Aktivní rodičovství 2014 z pohledu účastnice

Na letošní konferenci se opět sešli rodiče miminek i odrostlejších dětí z celé republiky. K vidění byla spousta šátků a nosítek. Jak zpozorovala vnímavá kolegyně, přes velkou kumulaci lidí zůstávala většina dětí klidná a spokojená na těle svých rodičů. I já jsem se vydala se svým miminkem v šátku. Zúčastnila jsem se velké části programu, protože i moje dítě bylo v pohodě. Ráda bych se podělila o myšlenky a dojmy, které se mi na konferenci podařilo zachytit.

Atmosféra byla velmi příjemná, lidé se radostně vítali a zdravili. Řada z nich se zde setkala po letech a mnozí byli tímto střetnutím viditelně překvapeni. Jiní se již znají od vidění – navštěvují totiž pravidelně podobné akce. Většinu zúčastněných spojovala stejná věc – touha po vědomém a láskyplném přístupu k rodině.

Po celou dobu konference lidé pojídali nejrůznější raw, vegetariánské, veganské a všeobecně zdravé dobrůtky, které byly k sehnání na jarmarku Náves. Nacházely se zde také prodejní stánky s knihami, plenami, hračkami, potřebami k pletení, oblečením, kabelkami, rukodělnými výrobky a veganskou obuví. Prodejci i nakupující byli navzdory shonu ve sváteční náladě.

Na letošní konferenci proběhl ve vyhrazených prostorách také jarmark neziskových alternativních vzdělávacích projektů od lesních školek po workshop o první menstruaci na školách.

Téma, které se jak stříbrná nit vinulo celou letošní konferencí, bych shrnula slovy „osobní rozvoj rodičů a jejich kompetencí“. Program si můžete prohlédnout zde.

Konferenci zahájily organizátorky Lucie Harnošová, Kateřina Hájková Klíčová a Zora Javorská několika pěknými větami o vzájemné toleranci. Vyzvaly účastníky k  respektu vůči odlišným životním stylům a lidem smýšlejícím jinak než my.

První přednášku měla Denisa Palečková, zakladatelka centra Tantra Spa Prague a průkopnice profese Sexuological Bodywork v ČR.  Její řeč na téma Sexualita a rodičovství se dotýkala podstaty soužití rodičů jako partnerů, které je dle jejích slov vlivem rodičovství někdy upozaďováno. Předpokladem šťastného rodiče je podle ní naplnění v oblasti partnerské intimity. Rodičovství samo o sobě leckdy komplikuje partnerské soužití a když neproudí mezi partnery sexualita, vztah začíná buď zamrzat, nebo se naopak posiluje napětí a vzniká agresivita. 

Proto je dobré vědomě pěstovat intimní tělesné okamžiky „tady a teď“, nečekat na to, až budeme odpočatí a výborně naladění. Takové chvíle totiž v produktivním věku přicházejí zřídkakdy. Denisa tomu říká „přistupovat k milování jako k praxi“ – praxi, která posiluje, léčí a prohlubuje náš vztah. K tomu je třeba brát doteky jako intimní sdílení, které má hodnotu samo o sobě. Máme se naladit jeden na druhého a opustit všechna předem daná očekávání.

Denisa nám podrobně popsala 5 klíčů ke šťastnému partnerství: 1) Chodit stále na rande; 2) Budovat okamžiky intimity, kdy si dáváme lásku najevo na tělesné úrovni; 3) Dovolit si být před partnerem otevřený a zranitelný; 4) Rozpoznávat a akceptovat rozdíly, které mezi sebou máme jako ženy a muži (například sdílení versus řešení problémů, touha po naplnění versus inklinace k prázdnotě);  5) budovat vzájemnou sexualitu. 

Denisa apelovala, abychom se ihned soustředili na rozvoj alespoň jednoho bodu z těchto pěti. Malé změny jsou totiž hybateli velkého oživení vztahu. Závěrem přednášky pak byla řeč o práci s ženskými traumaty na fyzické úrovni a zintenzivnění tělesného prožívání.  Na přednášce si velmi vážím Denisiny konkrétnosti, praktičnosti a otevřenosti, se kterou vše sdělovala.

Následující přednáška Margit Slimákové, přední odbornice na zdravou výživu, by se dala přirovnat k nutričně bohatému jídlu plnému objektivně podložených informací. Margit hned na začátku vyvrátila vžitý mýtus, že naše genetická výbava přináší neměnné predispozice co se zdravotní kondice a civilizačních chorob týče. Poukázala na zásadní význam zdravého životního stylu a kvalitního stravování. 

