středa 10. února 2016

Vyzkoušeli jsme: Happyfoot workshop

Ještě před nějakými sto lety většina lidí většinou chodila bosa. A pokud si nazuli boty, většinou moc dobře věděli, kdo je pro ně vyrobil. Vlastnoručně zhotovené barefoot botky tedy spojují hned dva prvky současného hledání kořenů – chůzi naboso a touhu vložit svou energii do něčeho hmatatelného a nejlépe i užitečného. A jak na to? Stačí se přihlásit na Happyfoot workshop.

I když jsem čekala, že tento kurz bude doménou pánů, příjemně mě překvapila vysoká účast dam a slečen. Vlastně jsme byly v přesile – pět na tři. Lektor Pavel Dvořáček naše tvořivé setkání odstartoval tím, že se nás postupně zeptal, proč jsme přišli a co víme o fenoménu barefoot. Odpovědi byly zajímavě různorodé.

Barefootmazák i provazochodkyně


„Fascinuje mě všechno, co si člověk může sám vyrobit. Už mám jedny barefootové boty a ráda si zkusím udělat i sandále,“ prozradila usměvavá nastávající maminka, mezi jejíž koníčky mě překvapilo provazochodectví, díky kterému se naučila opravdu důkladně vnímat svá chodidla.

Mladík sedící po mé pravici zase barefootové boty nosí už tři roky. Sem ho přivedla touha dozvědět se o trochu víc. Nadšeně s lektorem diskutuje o tom, jak se chůze v bosonohé obuvi tolik liší od toho, co většina populace považuje za standard – tedy od nepřirozeně tvrdého dopadu obuté nohy na patu. „Chodidlo je dokonalá pružina,“ ukazuje nám lektor Pavel na vlastní noze, jak je přirozené a zdravé došlapovat na přední část chodidla.

Pak už ale utne debatu a jde se vyrábět. Každý si vybere kus gumy a barvu šňůrky a ze židlí se přesouváme na podlahu pokrytou kartony. Máme za úkol na papír co nejpřesněji přenést tvar svého chodidla. Zjišťuju, že obkreslování není zrovna moje silná stránka. Nohu tužkou objíždím už potřetí a pokaždé mi to vyjde jinak. Pavel ale moje veledílo s klidem zkoriguje tak, abych měla všude kolem chodidla dostatečnou rezervu a zbylo místo i na „ouška“ kvůli provlečení šňůrek.


Uzlování pro pokročilé


„Teď si šablony vystřihněte a hlavně si napište, která strana je pravá a která levá. Vždycky se najde někdo, kdo to poplete, včetně mě,“ instruuje nás lektor. Vystříhávání polotovaru ze speciální gumy o tloušťce jen pár milimetrů je překvapivě snadné. Děrování otvorů pro provlečení šňůrek mi ale už tolik nejde, takže využívám nabídky mladíka po mé pravici, který má více síly a i s nástroji si rozumí o poznání lépe než já.

„A teď na jednom konci šňůrky udělejte takovýto uzel a volný konec rozstřižené tkaničky důkladně zatavte,“ přechází Pavel do „vázací“ části kurzu. Tady už musím dávat víc pozor, protože zkrotit tři metry tmavě modré šňůry mi dává dost zabrat. První sandál zvládnu s pomocí Pavla, u druhého mi chybí jen závěrečná smyčka, která je součástí vychytaného mechanismu umožňujícího pohodlné sundávání i nazouvání. Opět pomůže nadějíplný pohled směrem doprava.

„Nebojte se, návod, jak sandály uvázat, vám ještě pošleme v mailu,“ uklidňuje nás lektor a vyzve nás, abychom se v našich zbrusu nových botkách zkusili projít. Ani je nemusím moc dotahovat, jsou super. Trochu jsem se bála, jestli neucítím uzel mezi palcem a ukazováčkem, ale vůbec o něm nevím. A sandálky jsou hlavně úžasně lehoučké, skoro jako bych byla bosá.


