středa 29. října 2014

Prodej je lidský, dokonce bytostně lidský

Když jsem s leadershipem Brány k dětem společně tvořil slogan značky, z něhož vzešel nakonec i název tohoto časopisu, vedli jsme diskusi o tom, jak budou zákazníci přijí-mat slovo „nákup“. Protože přes všechny bohulibé věci, okolo nichž se točí fungování Brány, o příjemnou atmosféru nákupu a poskytnutí co nejlepší služby prostě jde v prvé řadě. Proto je férové jasně sdělovat, že síla Brány k dětem stojí na tom, že si lidé rádi kupují kvalitní, většinou navíc i lokální a přírodní produkty. 

PRODÁVAJÍCÍ, DEJ SI POZOR!
Obrátíme-li slovo „nákup“ o 180 stupňů, promění se ve slovo „prodej“. S tím už si lidé spojují řadu negativních konotací. Právě o hodnotových proměnách prodeje vypráví do češtiny nově přeložená knížka Daniela Pinka Prodávat je lidské vydaná brněnským nakladatelstvím Jan Melvil. Ta ukazuje, že filosofie, kterou prosazuje Brána k dětem, je plně v souladu s celosvětovými trendy. 
Na mnoha hloubkových průzkumech i příkladech autor boří řadu předsudků o prodeji a ukazuje, že jsme se díky dostupnosti a sdílení informací na webu přestěhovali ze světa, kde si kupující musel dávat pozor na záludného prodávajícího, do světa, kde si musí dávat pozor zejména prodávající. Je to svět, v němž se poctivost a transparentnost stávají zřejmě „je-dinou schůdnou cestou“. Poškodit značku neobratným či špatně motivovaným prodejem lze během několika minut, důvěra se může naproti tomu opětně budovat roky.

Navíc se změnilo to, že prodáváme všichni, i když tomu můžeme často říkat „neobchodní prodej“. Ubezpečujeme či ovlivňujeme druhé, aby se vzdali něčeho, co mají, za to, co máme my. Ostatní tak přesvědčujeme ve více než 40 procentech svého pracovního času. Stále více i v oblastech založených v minulosti čistě na autoritě, jako je školství či zdravotnictví. Prodávání či přesvědčování druhých tak představuje stále důležitější činnost většiny lidí.

JAK ÚSPĚŠNĚ PRODÁVAT?
Úspěch při prodeji je postaven na vlastnostech, které Pink označuje jako naladění, vztlak (buoyancy) a jasnost. K mistrovství v oblasti naladění i vztlaku často vedou semináře Brány k dětem zaměřené na osobní rozvoj. V naladění jde o umění uvést sebe sama do souladu s jednotlivci, skupina-mi i okolnostmi. V jeho ovládnutí je velká šance i pro méně výřečné povahy. 
Průzkumy ukazují, že oproti předsudkům o úspěšných prodejcích jimi nejsou extroverti, ale ani intro-verti. Nejlepší vlastnosti pro úspěch v prodeji najdete u „ambivertů“, kteří stojí někde mezi. Vztlak potom znamená kombinaci „vytrvalosti ducha“ a „radostnost životního postoje“. Často rozhoduje víra v to, co prodáváme, a tak je vždy lepší, když má prodávaná věc mnohostranně pozitivní dopad, nemusíme potom sami sebe obelhávat o míře její užitečnosti.

Z hlediska jasnosti je pak důležité umět odhalovat problémy, které zákazníci mají, a umět jim tak ukázat cestu k jejich řešení. Ani tyto dovednosti ovšem nemusejí stačit. Proč je v dnešní době navíc stále naléhavější umět maximálně stručně prezentovat, improvizovat málem jako herci a sloužit tak, aby věci, které nabízíte, byly vždy osobní a účelné, ukazuje autor v samotném závěru knihy.

Více o tom, na jakých principech prodeje i toho, co ho pře-sahuje, Brána funguje, se dozvíte v uvolněném rozhovoru, který jsem vedl s její majitelkou Luckou Harnošovou zde.

Autor textu: Jiří Kopal

Doporučujeme ještě přečíst:
Rozhovor z časopisu L´amour Baby
Leadership for life 2014
Moje postřehy z Retail Summitu

středa 22. října 2014

Jaké je to být ženou s Magdou Křepelkovou

V pravidelných rozhovorech vám v Nákupu všemi smysly představíme osobnosti, které si rádi zveme na vedení kurzů v Bráně k dětem. První zastavení patří Magdě Křepelkové, odvážné a inspirující ženě se silným příběhem.

