodávaná věc mnohostranně pozitivní dopad, nemusíme potom sami sebe obelhávat o míře její užitečnosti.

Z hlediska jasnosti je pak důležité umět odhalovat problé-my, které zákazníci mají, a umět jim tak ukázat cestu k jejich řešení. Ani tyto dovednosti ovšem nemusejí stačit. Proč je v dnešní době navíc stále naléhavější umět maximálně stručně prezentovat, improvizovat málem jako herci a slou-žit tak, aby věci, které nabízíte, byly vždy osobní a účelné, ukazuje autor v samotném závěru knihy.
Více o tom, na jakých principech prodeje i toho, co ho pře-sahuje, Brána funguje, se dozvíte v uvolněném rozhovoru, který jsem vedl s její majitelkou Luckou Harnošovou zde.

Text: Jiří Kopal

středa 22. října 2014

Jaké je to být ženou s Magdou Křepelkovou



V pravidelných rozhovorech vám v Nákupu všemi smysly představíme osobnosti, které si rádi zveme na vedení kurzů v Bráně k dětem. První zastavení patří Magdě Křepelkové, odvážné a inspirující ženě se silným příběhem.




Ty jsi, Magdo, úplně první lektorka kurzů Brány k dětem, kterou v našem novém časopise představujeme. Co bys nám o sobě nejraději řekla na úplný začátek?

Jsem spisovatelka a terapeutka a hlavně žena, která je žita životem. Momentálně dokončuji třetí knihu, která se bude jmenovat Světlem sama sobě. Já prostě miluji psaní. A pak taky miluji setkávání s lidmi. Podporuji ženy s poruchami příjmu potravy na jejich cestě k uzdravení, což znamená k duchovnímu probuzení. Protože bez probuzeného vědomí se z tohoto pekelného kolotoče dostávají velmi zřídka. Žiji na překrásném místě a „svůj“ dům jsem otevřela práci s lidmi, kde je provázím individuálním procesem, který trvá jeden až tři dny. Jsem tu zcela pro ně, jsme v přítomnosti a bdělosti, a pokud se objeví možnost něco otevřít, něco uvolnit, tak použiji vše, co jsem se cestou k vlastnímu uzdravení naučila. Pracuji s uzavřenými skupinkami v pro-gramu Krok za krokem, což je dlouhodobá práce na cestě z PPP. Moje vize je založit alternativní centrum pro léčení těchto poruch. Tím se dostávám ke svému příběhu.

Jak se tedy tvořila a otvírala Tvoje cesta?

Cesta letitým manželstvím, otěhotněním a mateřstvím v raném věku mě dovedla k sebedestrukčnímu programu. Rok anorexie, deset let peklo bulimie. Touha uzdravit se mě vedla ke knihám o pozitivním myšlení, ovládání a programování podvědomí. Ve chvíli, kdy jsem s uzdravením stagnovala, jsem dostala lekci ve formě fyzického přepadení. Když jde o život, to si člověk rychle srovná v hlavě, co jsou priority. Tato zkušenost byla pro mě zásadní a já jsem jí s odstupem času velmi vděčná. Odpoutala jsem se od manžela, na kterém jsem byla závislá, přihlásila jsem se na svůj první sebepoznávací kurz. Od té doby (2005) jsem prošla intenzivním vývojem. Celoroční školy reiki vedené pomocí Oshových meditací mi silně posouvaly hranice toho, co dokážu, tantrické učení pro ženy zase léčilo sexualitu a učilo mě vnímat svoji osobní hranici. Po 22 letech nastal odchod z manželství, vydání první knihy Příběh ženy, první samostatná práce se skupinami žen. Postupně jsem opustila profesi poštmistrové a začala podnikat na sebe. Několik let jsem si intenzivně přála najít smysl své existence, najít něco, do čeho se můžu vložit celá. Živit se tím, co mě baví a co jde bytostně ze mě. Využít naplno svůj potenciál. Stále a stále mi chodily do cesty ženy s bulimií, anorexií. Věděla jsem, že tato moje zkušenost je stěžejní, ale nevěděla jsem, co s ní. Postupně jsem byla dovedena k individuální podpoře, cítím, že můj hlavní přínos je jednak má osobní zkušenost, a jednak to, že věřím, nepochybuji o tom, že je možné se z toho dostat. S odstupem času víc a víc vidím, jak moc mě pošta naučila, a také, jak jsem všechny ty roky neustále šla směrem k tomu, co nyní dělám. Vždy mě zajímalo, jak se kdo cítí a proč se chová tak, jak se chová. Neustále se vzdělávám, vyvíjím, pronikám do tajů lidské psychiky. Nemám na toto vzdělání žádný papír, certifikát, žádné odborníky uznané vzdělání. Osobně to vnímám jako výhodu. Neomezují mě žádné škatulky, mohu sáhnout po technice z tantry zrovna tak, jako po šamanském bubnování. Pro mě bylo vždy důležité, abych to, co jsem se učila, dostávala do svého praktického života. A to se mi postupně daří. Vše, co jsem se naučila, tak skutečně žiju. Lidské příběhy mě inspirují k psaní a psaní mi zase přivádí klientky z oblasti terapeutické. Další moje kniha, Tanec divošky, je léčivá pro ženy s nezpracovanými sexuálními zážitky.