Dozdobte dle své libosti


Pavel nám ještě ukáže, jak zbytek provázku proměnit v ozdobné vázání. Nápadně se to podobá drhání náramků, kterým jsem se bavila několik let, takže konečně můžu oplatit pomoc, které se mi během těch dvou hodin dostávalo.

„Pokud už víte, jak na to, tyto sandály se opravdu dají vyrobit za 30 minut, jak uvádíme v podtitulu kurzu. Myslím si, že je to rychlejší, než jít do obchodu a nějaké si tam vybrat,“ usmívá se Pavel, zatímco v učebně testujeme osm párů nových ultratenkých botek. Docela lituju, že jsem nezvolila nějakou odvážnější barvičku. Třeba oranžové nebo světle zelené vypadají opravdu úžasně.

Protože jsem si zapomněla vzít tašku, sandále prostě strčím do kabelky – a zjišťuju, že jsou i báječně skladné. Jeden z patrně otužilejších účastníků kurzu v nich jde rovnou domů, i když venku na něj čeká jen deset stupňů. Loučíme se s Pavlem a já už si plánuju, jak zítra vyrazím do své oblíbené korálkárny. Musím vysondovat, jestli nemají nějaké minibrožky nebo jiné zajímavé ozdůbky. Modrá je prostě dobrá a s patřičným dozdobením bude ještě lepší :-).

Náš tip:
Na další Happyfoot workshopy se můžete přihlásit na stránkách Brány k dětem. Vyberte si termín v PRAZE nebo v BRNĚ.

Novinka od Happyfoot:
Letos jsme pro milovníky bosonohé chůze připravili novinku. Ve spolupráci s odborníky na zdravou chůzi a pohyb zahajujeme celodenní Kurz pro šťastné a svobodné nohy v Praze, dne 27. 2. 2016. Kurz bude probíhat po celý rok i v Brně a Bratislavě.

Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:

středa 3. února 2016

Nejlepší fotografie ze soutěže Jak nosíte svoje děti v zimě?

Lednová výzva týkající se nošení dětí v zimě se vám evidentně líbila - na Facebooku Brány k dětem jste sdíleli desítky snímků z různých koutů světa. My vám teď představujeme jejich výběr. A zároveň gratulujeme paní Martině Matuščinové, která coby výherkyně losování získává poukaz na nákup do Brány v hodnotě 500 korun. Těšte se na další tvořivé soutěže!
 





Doporučujeme ještě přečíst:


neděle 31. ledna 2016

10 zákaznických tipů - únor

Oblečení pro nastávající maminky, vybavení pro mimča i originální Pišlické příběhy - je tu další výběr zákaznických tipů. Těší nás, že se opět sešlo plno komentářů, a že zboží z našeho sortimentu nejen naplňuje, ale leckdy i předčí vaše očekávání.

Pruhované těhotenské tričko PETRA Jožánek
"V první těhotenství jsem si koupila toto tričko a byla jsem moc spokojená. I do teď (po skoro třech letech!) tričko vypadá krásně, i když se pralo nevím kolik krát. Koupím si další dvě jiné barvy."
Lily

"Krásné a vtipné příběhy pro velké i malé. U nás doma i v autě běží už měsíc v kuse. Baví tříletého syna i nás s manželem. Vyprávění Ivana Trojana, protknuté příjemnými písničkami, můžu vřele doporučit."
Lenka


ECOVER na nádobí s aloe a citrónem
"Velká spokojenost. Bála jsem se, jak si poradí s mastnotou, ale naprosto perfektně ji umyje. Skoro bych i řekla, že líp než klasický saponát."
Radka

Kalhotková plenka Minimimi s vkládací plenkou - satén Bamboolik
"Naprostá spokojenost, krásně sedí, rychlá a jednoduchá manipulace. Doporučuji :-)."
Veronika