Ty jsi, Magdo, úplně první lektorka kurzů Brány k dětem, kterou v našem novém časopise představujeme. Co bys nám o sobě nejraději řekla na úplný začátek?
Jsem spisovatelka a terapeutka a hlavně žena, která je žita životem. Momentálně dokončuji třetí knihu, která se bude jmenovat Světlem sama sobě. Já prostě miluji psaní. A pak taky miluji setkávání s lidmi. Podporuji ženy s poruchami příjmu potravy na jejich cestě k uzdravení, což znamená k duchovnímu probuzení. Protože bez probuzeného vědomí se z tohoto pekelného kolotoče dostávají velmi zřídka. 

Žiji na překrásném místě a „svůj“ dům jsem otevřela práci s lidmi, kde je provázím individuálním procesem, který trvá jeden až tři dny. Jsem tu zcela pro ně, jsme v přítomnosti a bdělosti, a pokud se objeví možnost něco otevřít, něco uvolnit, tak použiji vše, co jsem se cestou k vlastnímu uzdravení naučila. Pracuji s uzavřenými skupinkami v pro-gramu Krok za krokem, což je dlouhodobá práce na cestě z PPP. Moje vize je založit alternativní centrum pro léčení těchto poruch. Tím se dostávám ke svému příběhu.

Jak se tedy tvořila a otvírala Tvoje cesta?
Cesta letitým manželstvím, otěhotněním a mateřstvím v raném věku mě dovedla k sebedestrukčnímu programu. Rok anorexie, deset let peklo bulimie. Touha uzdravit se mě vedla ke knihám o pozitivním myšlení, ovládání a programování podvědomí. Ve chvíli, kdy jsem s uzdravením stagnovala, jsem dostala lekci ve formě fyzického přepadení. Když jde o život, to si člověk rychle srovná v hlavě, co jsou priority. Tato zkušenost byla pro mě zásadní a já jsem jí s odstupem času velmi vděčná. 
Odpoutala jsem se od manžela, na kterém jsem byla závislá, přihlásila jsem se na svůj první sebepoznávací kurz. Od té doby (2005) jsem prošla intenzivním vývojem. Celoroční školy reiki vedené pomocí Oshových meditací mi silně posouvaly hranice toho, co dokážu, tantrické učení pro ženy zase léčilo sexualitu a učilo mě vnímat svoji osobní hranici. Po 22 letech nastal odchod z manželství, vydání první knihy Příběh ženy, první samostatná práce se skupinami žen. 

Postupně jsem opustila profesi poštmistrové a začala podnikat na sebe. Několik let jsem si intenzivně přála najít smysl své existence, najít něco, do čeho se můžu vložit celá. Živit se tím, co mě baví a co jde bytostně ze mě. Využít naplno svůj potenciál. Stále a stále mi chodily do cesty ženy s bulimií, anorexií. Věděla jsem, že tato moje zkušenost je stěžejní, ale nevěděla jsem, co s ní. Postupně jsem byla dovedena k individuální podpoře, cítím, že můj hlavní přínos je jednak má osobní zkušenost, a jednak to, že věřím, nepochybuji o tom, že je možné se z toho dostat. 

S odstupem času víc a víc vidím, jak moc mě pošta naučila, a také, jak jsem všechny ty roky neustále šla směrem k tomu, co nyní dělám. Vždy mě zajímalo, jak se kdo cítí a proč se chová tak, jak se chová. Neustále se vzdělávám, vyvíjím, pronikám do tajů lidské psychiky. Nemám na toto vzdělání žádný papír, certifikát, žádné odborníky uznané vzdělání. Osobně to vnímám jako výhodu. Neomezují mě žádné škatulky, mohu sáhnout po technice z tantry zrovna tak, jako po šamanském bubnování. Pro mě bylo vždy důležité, abych to, co jsem se učila, dostávala do svého praktického života. A to se mi postupně daří. Vše, co jsem se naučila, tak skutečně žiju. Lidské příběhy mě inspirují k psaní a psaní mi zase přivádí klientky z oblasti terapeutické. Další moje kniha, Tanec divošky, je léčivá pro ženy s nezpracovanými sexuálními zážitky.