Dále připomenula, že strava extrémně ovlivňuje zdraví a chování dětí stejně jako studijní výsledky školou povinných. Proto má podle ní smysl lobovat za zkvalitnění stravování ve školách a z tohoto důvodu také vytvořila známý osvětový projekt Zdravý talíř. Margit vidí jako jeden z hlavních kamenů úrazu pravidelné dávkování školních dětí sacharidy (vedoucí k únavě, nesoustředěnosti, roztěkanosti nebo hyperaktivitě). Domnívá se, že zkvalitnění stravovacích návyků školních dětí může odstranit řadu disciplinárních problémů současného školství.

Jak však Margit upozorňuje, z výživy se v současnosti stala „věda“ a my jako laici jsme přehlceni nadbytkem informací. Většina informací, které se k nám dostávají, mají reklamní povahu. I pro laiky představuje zdravá výživa nauku o chemickém složení potravin. Podle ní však není podmínkou zdravého stravování detailní rozbor jídla na jednotlivé živiny, ale umění připravovat přirozené potraviny, tedy jídla minimálně nebo vůbec průmyslově neupravovaná. 

V souvislosti s přirozenými potravinami Margit Slimáková hovořila také o svém výukovém portálu Zdravá kuchyň, který demonstruje možnosti, jak je maximálně zahrnout do každodenního rodinného stravování.  Změnit běžnou českou kuchyni na zdravou není snadné, možná taková kuchyně bude obsahovat méně polotovarů, dochucovadel, potravin z bílé mouky a bílého cukru a naopak více ořechů, luštěnin, obilovin a čerstvého ovoce a zeleniny, rozhodně se však energie investovaná do přebudování způsobu vaření vyplatí.

 Na přednášce jsme se dozvěděli řadu praktických tipů jak vštípit dětem zdravé stravovací návyky: například nemít vůbec doma potraviny, které nechceme, aby děti konzumovaly (tedy ani s výmluvou že balíček chipsů je určen pro návštěvy); mít vždy připravené zdravé potraviny a mít předpřipravená kvalitní, rychlá jídla k bleskové přípravě či okamžité konzumaci pro dospívající děti; zapojit děti do nakupování nebo pěstování budoucích pokrmů; snažit se děti uchránit reklam a učit je úctě k jídlu; jíst společně dětmi; a zejména – jít ve stravování vlastním příkladem.

Po krátké polední pauze vystoupila světově uznávaná rodinná poradkyně Naomi Aldort s přednáškou na téma Emoce a potřeby rodičů. Zabývala se tentokrát úzce souvisejícím tématem pomyslné hranice mezi respektem vůči dítěti a potřebami jeho blízkých. Zabrousila do oblastí, které někdy zůstávají opomíjeny nebo desinterpretovány, koncentrovala se totiž na skloubení péče rodičů o sebe samotné s kontaktním přístupem k dítěti. Zaobírala se konkrétními problémy, například jak přistupovat s respektem k velmi upovídanému dítěti; jak to udělat s pozorností vůči dítěti, když k nám přijde návštěva; co si počít s uspáváním, když chceme mít chvíli pro sebe s partnerem; nebo jak přistupovat k prarodičům a jejich odlišnému výchovnému stylu.

Naomi ve svém přístupu zdůrazňuje, že svoboda nerovná se povolení dělat cokoliv. Dítě má zažívat moc nad sebou samotným, ne však moc nad jinými lidmi, protože ta je pro něj vnitřně neúnosná. Naomi upozorňuje na chybu, kterou mnozí rodiče dělají, když dítě nechávají vládnout ostatním. Dítě se potom cítí z přemíry moci bezradné a situace přestává být přijatelná vlastně pro všechny. Zároveň však nesouhlasí s nadbytečným nastavováním umělých nebo samoúčelných hranic. 

Svět (a život v moderní společnosti obzvláště) sám o sobě zahrnuje takové množství pro dítě frustrujících přirozených hranic, že je žádoucí být spíše dítěti laskavou oporou při objevování těchto mezí, aby mohlo bezpečně růst a osvojovat si limity fyzického i sociálního života. Dítě je vždy pravdivé, co se týče autenticity prožívání, vývojové zralosti i potřeb. Tyto potřeby jsou řízeny inteligentním vnitřním plánem, který vede k jeho rozvoji. Naším úkolem je proto respektovat a vytvářet k tomu vnitřní i vnější zázemí.