Smetáček s lopatkou Greener Cleaner
"Jsem tak nadšená užitnými vlastnostmi, že si chci koupit další. Tak dobře se s ním zametá. Jestli je to štětinkami na smetáčku, nebo tvarem lopatky, nevím, možná obojím. Do teď jsme používali set z Ikey, ale to je najednou totální aušus ve srovnání s tímto."
Magdalena

Látkové pleny NEBĚLENÉ, TOP KVALITA T-tomi
"Plenky jsou nejlepší, co jsem kdy měla. Měkké i po několika vypráních v tvrdé vodě, krásná barva a nádherně sají."
Klaudie


SLONÍ ČEPICE - merinovlna Adventurer/Conqueror Manymonths
"Skvělá kuklička, která opravdu vydrží dlouho, je krásně pružná, nekouše a hezky sedí. Až se divím, ale máme ji už 3 roky a je stále jako nová. Skvělá na nošení v šátku i pak pro větší dítě. Nenašla jsem chybu a tuto firmu si moc pochvaluji, protože výrobky, ač jsou trochu dražší, opravdu vydrží, zahřejí a neničí se. Máme tedy starší verzi, u této mi trošku vadí, že má cedulku firmy nad čelem, starší měla vzadu. Vypadá to trošku divně, ale to je asi věcí osobního vkusu :-)."
Lucie

Svrchní kalhotky pul Bambino mio CIRCUS TIME
"Moc praktické! Výborně se nasazují a hezky obepínají okolo nožiček. Miminko je díky systému suchých zipů rychle přebalené."
Irena


Těhotenské rifle Jožánek
"Džíny jsou skvělé, moc pohodlné s praktickou gumou. Doporučuji."
Lucie


Šátek Hahnentritt viola Didymos
"Můj první šátek, ale naprostá spokojenost, je měkký a příjemný."
Anna


Svá hodnocení můžete přidávat ke každému z produktů v e-shopu Brány k dětem. Děkujeme vám, že sdílíte své zkušenosti :-).

úterý 26. ledna 2016

Krása v rozkvětu – vyživujte ji!

Jsme krásné, třicítka už pro nás není hudbou vzdálené budoucnosti, a proto chceme krásné zůstat. Ze všech stran se na nás valí spousta nápadů a pobídek, jak o svoji pleť a vlasy pečovat. V reklamách se dozvídáme, že krémy jsou "s přídavkem" například mandlového oleje - co je tedy to hlavní, co by mělo být účinnou látkou - proč ale vybírat kosmetiku pouze „s přídavkem“ účinných látek, když může být z účinných látek zhotovena „celá“? 

 Výrobky Eoné jsou CELÉ vyrobeny z účinných látek - a k tomu působí holisticky. Najdete v nich to nejlepší, co nám příroda dává - podobně, jako byste si je připravovaly samy doma.

http://www.branakdetem.cz/vyrobce/eone

Čistá pleť

Zásadní je kvalitní čištění pleti. Nejdříve na pleť rozstříkneme Květovou vodu růže, která pomáhá oživit činnost kožních buněk. Poté naneste Čistící olej 3v1, pokožku promasírujte a vše setřete. Vřele doporučuji čistit pleť ráno i večer. Nakonec naneseme některý z rostlinných krémů: Rosa feminne creme nebo Krém na dobré ráno.

Můj tip: Čistící olej 3v1 používám i jako pleťovou masku. Jednou za čas na vyčištěnou pleť včetně dekoltu nanesu více Čistícího oleje 3v1 a nechám jej pokožku přijmout. Přebytečný olej setřu a mám pleť jak miminko. Při hormonálních změnách se stává, že se objeví akné - v tu chvíli sahám po Šípkovém čistícím oleji. Příjemně voní a skvěle pomáhá i teenagerům.

 

Rty jak lupínky růží

S přicházejícím větrným počasím jsem znovu objevila úžasný Balzám na rty. Rty úplně "rozkvetou" a žádnou další péči ani nepotřebují.