Co plánuješ nového?

Už několik let se mi objevuje obraz, vize velké zahrady a také prostorné kuchyně. Kuchyně, kde se ženami společně vaříme, kde se společně jí, zahrady, kde pracujeme.
V první chvíli jsem tyto obrazy odehnala, nenapadlo mě, že mohou něco znamenat. V druhé chvíli jsem se lekla. Já že bych měla něco takového dát do kupy? Netuším jak na to, to je na mě moc, to prostě ne. Nyní, ve třetí chvíli… přesněji tak v páté… trvalo mi dost dlouho, abych tuto vizi skutečně vzala za svou, vidím Centrum pro léčení poruch příjmu potravy. Vnímám a registruji všechny metody, které by ženám mohly pomoci. Kdy a jak se to stane, nevím. Ale bude to. Já se zatím přesunula z Brna do Lipnice nad Sázavou. Původně jsem domeček chtěla totálně otevřít lidem, aby zde bylo místo, kam mohou přijet, když budou potřebovat. Zatím to zde ale není možné. Tady, když někdo je, tak jsme totálně spolu, je to dané přímo domkem. Takže moje práce se zde trochu proměnila. Momentálně se v domečku konají semináře pro malé skupinky a také individuální cesty. Z terapií se práce posouvá ke společnému bytí, s tím, že pokud se něco otevře při vzájemném sdílení, jsem tu, abych podpořila, provedla nebo postrčila človíčka směrem k sobě samé-mu. Pokud zde stráví den, dva, beru je na místní překrásná a také silová místa.

Moje šamanské zkušenosti se v přírodě silně probouzejí, což určitě ještě zesílí po mé cestě do Kolumbie, která bude v červnu. Mě nebaví nějaké jednorázovky, kdy si človíček přijde na hodinku pro pomoc. Ale být společně v domácím prostředí, strávit spolu den, probrat vše, moci prakticky zrealizovat, cokoliv se objeví, tam nastává úplně jiný efekt. Mým záměrem je, aby se vše naučili sami používat, aby se uměli sami pomoct. Aby to skutečně žili. Je zde prostor na zklidnění, na uvolnění, léčení i znovunalezení sil. Mojí prioritou jsou ženy s PPP, ale občas se věnuji i mužům, často mi přijde, že jsou křehčí než my.
 

Co pro Tebe vlastně znamená být ženou?

