Zlomit nad dítětem hůl?

Mluvívám s matkami dcer, které se potýkají se sebedestrukcemi typu PPP (porucha příjmu potravy). Někdy v jejich hlase slyším zklamání, beznaděj a odsouzení. „Už jí nedokážu věřit.“ To jsou slova, z nichž mě vždy úplně mrazí. „Už jsem nad ní zlomila hůl.“(Tento obrat se vyskytuje již v Bibli - zlomená hůl jako zrušení smlouvy - skoncování s někým.)

Magda Křepelková

 

Je to ta nejlepší varianta? Spíše akt zoufalství. Nevnímám zde prospěšnost dítěti, ale ani rodiči. „Nevěřit“ je jako jedovatý šíp ve vašem srdci. I když vás dítě už stokrát zklamalo, i když vám lže do očí, i když slibuje a své sliby neplní a nedodržuje žádná pravidla. Přesto, nebo možná spíš právě proto vaše dítě potřebuje hlavně vaši lásku a důvěru – v to, že to zvládne. Neberte to, prosím, osobně… Ono to nedělá VÁM, ale hlavně SOBĚ. Dovolte mi říct, že čím víc se jim snažíte pomoci, tím víc na ně vytváříte tlak. Čím víc strachu do svých reakcí vložíte, tím hůře pro všechny. Čím větší zklamání budete cítit, tím více polínek do ohně přikládáte.

Když je něco špatně

Vaše dítě má problém. Máte pocit, že z něj mluví někdo jiný. Najednou ho nepoznáváte a chcete zpět to své hodné dítě. Ale ono již nikdy nebude stejné, a právě proto se to všechno děje. Aby se našlo, aby prošlo proměnou, která ho vede k tomu, kdo je. Aby přestalo být dítětem, jakým jste ho znali. Nemá cenu hledat viníky. Je třeba si uvědomit, že celá situace má mnohem více souvislostí, než jste vy, kteří stojíte uprostřed toho dění, schopni vidět. To, že se s vaším dítětem něco děje, je jasné. Nikdo vás nemohl na něco takového připravit. A ani dítě vám to nedokáže vysvětlit, protože se v tom samo nevyzná.

Co tedy můžete? Nasazená kontrola, zákazy a příkazy omezí vaši lásku a zaženou dítě do velkého osamocení. Většinou to příliš nefunguje, neboť součástí jeho problému je neschopnost příkazy dodržovat.

 

Při poruchách příjmu potravy

Zkuste si to představit tak, že vaše dítě má v sobě silný hlas, který mu diktuje, který ho přesvědčuje a vede a kterému nyní podléhá. Je pro něj velmi těžké opustit tento vnitřní hlas a neslyšet. I ono mívá pocit, že jsou v něm dvě polarity. Umí být buď hodné, nebo špatné. Ale jeho skutečné JÁ má obě barvy. Potřebuje prožívat bez zábran různé zkušenosti a dovolit si dělat chyby, projevovat i negativní emoce, blbnout jako malé. To neznamená, že když žije dle tohoto destruktivního hlasu, že ono JE takové.

Vy sami se potřebujete soustředit a stále dokola v dítěti hledat jeho božskou část a zdravé jádro. Vždycky tam je! Pozor, to ale neznamená, že pak bude opět ta hodná holčička. Právě hodné holčičky, které se nepřirozeně naformovaly nikoliv dle své vlastní představy, se do těchto procesů sebe-vymaňování dostávají nejčastěji. Možná je vaše dítě jiné, než je vidíte. Jste skutečně schopni přijmout jejich jinakost? Dovolte mu, ať je takové, jaké chce být... i s tím, že v tomto divokém věku hledá a samo neví. Zaměřte se na poznání svého dítěte a zapomeňte na vše, co jste si o něm kdy mysleli. Snažte se je vidět jako novou osobu, bytost, kterou vlastně ještě neznáte. Ve skutečnosti do ní stejně úplně nevidíte. A pozor na své domněnky nebo škatulky!

Jak pomoci

Pokud dítěti skutečně chcete pomoci, zaměřte se na podporu. Např: „Miláčku, tohle je tvoje tělo a je na tobě, co s ním uděláš, ale já jsem tady, kdykoliv mě budeš potřebovat.“ Pozor, pak tam ale skutečně také musíte být! A další pozor: dítě propadlé anorexii potřebuje nad jídlem opravdu dozor, tam to nemůžete nechat na něm, protože součástí choroby je neschopnost najíst se!