Krásné ruce

Pro krásnou hebkou pokožku rukou vřele doporučuji Kalisto - balzám na ruce. I Kalisto je celé rostlinné a vaše ruce budou za jeho péči vděčné.

http://www.branakdetem.cz/vyrobce/eone

Recept na domácí pleťový olej

Připravte si vlastní elixír, který Vaši pleť dokonale vyživí, dodá jí potřebné látky a zajistí její hebkost, vláčnost a pružnost. Máte jistotu, že obsahuje pouze plnohodnotné přírodní látky a žádnou přidanou chemii. Získáte tak velmi ekonomickým způsobem účinný balzám prvotřídní kvality, který pomůže uchovat mladost pleti. Navíc si sami určíte jeho vůni, kterou můžete měnit.

Připravíme si:
Makadamiový olej, Moringový olej , Olej z peciček hroznů přibližně 10%, lehce vstřebatelný. K nim pak přidáváme některé ze vzácných silic v jojobovém oleji BIO: Růže v jojobě BIO, Jasmín v jojobě BIO, Neroli v jojobě BIO, a silice – éterické oleje, které vám voní, například Levandule Maillette.

Dále si připravíme: Lékovku 20 a 10 ml s kapacími pipetami

Do větší lékovky smícháme rostlinné oleje a tím vytvoříme základ pleťového oleje.

Základem naplníme 10ml lékovku přibližně do poloviny a přidáme vybrané silice. Začínáme od jedné kapky, a velice pozvolna přidáváme, zejména kvůli silicím se silnější vůní. V průběhu protřepáváme, doplníme základem.

Po dosažení příjemné kompozice máme přichystaný vlastní pleťový olej, který obsahuje pouze úžasné rostlinné oleje plné minerálů, stopových prvků a bioaktivních látek, a tak je tou nejčistší péčí pro naše tělo, kterou můžeme několikrát za den používat. Po vypotřebování použijeme základ a přidáme zase jinou kompozici silic. Tak se pokaždé máme na co těšit. 
Jana Pospíšilová, spolumajitelka firmy Eoné kosmetika s.r.o.
Díky prvnímu synovi vznikl Medvídek-mycí olej na zadečky
Autor textu: Jana Pospíšilová
 
Doporučujeme ještě přečíst:

středa 20. ledna 2016

Na nočník cestou uvědomění si vlastních potřeb

Moc nás těší, když s námi sdílíte své postřehy a zkušenosti. Tento krásný článek nám zaslala paní Dobromila Hodová, maminka téměř dvouletého Víta.

Každá matka zná tuhle situaci velmi dobře. V určitou chvíli, nejpozději kolem roku a půl, se okolí začne ptát: „Už zkoušíte na nočník?“ Svojí odpovědi je buď uspokojí, nebo nikoliv. A kolotoče se vesměs nezbaví, dokud dítě neodplenkuje. Kolem druhého roku se pak otázky změní na věty: „Ještě stále nosíte pleny?“ A to přesto, že každý ví, že dobře se vyvíjející dítě nepůjde s plenami do školy. Synovi je 22 měsíců a už více jak měsíc nosí plenu pouze na noc. Protože jsem na odplenkování šla jinou cestou, než je běžně zvykem, a už jsem od několika kamarádek slyšela, že to ještě nikde nečetly, ráda se podělím o naši cestu i s dalšími, aby v případě zájmu mohli čerpat inspiraci.

 
 
Proč jiná cesta
Od synova 5,5. měsíce do téměř ukončeného 10. měsíce jsme nejprve částečně (kadění) a následně chvíli zcela přirozeně i plně bezplenkovali. V desátém měsíci to zcela odmítl, a to i na kadění. A ve chvílích, kdy jsem věděla, že bude kadit, a vzala jsem jej nad záchod, aby se mohl vyprázdnit, nebo jej dala na nočník (ve stejném měsíci si i sedl a tudíž již bylo možné používat nočník), se projevoval dost nesouhlasně.
 