Krásná otázka… (dlouhý smích)… je to všechno… TO všechno, co jsem. První mě napadá - milovat. Totálně se otvírat a odevzdávat. Žena je prostě zázrak. Zjišťuji to víc a víc. Máme takové radary, schopnosti a vůbec si jich nejsme vědomy. Tato doba hodně preferuje racionální myšlení, ale žena je velmi iracionální bytost. Vtipné na tom je, že náš mozek, a to i mužský, má i další části. Emocionální a plazí, instinktivní. Plazí část mozku mě hodně zajímá. Vůbec se zde o ní nemluví, jako když je totálně nepotřebná, přitom stojí za všemi traumaty, a že jich tu máme.
Co pro mě znamená být ženou? Žít vztahy. Je fakt, že nyní žiji sama. A už toužím po setkání s mužem. A taky vím, že toto období samoty je pro mě nesmírně důle-žité. Zůstávat otevřená, neztvrdnout do nezdravé síly, že vše zvládnu. Ženská síla neznamená tvrdost. Moje síla je v otevře-ní se, v prolínání se vším a ve zranitelnosti. Být sama se sebou šťastná, objevovat a hýčkat svoje dary. Vnímat svoje proměnlivosti, dovolit si emoce a z plna hrdla tvořit. A milovat. Moje žena je hodně sexuální, živá, tvořivá, bláznivá, vy-smátá, čarodějná, ale taky ubrečená, upovídaná, protivná, smutná, tichá, mrtvá. Někdy jsem jak stařena… jindy jako holka. Mnohdy čarodějka. Nakonec se stejně dostanu za všechny definice sebe.  A jdu i za ženství. K jádru bytí. Jsem. Jsem to všechno.

A jak připravuješ svoje semináře?

Témata seminářů přicházejí sama nebo při psaní. Impuls tvořit je někdy silný, jindy velmi jemný, naslouchání se vylaďuje. Začala jsem psát třetí knihu. Její název se už vynořil: „Světlem sama sobě“. Její smysl vidím v tom, že ukazuje, že je skutečně možné žít duchovně, že lze nerozdělovat si svůj svět na duchovno a realitu. Spolupracuji s Bránou, v Praze i v Brně, dokonce „obě“ působíme i v Jičíně, což mě baví, že jdeme ve stejných stopách. Musím říct, že miluji jejich prostory. Cestou jsem vyzkoušela různá prostředí v různých městech a ukázalo se mi, že je potřeba nejen kvalitní prostor, ale hlavně stejné naladění lidí, majitelů. V Brně na Orlí se nořím do hloubi země, v Praze zase do hloubky ženského lůna.

Tím zřejmě narážíš na náš Červený stan.

Prostor Červeného stanu je jedinečný, měla jsem možnost být při jeho zasvěcení, a prostě tam se vše děje samo :-). Individuální “terapie“ i skupiny. Mám ráda bytí na různých místech, ale poslední dobou více a více činností přesouvám na Lipnici, kde nyní žiju.
Díky. Co bys dodala na závěr, máš nějaké motto, kterým se v životě řídíš?
Moje motto je: „Věřím, že je možné dostat se z nemožného“ a čím dál jasněji vidím, že to je přesně ono. Můj „úkol“ zde je podporovat lidi, kteří žijí sebedestrukci a chtějí z ní vystoupit. Tam jsem schopná vybudit obrovskou sílu na to, abych je podpořila, utěšila nebo nakopla, podle toho, co je právě třeba. A to samé si přeji dělat i svými texty a knihami: podporovat, motivovat a bořit zažitá přesvědčení. Prostě tak normálně žít.

Magdi, moc děkuji za rozhovor.

Přehled seminářů Magdy Křepelkové v Praze a v Brně naleznete pod kategorií "ženaská setkávání" zde.

Text: Lucie Harnošová









pondělí 13. října 2014

Dotkněte se dřevěné hračky a vlastní svobody



Vezmi tu hračku do rukou a zjistíš, jak je lehounká. Stará hračka
opotřebovaná
nese vůně mnoha zážitků
zapatlaná, trochu slaná
otlučená, třísky píchají do prstíčků.
Nádherně oblá a trochu drsná. Letokruhy silného stromu z bývalých časů vytvářejí kouzelnou mozaiku, umělecké dílo. Uvnitř hračky je uschován dunivý hlas kastanět, rozezvoní se ve své obnaženosti vždy při pádu na práh dveří...