Co se týká přístupu rodičů k vlastním potřebám, které mohou být v některých situacích souvisejících s praxí kontaktního rodičovství jen obtížně naplněny, Naomi doporučila svůj vlastní recept založený na psychologické relativizaci předsudků nebo očekávání. Nabídla tak návod, jak žít ve vnitřní vyrovnanosti navzdory vnějším podmínkám. Jde o oproštění se od myšlenky, že domnělé potřeby musejí být za každou cenu naplněny. Nemůžeme-li se například vyspat celou noc, uvědomme si, že nepotřebujeme být tolik vyspaní, kolik si myslíme, k tomu, abychom mohli spokojeně fungovat.

Na přednášce jsme se dozvěděli mnoho perliček jaksi volně souvisejících s tématem letošní konference – například v návaznosti na téma Denisy Palečkové – jak přistupovat jako kontaktní rodič ke konvenci milování s partnerem v noci, až děti usnou. Když toto klišé opustíme, můžeme si v klidu užít krásné večery společného uléhání a pokojné noci v přítomnosti dětí bez tlaku, aby bleskurychle a tvrdě spaly. Chvíle s partnerem můžeme prožívat jindy během dne, kdykoliv je možnost, bez zklamání, že to máme jinak než domněle celý zbytek světa kolem nás.

Na přednášce zazněly také zajímavosti ze života Naomi Aldort – například že vlastní děti porodila s velkým časovým rozestupem v poměrně pokročilé věku, nebo že se bude její prostřední syn brzy ženit a Naomi se již těší na budoucí babičkovskou roli. Popsala nám také, jak jí manžel pomáhal s chodem domácnosti v období péče o malé děti a vyzvala přítomné tatínky k respektu vůči mateřství coby nejnáročnějšímu zaměstnání.

Na závěr předvedl Jaroslav Dušek brilantní řečnický koncert ve své one man show na téma „co to znamená být v rytmu“. Milovat totiž znamená dle jeho slov hledat stejný rytmus s druhými lidmi. Dobře fungující rodina hledá společný rytmus podobně jako hrající orchestr. Vše pointuje myšlenkou, že umění sladit rytmus s druhými předchází schopnost naladit se na inteligentní rytmus vesmíru. Tento rytmus si neseme v sobě již jako malé děti a rodíme se jako hotové inteligentní bytosti připravené na všechno. 

Tuto skutečnost Dušek demonstruje na příkladu zvláštních schopností nejen takzvaných indigových dětí, ale paranormálních schopnostech všech dětí, které jsou potlačeny nebo zapomenuty kvůli nedůvěře, zesměšňování či nerespektování ze strany dospělých. On sám vzpomíná, jak dokázal v dětství „zpomaleně skákat ze schodů“ a popisoval mnoho zážitků ze svých dovolených s autistickými dětmi v chorvatském Narezine, kde si všiml, že tyto děti působí jako telepati či geniální barometry emocí lidí kolem. V rytmu s vesmírným řádem podle Jardy Duška žijí lidé, kteří jsou v těsném sepětí s přírodou, jak ukazoval na příběhu vědmy Anastázie z knih Vladimíra Megreho, nebo dívky Tippy, která vyrůstala v divočině mezi zvířaty.

Jak bývá při vystoupeních Jardy Duška obyčejem, dozvěděli jsme se spoustu veselých i jímavých historek z jeho osobního života – o klukovském dětství na Sázavě, o Duškových prarodičovských dilematech a východiscích z nich během času stráveného na chalupě se třemi vnoučaty, na nichž Jarda Dušek demonstroval, že někdy musíme vystoupit z našeho přesvědčení, abychom dokázali nalézt s druhými rytmus. Jak již zaznělo v úvodu, pěstovat společný rytmus totiž znamená milovat.

Mezi těmito přednáškami se ještě uskutečnila beseda s Lumírem Kolíbalem a Honzou Harnošem s názvem Otcové a synové: co dělá z chlapců muže a posléze přednáška Kristýny Neubertové Zemánkové na téma Jak si zvýšit porodní sebevědomí. Konaly se souběžně v malém sále a bylo možné se jich zúčastnit v době hlavního programu.

Po skončení přednášek vystoupilo duo Bára a Léňa z kapely Yellow Sisters, se svým projektem Mateřská.com a rozpohybovaly celý sál. Někteří rodiče si při tom zadováděli s miminky.

           Atmosféru konference můžete vychutnat ve fotogaleriích:
- https://www.facebook.com/media/set/?set=a.775349499151190.1073741826.152512681434878&type=1
- https://www.facebook.com/vitezslav.harnos/media_set?set=a.786513111361128&type=1&l=c77e5bce94
-  http://aktivnirodicovstvi.cz/foto/

Text: Kateřina Stojaspalová

Doporučujeme také přečíst:
Týden opravdových plen 2015
Leadership for life 2014
Moje postřehy z Retail Summitu