Ba co víc, stolici v sobě zadržel, zasekl se. Nechtěl ji vypustit ven. Jeho projevy jsem se rozhodla respektovat a přijmout, byť ne s nadšením, že jsme zpět u plen, a to zcela. Velmi intenzivně jsem však přemýšlela nad tím, jak jinak lze bez tlaku a násilí „naučit“ dítě přirozeně vyměšovat.

Uvědomění si
Začala jsem upozorňovat zvukově („čččč“) na okamžik, kdy začal syn čůrat a pokračovala se zvukovým znamením až do vykonání potřeby. Výhodou nám zcela jistě bylo jaro. Syn doma běhal bez plen jen v ponožkách a body. A po ruce jsme měli neustále látkové pleny, kterými jsme „nehody“ utírali. A dostatek čistého a suchého oblečení. Mluvila jsem s ním o tom, aby začal také dávat znamení, že začíná čůrat, a to i když má pleny, abychom věděli, že se vyčůral a že máme utřít zem, případně ideálně přebalit, má-li plenu.
 
A tak se časem pomalu stávalo nejen to, že syn sám běhal pro plenky, protože přece loužičku je třeba utřít. Ale hlavně chápal, že vykonává vlastní potřebu a začal ji cítit. Zprvu hlásil, když začal čůrat. Někdy se případně stalo, že se vyčůral a běžel pro mě se hlášením „čččč!“, aby mi ukázal, kde se vyčůral. Krásně hlásil postupně i počůrané pleny. Vzhledem k tomu, že používáme látkové, bylo opravdu jednoduché zkontrolovat, že to tak opravdu je, že potřebu vykonal před malou chvílí. A že si vykonání potřeby uvědomuje.

A pak jsme se dostali k mezníku, kdy s hlášením přestal. Prostě už dále nechtěl. A tak opět přišla na řadu otázka, jak se posunout dál. Nočník totiž stále nepřijímal.

Chlapi čůrají na stojáka
Když jsem si položila otázku, jak vyměšovat, když ne na zem nebo do nočníku (resp. záchodu), došla jsem k závěru, že využiju toho, že máme syna. Koupila jsem v Bráně kelímek na kartáček z bambusového odpadu Jack N‘ Jill (konečně jsem našla důvod, proč ho koupit) a rozhodla se začít čůrat na stojáka. Ano, v tomto případě nelze postavit dítě ke kelímku a čtvrt až půl hodiny ho nechat stát a číst si, než vykoná potřebu, s největší pravděpodobností nahodile, nikoliv uvědoměním si.
 
Využila jsem řeči těla syna a zkušeností, které jsem nasbírala při praktikování bezplenkové kontaktní metody. A všimla si, že si těsně před tím, než začne močit, sáhne rukou do rozkroku. Současně také dobrým rozpoznávacím znamením byla změna vzhledu penisu, kdy se na močení začal připravovat. A v těch chvílích stačilo mít po ruce kelímek, říct „čččč“. A potřebu syn vykonal prakticky ihned. Naučil se aktivně používat svěrač. Vědomě.

A zůstala před námi poslední nepřekonaná úroveň. Naučit se používat aktivně svěrač i tak, že zadrží moč, než bude čůrat. Postupným tréninkem jsme se opět dostali k tomu, že syn začal hlásit, že se mu chce čůrat. A dopiloval to pouze k občasným nehodám. Současně také přijal nočník a bez mrknutí oka začal správně aktivně zapojovat i druhý svěrač a zadržovat, než si sedne na nočník. V 19,5 měsících se nám tak podařilo zcela odplenkovat na vykonání velké potřeby. A velmi razantně omezit nehody u malé potřeby.

A tak i tato naše společná cesta mě utvrdila v tom, že děti jsou neskutečné bytosti, které stačí doprovázet a při porozumění vzájemných potřeb sledovat, komunikovat a s láskou napomáhat. A půjde to, nejen nám.
 

