Městské zahradničení na svém, našem i jejich

K nejvýraznějším vůním jara patří dech probouzející se země. Najednou máme chuť se jí dotýkat, vložit do ní semínka a těšit se na sklizeň. Teď si možná postesknete: „No jo, ale co když nemám ani metr čtvereční zahrádky?“ Ani to nemusí být překážka – fandové městského zahradničení neboli urban gardeningu dokazují, že jídlo může vyrůst na balkoně i mezi paneláky.

1. Pěstování v bytě
Jsme jen kousek od tepajícího centra Brna. Terasa plná zeleniny uprostřed jednoho ze starých vnitrobloků působí jako malý zázrak – v sezoně tu nasávají slunce rajčata, cukety, papriky, jahody, okurky, patisony, rukola, dýně a spousta bylinek. Tuto zelenou oázu o výměře 70 metrů čtverečních stvořila Markéta Ranzi.

„Vždycky jsem měla k rostlinám blízko. Přišlo mi samozřejmé, že když mám k dispozici takový prostor, měl by být využitý. Pěstování mě navíc hodně baví,“ vyprávěla Markéta, proč se před rokem a půl rozhodla stát městskou zahradnicí.

Terasa, která se rozkládá nad jejím bytem ve 4. patře, jí pro pěstování nabídla nečekaně dobré podmínky. Rostliny tam mají dostatek světla, neohrožují je přízemní mrazíky a betonová dlažba funguje jako lapač slunečních paprsků. Deset metrů nad zem si netroufnou ani obávaní slimáčí nájezdníci a s ostatními škůdci se Markéta vypořádala celkem snadno – třeba výsadbou rostlin, které jim nevoní.

„Letos plánuji přidat ještě sud na dešťovou vodu ze střechy. Nejdříve jsme museli ověřit, že to nebude vadit kvůli statice,“ zmínila Markéta. Právě zásobování vodou může být při městském zahradničení problém. Při současných cenách vodného a stočeného se i malá balkonová zahrádka dost prodraží. Lze to ale řešit zachytáváním dešťové vody nebo recyklací tzv. šedé vody z domácnosti.

Archiv Markéty Ranzi

 

Počáteční náklady na pěstování můžete umenšit i tím, že místo zánovních květináčů dáte šanci třeba starým kyblíkům, šuplatům, bedýnkám, plechovkám nebo plastovým lahvím. Markéta většinu zeleniny vysadila do pytlů. „Mám také velkou nádobu na použitý substrát. Když ho každý rok oživím kompostem, nemusím kupovat nový,“ podělila se o další zlepšovák.

Letos už se těší na další várku své domácí zeleniny. Miluje zejména rajčata. Ta z její terasy svou výraznou chutí předčí cokoliv, co nabízejí supermarkety. Vloni už nemusela kupovat ani papriky a cukety, ze kterých také vaří svá oblíbená italská jídla. Tento rok chce svou zahrádku obohatit o nové druhy včetně lilku, fenyklu nebo melounu.

Kromě teras, balkonů a lodžií je možné k pěstování ve městech využít i samotná okna. Kdo se nespokojí s pár květináčky na parapetu, může si sestavit třeba vertikální hydroponické „květináče“ z PET lahví táhnoucí se přes celé okno. Tímto způsobem lze pěstovat nejen bylinky, ale i rajčata nebo jahody.



Archiv Markéty Ranzi

2. Komunitní zahrady
Představte si zahrádku uprostřed brněnské průmyslové zóny schoulenou u zdi bývalých mrazíren. Hlavní slovo v ní mají palety položené přímo na asfalt. Na nich trůní obří pytle s hlínou a zeleninou. Z palet je i plůtek nebo posezení pro místní zahradníky, kteří sem chodí nejen plet a zalévat, ale také se přátelit a vzdělávat. Představujeme vám komunitní Zahradu v pytli.

„Naše zahrada začala fungovat v roce 2013, v té době už pražské komunitní zahrady Kokoza a Prazelenina zahradničili druhou sezónu. Zahrada v pytli byla pionýrským projektem v rámci Brna,“ popisuje zahradnice a spoluorganizátorka Michaela Vas.