Co plánuješ nového?
Už několik let se mi objevuje obraz, vize velké zahrady a také prostorné kuchyně. Kuchyně, kde se ženami společně vaříme, kde se společně jí, zahrady, kde pracujeme.
V první chvíli jsem tyto obrazy odehnala, nenapadlo mě, že mohou něco znamenat. V druhé chvíli jsem se lekla. Já že bych měla něco takového dát do kupy? Netuším jak na to, to je na mě moc, to prostě ne. Nyní, ve třetí chvíli… přesněji tak v páté… trvalo mi dost dlouho, abych tuto vizi skutečně vzala za svou, vidím Centrum pro léčení poruch příjmu potravy. Vnímám a registruji všechny metody, které by ženám mohly pomoci. Kdy a jak se to stane, nevím. Ale bude to. 

Já se zatím přesunula z Brna do Lipnice nad Sázavou. Původně jsem domeček chtěla totálně otevřít lidem, aby zde bylo místo, kam mohou přijet, když budou potřebovat. Zatím to zde ale není možné. Tady, když někdo je, tak jsme totálně spolu, je to dané přímo domkem. Takže moje práce se zde trochu proměnila. Momentálně se v domečku konají semináře pro malé skupinky a také individuální cesty. Z terapií se práce posouvá ke společnému bytí, s tím, že pokud se něco otevře při vzájemném sdílení, jsem tu, abych podpořila, provedla nebo postrčila človíčka směrem k sobě samé-mu. Pokud zde stráví den, dva, beru je na místní překrásná a také silová místa.

Moje šamanské zkušenosti se v přírodě silně probouzejí, což určitě ještě zesílí po mé cestě do Kolumbie, která bude v červnu. Mě nebaví nějaké jednorázovky, kdy si človíček přijde na hodinku pro pomoc. Ale být společně v domácím prostředí, strávit spolu den, probrat vše, moci prakticky zrealizovat, cokoliv se objeví, tam nastává úplně jiný efekt. Mým záměrem je, aby se vše naučili sami používat, aby se uměli sami pomoct. Aby to skutečně žili. Je zde prostor na zklidnění, na uvolnění, léčení i znovunalezení sil. Mojí prioritou jsou ženy s PPP, ale občas se věnuji i mužům, často mi přijde, že jsou křehčí než my.
 

Co pro Tebe vlastně znamená být ženou?
Krásná otázka… (dlouhý smích)… je to všechno… TO všechno, co jsem. První mě napadá - milovat. Totálně se otvírat a odevzdávat. Žena je prostě zázrak. Zjišťuji to víc a víc. Máme takové radary, schopnosti a vůbec si jich nejsme vědomy. Tato doba hodně preferuje racionální myšlení, ale žena je velmi iracionální bytost. Vtipné na tom je, že náš mozek, a to i mužský, má i další části. Emocionální a plazí, instinktivní. Plazí část mozku mě hodně zajímá. Vůbec se zde o ní nemluví, jako když je totálně nepotřebná, přitom stojí za všemi traumaty, a že jich tu máme.

Co pro mě znamená být ženou? Žít vztahy. Je fakt, že nyní žiji sama. A už toužím po setkání s mužem. A taky vím, že toto období samoty je pro mě nesmírně důle-žité. Zůstávat otevřená, neztvrdnout do nezdravé síly, že vše zvládnu. Ženská síla neznamená tvrdost. Moje síla je v otevře-ní se, v prolínání se vším a ve zranitelnosti. Být sama se sebou šťastná, objevovat a hýčkat svoje dary. Vnímat svoje proměnlivosti, dovolit si emoce a z plna hrdla tvořit. A milovat. Moje žena je hodně sexuální, živá, tvořivá, bláznivá, vy-smátá, čarodějná, ale taky ubrečená, upovídaná, protivná, smutná, tichá, mrtvá. Někdy jsem jak stařena… jindy jako holka. Mnohdy čarodějka. Nakonec se stejně dostanu za všechny definice sebe.  A jdu i za ženství. K jádru bytí. Jsem. Jsem to všechno.

A jak připravuješ svoje semináře?
Témata seminářů přicházejí sama nebo při psaní. Impuls tvořit je někdy silný, jindy velmi jemný, naslouchání se vylaďuje. Začala jsem psát třetí knihu. Její název se už vynořil: „Světlem sama sobě“. Její smysl vidím v tom, že ukazuje, že je skutečně možné žít duchovně, že lze nerozdělovat si svůj svět na duchovno a realitu. 

Spolupracuji s Bránou, v Praze i v Brně, dokonce „obě“ působíme i v Jičíně, což mě baví, že jdeme ve stejných stopách. Musím říct, že miluji jejich prostory. Cestou jsem vyzkoušela různá prostředí v různých městech a ukázalo se mi, že je potřeba nejen kvalitní prostor, ale hlavně stejné naladění lidí, majitelů. V Brně na Orlí se nořím do hloubi země, v Praze zase do hloubky ženského lůna.
Tím zřejmě narážíš na náš Červený stan.
Prostor Červeného stanu je jedinečný, měla jsem možnost být při jeho zasvěcení, a prostě tam se vše děje samo :-). Individuální “terapie“ i skupiny. Mám ráda bytí na různých místech, ale poslední dobou více a více činností přesouvám na Lipnici, kde nyní žiju.

Díky. Co bys dodala na závěr, máš nějaké motto, kterým se v životě řídíš?
Moje motto je: „Věřím, že je možné dostat se z nemožného“ a čím dál jasněji vidím, že to je přesně ono. Můj „úkol“ zde je podporovat lidi, kteří žijí sebedestrukci a chtějí z ní vystoupit. Tam jsem schopná vybudit obrovskou sílu na to, abych je podpořila, utěšila nebo nakopla, podle toho, co je právě třeba. A to samé si přeji dělat i svými texty a knihami: podporovat, motivovat a bořit zažitá přesvědčení. Prostě tak normálně žít.

Magdi, moc děkuji za rozhovor.

Přehled seminářů Magdy Křepelkové v Praze a v Brně naleznete pod kategorií "ženaská setkávání" zde.

Autor textu: Lucie Harnošová

pondělí 13. října 2014

Dotkněte se dřevěné hračky a vlastní svobody

Vezmi tu hračku do rukou a zjistíš, jak je lehounká. Stará hračka

opotřebovaná

nese vůně mnoha zážitků
zapatlaná, trochu slaná

otlučená, třísky píchají do prstíčků.

Nádherně oblá a trochu drsná. Letokruhy silného stromu z bývalých časů vytvářejí kouzelnou mozaiku, umělecké dílo. Uvnitř hračky je uschován dunivý hlas kastanět, rozezvoní se ve své obnaženosti vždy při pádu na práh dveří...

Proč se nám do práce chce méně než na sport? Proč nás často baví „neužitečné“ činnosti víc než ty „užitečné“? Možná je to tím, že ty „užitečné“ se prostě udělat musí. Je to povinnost, která nám bere požitek z činnosti? Soustředíme se víc na naplnění očekávání druhých, na strach z odmítnutí, na omezující konvence. Jsme závislí na pracovním místě, na věcech, na názoru lidí. Volný čas nám ale dává svobodu. Pánem jsme my. 

Děláme si, co chceme, nestrachujeme se, vybíjíme ze sebe přebytečnou energii, probouzí se v nás kreativita a zvídavost. Jsme více efektivní, méně unavení, a šťastní. Šťastní ti, co si živobytí přesunou z kolonky práce do volného času ;). Yeguánští domorodci v Jižní Americe jsou prý jedni z nich. Jean Liedloffová popisuje ve své knížce Koncept kontinua, jak např. tito lidé naučili pracovat přistěhovalce1. Živili ho z vlastních zásob tak dlouho, dokud si neuvědomil, že práce není povinnost. Potom už nepotřeboval obživu od sousedů. 

Chceme nepracovat, živit se tím, co nás baví, užívat si vlastní kreativity a uspokojení v každém okamžiku. Jen tak můžeme být plodní. Učíme se od svých dětí žít v přítomnosti, plného soustředění, radosti z bytí, bezpodmínečné lásce. Když se za-díváme na dítě zabrané do své hry, všechny tyto dovednosti z něj srší. Hrou se malé dítě velmi rychle učí, není divu, do učení je zapojena zvědavost, nadšení, plná pozornost a vě-domí vlastních neomezených schopností. 

Větší dítě pasivně sedící v lavici omezováno ve svých projevech ovšem takovou exponenciální rychlost učení ztrácí. Přicházejí povinnosti, plnění očekávání učitelů a strach z trestu nebo nedostatku uznání. Moderní vzdělávací systémy se snaží tyto klasické metody vyučování minimalizovat a nahrazují je hrou. Dítě potřebuje hranice a vedení, ale také podporu vlastních schopností. Zdravý vývoj dítěte můžeme podpořit ohleduplným přístupem a výběrem vhodných aktivit a pomůcek.
Didaktická hra je analogií spontánní činnosti dětí s cílem rozvíjet poznávací procesy, vědomosti a duševní schopnosti dítěte2. Využívá stimulační náboj, který probouzí zájem, zvyšuje angažovanost dětí na prováděných činnostech, podněcuje jejich tvořivost, spontaneitu, spolupráci i soutěživost. Děti při ní automaticky využívají dosavadních poznatků a zkušeností. Může být zaměřena na rozvoj smyslů, paměti, myšlení, komunikace, tvořivosti a kooperace Důležitá je podpora sebedůvěry jedince. Každý člověk vkládá do své práce svoji jedinečnost3. Princip Montessori pedagogiky lze shrnout do požadavku dítěte: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám.“

V našem obchůdku máme spoustu krásných hraček rozvíjejí-cích vaše milované ratolesti ve všech směrech od nejútlejšího věku. Voní kvalitními dřevy, přitahují veselými netoxickými barvičkami, zaručují bezpečnost pro vaše děti a většina z nich je vyrobena s etickou ochrannou známkou Fairtrade.
Praktický život
Zapínací rám s tkaničkou
Děti rozvazují, otevírají křídla látky
a opět je zavízají, šněrují, provlékají tkaničku a učí se uzly.

Biologie
Proces růstu
Sledují, jak barvičky v průběhu mění tvar,
který si důkladně osahají a rychle se naučí,
kam který tvar patří.

V našem internetovém obchodě naleznete širokou nabídku didaktických hraček a Montessori pomůcek.

Použité zdroje:
LIEDLOFFOVÁ, J. Koncept kontinua. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2007.
PRŮCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 1998.
ROSECKÁ, Z. a kol. Malá didaktika činnostního učení. Vydalo sdružení peda-gogů a škol se základním vzděláváním Tvořivá škola, 2007.

Autor textu: Dominika Sýkorová

čtvrtek 9. října 2014

Kokosový olej: Přírodní chuť intimity

Představujeme vám až neuvěřitelné vlastnosti kokosového oleje. Patří totiž mezi poklady přírody, které lze s úspěchem používat téměř univerzálně. Hodí se pro každou pokožku, regeneruje vlasy a krásně voní. Lidé s patřičnou dávkou fantazie ho proto rádi ochutnávají i z těch nejsmyslnějších míst…


Jako potravina má kokosový olej širokou škálu využití. Samozřejmostí je nutnost získávání oleje metodou lisování za studena, aby čistá přírodní esence nebyla ochuzena o všechny složky, které by se chemickou extrakcí narušily.

VAŘENÍ
Kokosový olej je jedinou přirozenou a správnou volbou v prvé řadě na smažení pokrmů. Díky obsahu nasycených mastných kyselin se kokosový tuk nepřepaluje. Lze ho přidat i do pečení jako náhradu živočišných nebo ztužených tuků, je ale zapotřebí nechat ho na teple lehce povolit. Právě díky jeho vlastnostem, kdy se za teploty pod asi 20oC nachází v tuhém stavu, se zajímavou oblastí pro jeho použití stala i studená kuchyně. 

Jeho kokosová chuť přidává zajímavé variace, a to jak při smažení, tak například v podobě jemných podtónů, pokud vám při přípravě indických nebo asijských pokrmů doma chybí kokosové mléko. Právě díky vysokému obsahu nasycených mastných kyselin olej nepodléhá rychlé zkáze, vyplatí se ho chránit před sluncem.

VÝŽIVA
Nasycené mastné kyseliny bývají často neprávem strašákem ve výživě. Tuky složené převážně z nasycených mastných kyselin bývají často mylně házeny do jednoho pytle, zejména pokud jde o nasycené mastné kyseliny působící spolu s ostatními složkami v živočišném a rostlinném tuku. 

Rozdíl je však podstatný. Zatímco živočišné tuky (typicky sádlo) zhoršují hladiny “tuků“ v krvi vedoucí až k ateroskleróze krevního oběhu, u rostlinných tuků typu kokosového oleje k tomu při rozumném použití nedochází. Kokosový olej také neobsahuje cholesterol. Pokud se navíc lisuje za studena, má i řadu antioxidantů, které podporují naopak zdravé hladiny lipoproteinů v krvi. Také urychluje činnost štítné žlázy tím, že podporuje tvorbu hormonů. Díky tomu přirozeně startuje metabolismus.

PÉČE O TĚLO A VLASY
Kokosový olej má širokou škálu aplikací i na pokožku a vlasy. Doporučujeme ho především jako první volbu pro citlivou, alergizující nebo podrážděnou pokožku, stejně tak je vhodný i pro dětskou pokožku obecně. S blížícím se let-ním obdobím jistě oceníme i jeho nezastupitelnou roli jako zcela přírodní ochrany proti slunci. Přirozeně má ochranný faktor asi 5, navíc působí i na již spálenou pokožku hojivě. 

Jeho škála využití začíná u různých masážních aplikací, přes šetrné promazávání, hydrataci, dobrou vstřebatelnost, tlumí jemně projevy stárnutí pokožky, stimuluje zdravou regeneraci pokožky a končí u toho, že je nejen přírodním repelentem, ale rovněž zanechává vlasy po masce z kokosového oleje hebké, vyživené, krásně lesklé zocelené. Jak již bylo zmíněno, díky ochrannému faktoru, zvláště v létě, brání nepříjemnému dopadu slunce na kvalitu vlasu.

APLIKACE BEZ HRANIC...
Právě díky své tuhosti za pokojové teploty přímo zve k různým experimentům a výukovým hrátkám s dětmi. Vezměte si hrubší a tvrdou strukturu kokosového oleje jemně mezi prsty, nechte ho změknout a rozpustit teplem lidského těla a poté rozvinout jemnou vůni celou pokožkou a prostorem okolo vás. Jde téměř o filozofický rozměr, kde můžeme děti vyprávět o tom, že někteří lidé se zdají na první pohled tvrdí, ale pokud k nim přistupujeme laskavě, postupně roztávají a otvírají nám své srdce, stejně jako se teplem otvírá vůně kokosového oleje. Tento olej nás učí, že naše vřelost by měla blahodárně působit pro naše okolí a měli bychom rozvíjet svou vůni nejen pro sebe, ale pro všechny, které v životě potkáme.

Kokosový olej a jeho tání za teploty těla nabízí také zajímavou zkušenost ve formě lubrikačního gelu. Díky jeho jemnosti a přirozené antimikrobiální aktivitě a v neposlední řadě i úžasné vůni a chuti dává nový rozměr milování a přímo bombarduje všechny smysly. Při použití kondomu bychom však měli dávat pozor na narušování latexu právě oleji, vyplatí se tedy sáhnout po bezlatexové ochraně. 

Nabídku kokosových olejů si můžete prohlédnout zde.

Autor textu: Nina Garden


středa 1. října 2014

Jsou ženská setkávání v dnešní době důležitá?

Když se řeknou ženská setkávání, mnozí se leknou a představí si čarodějky kolem ohniště. Ano, i to je zajímavé setkání, ale nemusí být rozhodně jedinou formou. V dnešní době je výběr ženských kruhů a ženských setkávání opravdu veliký. Setkání mohou být zaměřené na tanec, na tvoření, na ženskou ekohygienu, na cvičení, na sdílení v kruhu... Ženy se po setkáních cítí velmi povzbuzené a osvěžené a doma září láskou, klidem a novou energií.

Zeptala jsem se tří lektorek, co můžeme na jejich setkání čekat a proč bychom si měly vybrat právě jejich kurz.

Kateřina Rajmicová

Proč jsou podle tebe osobní ženská setkávání důležitá?
Jako Vlněné sestry zažíváme dva typy setkávání - pořádáme kurzy pletení, kde učíme ženy plést - jsou to nesmírně zajímavá setkání s ženami všech generací, kde se aktivně učíme nějaké rukodělné dovednosti, je to zážitek ze společného úspěchu anebo i zážitek z nezdarů a společně prožitého zkoušení a učení se.  Pletení téměř ve všech vyvolává řadu vzpomínek ....spolu s tím vždy hned přichází sdílení, komunikace....ruce jsou zaměstnány a mysl se uvolňuje a tak se povídá a povídá....



Jak to chodí na setkáních, které vedeš ty?