Autor textu: Dobromila Hodová

Doporučujeme ještě přečíst:

Neznámá historie: Dítě versus nočník
Bezplenková komunikační metoda
Proč africké děti nepláčou

pondělí 18. ledna 2016

Maminky o kojení

Co pro vás znamená kojení? Právě na tuto otázku, která byla součástí naší facebookové soutěže, nám přišlo téměř devadesát odpovědí. Byla by škoda se o ně nepodělit, toto jsou ty nejdojemnější z nich:

Dáša: Kojení pro mne znamená společně strávené chvíle, kdy jsem svému synovi nejblíže, které tak rychle utíkají. Nejkrásnější pocit, kdy nejen nakrmíte své dítě, ale vyměňujete si i lásku.

Nelinka: Kojeni je velmi krásny pocit, o který maminky, které úmyslně nekojí, přicházejí. Jednak je to dobré pro vývoj dítěte a na druhé straně to dítě sbližuje s matkou. Tyto chvíle vám nikdo ničím nenahradí a nenechám si je ničím vzít. Budu kojit tak dlouho, jak jen to bude možné. Chci udělat vše dobře pro naši krásnou holčičku, která nám přinesla opravdové štěstí do života.
 

Marta: Kojení jsou pro mne a moji dcerku krásné společné chvíle, nejde jen o to, že ji dávám to nejlepší pro zdraví a vývoj, ale že si můžeme i užít vzájemnou blízkost a propojení po psychické stránce.

Monika: Vzájemné dávání a sdílení.

Pavlína: Kojení je pro mě přirozenost, láska, blízkost…

Martina: Láska a úžasný přítomný vědomý okamžik


Deanna: Spojení s děťátkem a taky úžasnou kreativní schopností ženského těla…


Radka: Napojení s dítětem, nejlepší výživa a přirozený proces

Veronika: Kojím, protože si myslím, že je to důležitý mezikrok mezi těhotenstvím a samostatným životem dítěte. A taky si u toho sednu a odpočinu a pokochám.

Eva: Pocit lásky, radosti, jedny z nejlepších okamžiků mateřství, nejlepší start do života, nejlepší prevence spousty nemocí dítěte, např. rakoviny, i mých - rakoviny prsu, osteoporózy. Jednoduchý způsob jak uspat, uklidnit, pomoct rychleji uzdravit.

Judita: Přirozenost, něha a krása, kterou nám před 26 lety často vysvětlovali jako nepotřebnou a nabízeli nám místo toho krabice. Dodnes si pamatuju nádherný pocit, kdy jsem si kojení užívala a pokaždé jsem cítila, že své dceři dávám to nejlepší, co jí můžu ve výživě dát. Za našich dob byl roaming pouhým snem a skoro všechny jsme šly z porodnice s krabicí čehosi, ani nevím, jak se to jmenovalo. Já ji hned v porodnici vrátila doktorovi se slovy: Budu kojit. A kojila jsem dlouhé měsíce a k tomu ještě přikrmovala další mimino, které to potřebovalo. Letos mě čeká „babičkovství“ a já moc přeju dceři, aby jí to vyšlo s kojením taky. Ona je tou nejlepší ženou, kterou mám v životě a moc si vážím toho, jaká je. A moc se těším a vážím si toho, že jí můžu být nablízku.
 

Kristýna: Odpočinek a absolutní uvolnění, chvilka jenom pro nás dva novicky

Irena: Láska - první, co mě napadlo. A když nad tím přemýšlím, je to kompletnost, jen další z těch neobyčejně obyčejných přirozených a běžných věcí v životě, které nás činí šťastnými.

Martina: Kojení bylo pro mne velkým zadostiučiněním, když se syn narodil CS. Že je kojení možné i po tomto způsobu porodu. Pomohlo mi to nalézt pocit mateřství a víru v sebe sama, kterou jsem vlivem špatného porodu ztratila.

A jak vnímáte kojení Vy?