Podporujte v sobě vizi toho, jak to zvládá. Projde proměnou a najde se. Nemusí to odpovídat vašim představám, hlavně ať najde samo sebe. Podporujte v sobě důvěru v jeho schopnosti. Pokud má tak velkou sílu se ničit, tak vězte, že nějaká část v něm je skutečně nesmírně silná, jen je špatně nasměrovaná.

 

Pro matky

Rodina je spojená nádoba. Celkově je třeba v rodině začít více komunikovat. Možná i vy sama máte podobná témata – jak jste na tom vy s láskou ke svému tělu, se sebeúctou, se svými hranicemi (umění říkat ne), s pravdivostí k sobě i k ostatním, s projevováním negativních emocí? Pomoci můžete hlavně svým žitým příkladem - změňte sebe a hlavně otevřete víc svoje srdce.

Pro otce

Tátové hledají praktická řešení, akci: „Pojedeš se někam léčit, budeš dodržovat tato pravidla...,“ ale děti toho třeba nyní nejsou schopny a hlavně, násilná řešení jsou spíše na škodu. Mužský princip hledá a potřebuje akci. Vaše dítě není nenormální… jen má momentálně potíže. Můžete pomoci vytvořit domácí příjemné a podporující prostředí, věnovat svůj čas. Ubezpečovat o tom, že dcera vypadá krásně, že je v pořádku jíst, i kdyby měla nadváhu, že je pro vás krásná. Dcery od svých otců potřebují slyšet podobné věty, jako je později touží ženy slyšet od svých mužů. Potřebují tátu ochránce, který je podrží. A synové to mají podobně – že jsou v pořádku takoví, jací jsou, máte z nich radost a budete je podporovat, ať vypadají jakkoliv či jsou kýmkoliv.

Skutečně vás může zklamat?

Váš pocit zklamání je něco, co vaše dítě dokáže velmi dobře vnímat a co mu znemožňuje za vámi přijít. Jedno mají tyto (a nakonec všechny) děti společné, dokážou vnímat vyřčené, to, co cítíte, to, co se žije pod povrchem „šťastných“ či neřešených rodinných vazeb. Jejich citlivost může být úplně jiná než vaše!!!

Teď si, prosím, položte otázku: nakolik je váš pocit zklamání skutečně o dítěti? Je to totiž VÁŠ pocit... Zeptejte se sami sebe, co přesně a proč cítíte. Můžete totiž zjistit, že vás to osobně tolik zasahuje, protože máte pocit, že jste vy sami jako rodiče selháváte a cítíte se bezmocně. Pokud vás to osobně zasahuje, tak do situace logicky projektujete svoje vlastní nevyřešené vnitřní záležitosti.

Aby dítě dokázalo změnit navyklý režim, potřebuje také proměnu prostředí. A to je to, na čem můžete pracovat vy. Podívat se na své pocity touto situací vyvolané, pravdivě si je přiznat – ideálně uvolnit. Vaše odsouzení děcku nijak nepomůže. A pozor, selže možná ještě mockrát! Je však třeba vytrvat v podpoře a ne zlomit hůl. Nezapomínejte, že to, co je nejlepší pro vás, nemusí být nejlepší pro něj. Zajímejte se o to, co kdo prožívá, bez hodnocení!!! Společně hledejte řešení, dejte najevo, že i vy jste ochotni udělat změny. Nikdy to není JEN jeho problém. Pocity zklamání a odsouzení nahraďte láskou a vírou v dobrý vývoj. Jak říká další české přísloví: Všechno zlé, je pro něco dobré.

Autor textu: Magda Křepelková

 

Magda Křepelková
autorka knih Příběh ženy (2011), Tanec divošky (2012), Světlem sama sobě (2014). Tyto knihy přinášejí netradiční pohledy na sexualitu, vztahy, na vnímání souvislostí. Otevírají ve čtenářkách jejich skrytá místa a často působí terapeuticky.
Magda Křepelková je žena, která svůj život několikrát úplně proměnila a svoji vlastní sebedestrukci přesměrovala do tvorby a do naplněného života. Zabývá se rozvojem vědomí a osobní podporou žen se sebedestrukcí. Momentálně svoji službu poskytuje nedaleko Prahy v Malých Kyšicích.

Více na www.magdakrepelkova.cz

Doporučujeme ještě přečíst:
Výchova Nevýchovou - série postřehů konkrétních maminek 1. díl
Předat dětem vše, co v sobě mám
Maminko, já nemůžu být chlapeček!