Proč se nám do práce chce méně než na sport? Proč nás často baví „neužitečné“ činnosti víc než ty „užitečné“? Možná je to tím, že ty „užitečné“ se prostě udělat musí. Je to povin-nost, která nám bere požitek z činnosti? Soustředíme se víc na naplnění očekávání druhých, na strach z odmítnutí, na omezující konvence. Jsme závislí na pracovním místě, na vě-cech, na názoru lidí. Volný čas nám ale dává svobodu. Pánem jsme my. Děláme si, co chceme, nestrachujeme se, vybíjíme ze sebe přebytečnou energii, probouzí se v nás kreativita a zvídavost. Jsme více efektivní, méně unavení, a šťastní. Šťastní ti, co si živobytí přesunou z kolonky práce do volného času ;). Yeguánští domorodci v Jižní Americe jsou prý jedni z nich. Jean Liedloffová popisuje ve své knížce Koncept kontinua, jak např. tito lidé naučili pracovat přistěhovalce1. Živili ho z vlastních zásob tak dlouho, dokud si neuvědomil, že práce není povinnost. Potom už nepotřeboval obživu od sousedů.

Chceme nepracovat, živit se tím, co nás baví, užívat si vlastní kreativity a uspokojení v každém okamžiku. Jen tak můžeme být plodní. Učíme se od svých dětí žít v přítomnosti, plného soustředění, radosti z bytí, bezpodmínečné lásce. Když se za-díváme na dítě zabrané do své hry, všechny tyto dovednosti z něj srší. Hrou se malé dítě velmi rychle učí, není divu, do učení je zapojena zvědavost, nadšení, plná pozornost a vě-domí vlastních neomezených schopností. Větší dítě pasivně sedící v lavici omezováno ve svých projevech ovšem takovou exponenciální rychlost učení ztrácí. Přicházejí povinnosti, plnění očekávání učitelů a strach z trestu nebo nedostatku uznání. Moderní vzdělávací systémy se snaží tyto klasické metody vyučování minimalizovat a nahrazují je hrou. Dítě potřebuje hranice a vedení, ale také podporu vlastních schopností. Zdravý vývoj dítěte můžeme podpořit ohledupl-ným přístupem a výběrem vhodných aktivit a pomůcek.

Didaktická hra je analogií spontánní činnosti dětí s cílem rozvíjet poznávací procesy, vědomosti a duševní schopnosti dítěte2. Využívá stimulační náboj, který probouzí zájem, zvyšuje angažovanost dětí na prováděných činnostech, podněcuje jejich tvořivost, spontaneitu, spolupráci i soutěživost. Děti při ní automaticky využívají dosavadních poznatků a zkušeností. Může být zaměřena na rozvoj smyslů, paměti, myšlení, komunikace, tvořivosti a kooperace Důležitá je podpora sebedůvěry jedince. Každý člověk vkládá do své práce svoji jedinečnost3. Princip Montessori pedagogiky lze shrnout do požadavku dítěte: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám.“

V našem obchůdku máme spoustu krásných hraček rozvíjejí-cích vaše milované ratolesti ve všech směrech od nejútlejšího věku. Voní kvalitními dřevy, přitahují veselými netoxickými barvičkami, zaručují bezpečnost pro vaše děti a většina z nich je vyrobena s etickou ochrannou známkou Fairtrade.



Matematika
Čísla a puntíky
I hodina počtů může být zábavná
  
Geometrický tác
Škála barev a tvarů vzbuzuje zájem
a ujazňuje zákonitosti dělení a geometrie


Zeměpis
Evropa
Jak vypadá svět, ve kterém žijeme?
Kde žijí jací lidé a jak jsou tito lidé rozděleni ve státy?

Praktický život
Zapínací rám s tkaničkou
Děti rozvazují, otevírají křídla látky
a opět je zavízají, šněrují, provlékají tkaničku a učí se uzly.
  
Biologie
Proces růstu
Sledují, jak barvičky v průběhu mění tvar,
který si důkladně osahají a rychle se naučí,
kam který tvar patří.

Pro nejmenší
Nic se neztratí - ohrádka
Dřevěný labyrint s cestující kuličkou zaujme
ty nejmenší děti objevující zákonitosti gravitace a tvarů.



V našem internetovém obchodě naleznete širokou nabídku didaktických hraček a Montessori pomůcek.



Zdroje:

1 LIEDLOFFOVÁ, J. Koncept kontinua. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2007.
2 PRŮCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 1998.

3 ROSECKÁ, Z. a kol. Malá didaktika činnostního učení. Vydalo sdružení peda-gogů a škol se základním vzděláváním Tvořivá škola, 2007.


Text: Dominika Sýkorová