Doporučujeme ještě přečíst:
Nošení dětí jako smysluplný koníček
Dříve z porodnice? Klokánkování nejen pro nedonošené děti
Postel na míru

pátek 8. ledna 2016

Radost z vody s Plaváčkem Rozhovor s Blankou Kolářovou Sudíkovou

Drobotina, která se s rodiči od útlého věku bezstarostně potápí v bazénu se slanou vodou, společné masáže a čas strávený v sauně… Plavání rodičů a dětí s Plaváčkem je zkrátka fenomén. Pro někoho jsou prožitkové rodinné pobyty v Hartmanicích nebo v Bystrém u Poličky neodmyslitelnou součástí období s malými dětmi, mnoho rodičů s miminky také navštěvuje plavecké kurzy na různých místech ČR. Povídáme si se zakladatelkou a „matkou“ Plaváčku Blankou Kolářovou Sudíkovou o Plaváčku a některých typických tématech, která se nám s plaváním miminek otevírají.
Blanka Kolářová Sudíková "ve svém živlu".
Co můžeme s našimi dětmi ve vodě s Plaváčkem zažít?
Radost a společně strávený čas, pro ten si k nám lidé jezdí. Pro vodu, masáže, pro načerpání energie a síly. Pro hluboký prožitek, že zde zkrátka společně tady a teď JSOU. Naším hlavním cílem je, aby si děti i rodiče vodu společně užívali a aby byli ve vodě uvolnění. Myslím, že učit děti plavecký styl není potřeba, protože ony ho pak zvládnou od šesti či sedmi let úplně bravurně. Ale naopak je potřeba projít uvolněním. Protože pokud se dítě neuvolní a je v tenzi, bojuje s vodou. Naším cílem je, aby se s vodou nebojovalo, ale plynulo.

A co je to „naše“ plaváčkovské? Intimita a její ctění, prožitek hlubokého spojení s dětmi a vodou. Být s miminkem ve vodě – to je něco nesdělitelného, protože to miminečko nám otevírá srdce. A když se něco ve vodě děje, jsme totálně konfrontovaní sami se sebou. Najednou u sebe cítíme úplně nové věci a mohou nám třeba začít téct slzy jenom z té situace, kdy držíme miminko ve vodě v náruči. Jakmile se potopíme, voda nás obklopí a jsme tam jenom my a naše dítě. Nikdo jiný. Já to vnímám jak posvátný čas, který opravdu moc doporučuji všem prožít v intimitě, kterou voda nabízí.

Jak ses k plaváčkovským metodám vlastně dostala?Na začátku bylo moje vlastní rodičovství. Měla jsem malého syna, nyní je mu 24 let, a ten mě přivedl na cestu kojeneckého plavání. Když se mi Maty narodil, chtěla jsem s ním plavat. Naučila jsem se takovou tu klasiku plavání s miminky a jsem za to vděčná. Dostala jsem takříkajíc mustr, jak plavat s dítětem: polévat hlavičku na signál, opatrně s ním pod vodu, rodiče ale ne, ti zůstávají nad vodou.Dělali jsme to, co bylo běžné. Pak jsem se před zhruba 20 lety vydala na cestu sebepoznání a přicházeli ke mně noví lidé, informace a prožitky. Tehdy jsem se potkala s porodní bábou z Ruska Aňou, která v Brně rodila doma a plavala s miminky jinak. Protože v Rusku a na Ukrajině je plavání zcela běžnou součástí péče o miminka. Její metody mi připadaly blízké, jako by mi mluvily z duše. Pozvolna jsem začala měnit i vlastní přístup. A před 10 lety se mi narodila dcera Arianka. S ní jsem se opětmohla zanořit hluběji do vody a prožitků v ní. 

S Plaváčky se plave jinak, než se učí v běžných plaveckých kurzech pro kojence a batolata. Proč ses vlastně rozhodla dát tomu jiný směr?

Je to už nějakých 16 let, co potápíme dítě ihned a bez signálu, protože nám praxe ukázala, že děti nácvik opravdu nepotřebují. Ze začátku jsme polévali hlavičku a pod vodu jsme s miminky šli až třetí den na pobytu. Ale pak jsme zjistili, že děti nemají vůbec žádný problém. Problém mají jen rodiče, protože oni potřebují onen signál dávající jim pocit kontroly – znamení, že teď už to půjde. Přitom to ale děti už dávno bez jakéhokoliv nacvičování umí. Reflex zadržení dechu je instinktivní záležitost, něco, čím nás vybavila Matka příroda.