Na rozdíl od klasické zahrádky, kde je pěstitelovým cílem vyprodukovat co nejvíce kvalitní zeleniny, je komunitní zahrada místo, kde o to, kdo sklidí největší mrkve, až tak nejde. Lidé tam mohou naplnit svou touhu po kousku přírody, poznají podobně naladěné nadšence a jako bonus si vypěstují kvalitní zeleninu. „Chceme se potkávat, diskutovat, učit se, inspirovat, udělat si piknik nebo společně zhlédnout zajímavý film,“ přibližuje Michaela.

 Zahrada v pytli přitahuje hlavně mladé lidi mezi dvaceti až pětatřiceti lety. Přicházejí ale i starší zájemci a rodiny s dětmi. Často jsou to lidé fandící udržitelnému způsobu života, kteří mají vztah k zahradničení a přírodě a rádi tráví čas na čerstvém vzduchu.

Jméno této komunitní zahrady odkazuje na systém pěstování v pytlích (tzv. big bag), který se brněnským zahradníkům osvědčil. Díky němu je zahrada mobilní a může fungovat i tam, kde rostliny nelze zasadit do půdy. Letos se od bývalých mrazíren přesune do blízkosti Kamenné čtvrti. 

Archiv Zahrady v pytli

3. Guerilla gardening
Zatímco klasičtí zahradníci pracují ve dne, příznivci guerilla gardeningu většinou vyráží až za tmy. Jejich cílem je ozelenit škaredé kouty, zpestřit sterilní městské trávníky a zaset život do opuštěných míst, která i desetiletí čekají, co s nimi vlastně bude. Ptáte se, proč si na sázení musí svítit baterkou? Byť jsou jejich úmysly bohulibé, ozeleňování čehokoliv bez svolení majitele je u nás ilegální. Tato disciplína je proto vyhrazena těm, kteří se nebojí ukázat, že změna k lepšímu může přijít i přes noc.

„Člověk se ke guerilla gardeningu dostane jednoduše - prostě mu dojde trpělivost s neudržovanou městskou půdou. Všude vidí nepořádek a půdu, o kterou se nikdo nestará, tak vezme ,zahradnickou spravedlnost´ do svých rukou a jde konat,“ přiblížil jeden z českých guerillových zahradníků, který působí pod přezdívkou Haluzomocnost.

Na rozdíl od některých zahraničních zemí mají v tuzemsku akce partyzánských pěstitelů převážně pozitivní ohlas. Většina těchto zahradníků osazuje květinami, stromy nebo zeleninou zanedbaná místa ve svém blízkém okolí, aby se o rostliny mohli starat a bránit je proti vandalům i zaměstnancům technických služeb s proklatě výkonnými sekačkami. K počinům, které se dostaly až do médií, patří třeba „partizánské“ slunečnice u brněnského Janáčkova divadla.

„Osazování městských nebo jiných pozemků se zajisté dá domluvit. Může se ale třeba stát, že město má s pozemkem své plány, které vám sdělí, ale pak s ním nic nedělá. A pozemek je po dobu dalších pěti až deseti let v dezolátním stavu. Proto přicházejí na scénu partyzánští zahradníci, aby s tím něco udělali,“ vysvětluje Haluzomocnost, proč mají tito zahradníci ve zvyku jednat bez okolků.

U českého partyzánského zahradničení lze vysledovat dva směry. Jeden se věnuje okrasnému sázení a často využívá atypické květináče (boty, betonové skruže, plechovky). Druhý se zaměřuje na hledání míst, kde je možné sázet ovoce a zeleninu pro potřeby dané komunity. Tuzemských skupinek guerillových zahradníků zatím není mnoho, působí například v Praze, Brně či Plzni.

Náš tip:
V sekci Ekodomácnost na e-shopu Brány k dětem najdete propracované britské zahradní náčiní Burgon & Ball, praktické kartáče na čištění výpěstků i nejrůznější krmítka a úkryty pro zvířecí pomocníčky (zde).
Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady od Jaroslava Svobody zase ocení všichni fandové permakulturního zahradničení.

Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Slamáky - návrat k přírodě i sobě
O slamáku třikrát jinak (nekrácená verze rozhovorů)
Hledáte lásku na celý život? Zamilujte se do přírodní zahrady