To je ještě více umocněno na druhém typu ženských setkávání, která pravidleně svoláváme do kavárny - Pleteme spolu - přineseme si svoje pletení a háčkování a jak ruce  znají, co dělat, dá se říct, že automaticky kmitají nad rozdělaným dílem, začíná se mluvit a témata jsou to většinou velmi zajímavá, jde se hned v jistém smyslu velmi do hloubky, i když se účastnice nějak více před tím neznají - kromě pletení se sdílí témata ženám nejbližší - děti, rodičovství, partnerské vztahy, práce... 

Co tam ženy přitáhne a jak to prožívají?
Věříme, že v nás ženách je tato zkušenost hluboce uložená - mluvit spolu nad prací, nad nějakým dílem - dříve to bylo draní peří, praní, vaření, šití - ženy různých generací spolu pracovaly a sdíleli přitom svoje myšlenky a pocity- nyní v naší individualizované společnosti se k naplňování těchto našich přirozených potřeb můžeme vracet právě třeba při společném tvoření....


Magda Křepelková

Proč jsou podle tebe osobní ženská setkávání důležitá?
Dnešní doba vytváří nesmírný tlak na efektivitu, na to, být neustále výkonná. Zvládnout vše a nejlépe s úsměvem a s dokonalou postavou. Ale někdy se dostanete do bodu, kdy nezvládáte. Kdy přichází totální otřes, zhroucení všeho, na čem jste doposud stavěla. V ženském kruhu zjistíte, že opravdu nejste divná, že se to děje i dalším, že to je vlastně normální a také velmi zdravé. A že na to nejste sama. A to fajn, ne?


Jak to chodí na setkáních, které vedeš ty?

U mě zažijí ženy hlavně normálnost, přirozenost. Tím, že se specializuji na sebedestruktivní programy, tak přitahuji ženy, které už to nezvládají. Získají pocit, že dál už nemohou, a bohužel se ještě často za to cítí provinile. Takže často zažijí pocit úlevy jen tím, že se svěří a nikdo je nehodnotí. Jinak vše vedu tak, aby se samy naučily se svými procesy pracovat, ukazuji, kde jsou i v těch nejtěžších chvílích dary, a jak jich lze využít.

Co tam ženy přitáhne a jak to prožívají?


Většinou je přitáhnou mé texty nebo knihy. Jak to prožívají? No, to je otázka spíš pro ně. Někdy se pláče, někdy se směje, někdy je to o nalezení klidu. Pro mě to odchodem ze semináře nekončí. Mohou se kdykoliv ozvat, zavolat, napsat. Protože pro mě je nejvíc naplňující to, když vidím, že se v jejich životech dějí změny, které jim dělají dobře. A to je většinou delší proces. Moc ráda jsem jeho součástí. Přímo bych řekla – je mi ctí.


Monika Michael


Proč jsou podle tebe osobní ženská setkávání důležitá?
Řekla bych, že nejsou důležitá. Jsou prostě normální. Od dětství se přirozeně scházíme holky s holkama a kluci s klukama. Pak se to někdy přeruší. Zamilujeme se anebo dostaneme skvělou práci anebo ..... nemáme čas. Já jsem to tak měla. A pak jsem začala hledat co mi chybí. Zjistila jsem, že mám to naše ženské společenství ráda a proto ho taky vytvářím. 

Co tam ženy přitáhne a jak to prožívají?
Ženská setkávání jsou velmi různá stejně jako my. Setkáváme se v tanečních, meditačních, jógínských, tantrických, medicínských, podnikatelských, tvůrčích nebo uměleckých kruzích. V zásadě ale vlastně děláme podobné věci. Rozhýbáváme tělo, sdílíme svoje příběhy, masírujeme se, chodíme do přírody, učíme se vnímat život tak, jak jde a vidět v něm jednoduchost štěstí. Moudrost. Je to zdánlivě trochu protiklad vůči nastavení na dosahování cílů, uspokojování potřeb a ekonometrickému myšlení. Ale jenom zdánlivě. Vlastně nám dělá dobře být víc ženské v tom všem. A když se nám to konečně povede, tak se snáz daří být v životě úspěšné. Jsou to ty každodenní  maličkosti, které nám přinesou štěstí. A šťastná žena je základ pro šťastnou rodinu i celé svoje okolí. A to prostě přitahuje úspěch!!!! 

Jak to chodí na setkáních, které vedeš ty?

Moje práce je hluboce ovlivněná setkáním s tradicemi přírodních kmenů jižní Ameriky, kam jsem na čas odjela a vrátila se s poznáním, které  doplňuje a přesahuje všechno, co jsem se mohla do té doby v Evropě naučit. Připadám si, že jsem se vrátila s kufrem plným pokladů.

Kruhy Moudrých žen v nás jsou vlastně takové víkendové výpravy pro osobní poklad. Dopravním prostředkem je dech, cílovou destinací je tělo. Meditací je dotek, pohyb a hlas. Místo síly máme každá tam, kam si sedneme. Je to náš vlastní zadek. Zdroj energie nastartujeme zhoupnutím pánve. A jaká je nejpraktikovanější duchovní praxe moudrých žen? Vaření a .... každodenní život.

Pracujeme s uvolněním osobních příběhů, generačních vlivů babiček a prababiček, předsudků a historických okolností, ve kterých jsme přestaly chápat význam ženské moudrosti a zastavily jsme svoji přirozenost.

Žena a Země je kruh žen, ve kterém se učíme vnímat místo, kde žena žije. Země je s ní vždy v interakci, ovlivňuje ji, komunikuje… a naopak. Milenka a Matka pak pracuje s dalším silným ženským tématem a tím je kultivace sexuální síly (životní, hadí, kundalini).

A konečně je tady Cesta českých šamanek. Vycházím ze svého pozorování, že v současné době stále víc žen chápe, že potřebujeme najít svou českou živou tradici ženské moudrosti a své vlastní praktiky. Takové, která souvisí s místem, ve kterém žijeme a prací, kterou děláme. Kolegyně ze zahraničí jsou i nadále krásnou a někdy nutnou inspirací.

Stejně jako někdy vyhledáváme společná setkání, tak občas dáváme přednost samostatné návštěvě a individuální cestě. Je to hlubší a moje pozornost jde pak celá tomu jednomu příběhu ženy.

Co tam ženy přitáhne a jak to prožívají?
Většinou mají ženy prostě impuls nebo chuť přijet, protože hledají cestu ke svému ženství. 

Inspiruje je doporučení kamarádky nebo spíš to, že vidí jak se kamarádka mění před očima, ožívá a prožívá všechno tak nějak víc žensky. Taková žena je krásnější a přitažlivější než dřív a není to jenom tím, že by si koupila další nové oblečení anebo změnila účes.

Na setkání sem jezdí ženy, které jsou připravené se otevřít výzvám a vypořádat se se svým stínem. Všechny jsme bojovnice, ale ne každá jsme ochotná si přiznat, že nehrajeme fér. Vůči sobě v první řadě. Týká se to vztahů, sexuality, rodičovství i vědomého občanství. Takže pokud bych to vyjádřila jednoduše, ženy tady prožívají smrt iluzí o svém životě, svoje znovuzrození a nádhernou oslavu znovu objeveného ženství a svých talentů. Učí se s nimi pracovat a chápat jejich dosah, což souvisí s vědomím vlastní síly a uměním vědomého milování.

To, co u toho ženy prožívají je velmi individuální a je to jejich soukromá věc. Ženství se většinou nepodaří každé ženě objevit hned napoprvé. A i když hned při prvním setkání žena objeví a cítí sama sebe, je nám všem jasné, že to potřebujeme rozvíjet a udržovat. Navíc jsme proměnlivé a trvá než se s tím naučíme být v respektu k tomu, co děláme a s kým žijeme.
Anketa: Co ženám přináší společné setkávání? 

Alice Kirš
Pro mě jsou ženské kruhy takové vědomé ženské lázně. Nádherně se v nich zregeneruji, odpočinu, vydechnu. Umožňují mi se podělit o to, co mě třeba momentálně trápí, dostanu podporu a inspiraci a hezky tady opečovávám svou ženskou část sebe samé. Když hodně pracuji, jsem v akci a zaměřená na cíle a výkon, jsou pro mě ženské kruhy a ženské společenstvím tou nejlepší nabíječkou mých vnitřních baterek. 

Lucie Pecinová
Velka sila setkavani je ve spolecnem sdileni. At uz jde o nazory stejne, ci protichudne s mymi, vytvarim si diky nim svuj pohled na vec. Navic pokud se potkam s podobne naladenymi lidmi, vzdy me to podpori. Myslim, ze sdileni je nam zenam vlastni, a pomaha nam v naladeni se na sebe. Lucka Pecinova



 Lektorky vedou kurzy například v Bráně k dětem (www.branakdetem.cz) v Praze, v Brně a v menších městech.