Metodika naší práce se proměnila díky tomu, že děláme pobytové kurzy, kde jsem s dětmi ve vodě celý týden. Nemohu rodiče učit něco, co nefunguje – potřebujeme se posouvat dál, a tak jsem to najednou začala vnímat jinak. Jsem tělocvikářka, bylo pro mě velikou výzvou opouštět rovinu výkonu a více vnímat prožitek, který je nedílnou součástí času s dětmi ve vodě a je nádherný.

Někdy se stává, že miminko není při prvním kontaktu s vodou spokojené, je křečovité a pláče. Jak můžeme tento pláč vnímat a co můžeme dělat?
Sama jsem se hodně trápila, proč miminka pláčou, když mají totální komfort, blahobyt a milující rodiče. Ale tak to prostě je, miminka pláčem komunikují. při ponoru do vody je pláč velmi častý. Může to souviset i s porodem, který byl pro děťátko těžký. Když se miminko rodí a vychází ven z bříška, jde také z vody ven. Je to podobné – stejná energie či informace. 

Pláč se spouští, protože dítě potřebuje dát najevo, že se něco významného děje. Je nesmírně důležité, abychom my jako rodiče zůstali v pohodě, udrželi si pozitivní výraz obličeje a vysílali na děťátko přijetí a úsměv. Dítě má možnost si vše v klidu zpracovat. Může si poplakat, většinou se ale za chvilku rozkouká a zjistí, že se vlastně vůbec nic neděje.

Spousta lidí se obrovsky stáhne, když začne dítě ve vodě plakat. Děti nás čtou, reagují na nás a vědí, jak to máme a zdalipak my nejsme v nejistotě. Ve chvíli, kdy se rodič rozhodne, že je to pro něj cesta a že si chce s dítětem vodu užít, děťátko přestává plakat, protože ono potřebuje, abychom byli pevní. Při kurzech nebo na pobytech často vídáme zázrak, který se stane během dvou tří dnů, kdy se dítě, které nejdřív vřeští jak o život, najednou rozkouká, užívá si vodu a je úplně blažené.

Mluvíš o tom, že voda léčí, že plavání rodičů s dětmi má očistný účinek. Co to znamená v praxi?
Naše práce je velmi silná v tom, že se nebojíme emocí. Necháváme děti a rodiče plakat, smát se, křičet a nebo být hodně hluboko v sobě. Pokud se tyto pocity objeví, nevyděsíme se a nepotlačujeme je . Když rodiče ustojí silné pocity a někdy i pláč, projdou si procesem odmítání či pochybností, najednou se to celé během týdne promění, uvolní, rozpustí a očistí.

Vídáme rodiny, které na pobyty přijíždějí s úzkostí, nahromaděnými starostmi a je toho kolikrát hodně. Uděláme si prostor a vědomě se rozdýcháme, protože dech kolikrát během dne zadržujeme, což způsobuje tenzi v celém těle. Zní to jako klišé, ale jak ve vodě uvolníme dechem proud energie v nás, tak starosti přirozeně odplouvají. Ve vodě najednou můžeme povolit, můžeme to do ní „vypustit“, vše, co nás tíží. 

Co ti tvoje práce v Plaváčku dává?
Obrovské naplnění, to se ani nedá slovně vyjádřit. Veliký vděk za to, že můžu být stále s lidmi a malými dětmi, . Jsem čím dál víc vděčná za to, že můžu dělat svoji práci, své poslání, protože já tak svoji práci vnímám. .Jsem vděčná za všechny rodiny a příběhy, které vidím, a kterých můžu být součástí. V těchto chvílích cítím, že můj život má smysl.
Autor textu: Kateřina Stojaspalová

Doporučujeme ještě přečíst: