úterý 26. května 2015

Spaní spolu s dětmi – návrat k tradici

Chronické nevyspání, jehož příčinou je malý uplakaný uzlíček, patří mezi hlavní strašáky všech rodičů. „Jen ho nech vyřvat, já to tak taky dělala“ nebo „Musí se naučit spát sám, jinak si ho rozmazlíš a pak teprve budeš mít peklo“ – takové rady většinou znějí ze všech stran. Řada rodičů ale cítí, že dítě v postýlce nepropláče půl noci jen proto, aby si prosadilo svou. Naopak, něco mu chybí. Proto stále více rodin začíná praktikovat spaní s dětmi pohromadě v jedné posteli.

Nejedná se přitom o žádný převratný objev, jen návrat k tomu, co po tisíciletí fungovalo a dodnes funguje ve velké části světa. Dítě stráví v matčině lůně devět měsíců a po porodu je naprosto odkázáno na její péči. Intenzivně vnímá její vůni, hlas, teplo i tlukot srdce. Pokud se náhle ocitne samo, automaticky se snaží přivolat matku zpět, protože mu hrozí prochladnutí, hlad i nebezpečí zvnějšku. A k upozornění na sebe nemá jiný prostředek než pláč.

Snadnější kojení

Od počátku lidstva bylo naprosto přirozené, že dítě spalo u matky, která ho tak mohla jednoduše kojit a udržovat v teple. Tento zvyk se dodnes udržel v Africe, Asii a Jižní Americe. Proč ale ve vyspělých západních zemích vyvolávají zmínky o společném spaní s dětmi takové diskuse? Po odpovědích je potřeba zapátrat hlouběji v minulosti.

Začneme ve středověku, kdy se začalo formovat pojetí intimity, jak ho známe dnes. Bývalo naprosto běžné, že celá rodina žila v jedné místnosti, takže soukromí téměř neexistovalo. I přes ulici do lázní se klidně přeběhlo jen tak, na Adama. Samostatné ložnice stejně jako stud se začaly objevovat až se vzrůstající životní úrovní. Ale ani tehdy, až snad s výjimkou těch opravdu nejbohatších vrstev, nebyly děti odkládány do vlastních pokojů.

Nástup „rozumu“

Zlom přišel až v 19. století s nástupem průmyslové revoluce, kdy se v západních zemích začal důsledně uplatňovat neúprosný diktát rozumu a vědy. Tehdy začali matkám mluvit do výchovy dětí odborníci vyzbrojení daty ze studií a výzkumů. Šokující objev bakterií sice pomohl rapidně snížit úmrtnost rodiček i kojenců, ale zároveň vedl k přesvědčení, že každý kontakt může vést k nakažení. A tak se zavinovačky, kočárky a dětské postýlky postupně staly samozřejmou součástí domácností.

Koneckonců děti si musely zvyknout, že se jejich matky potřebují co nejrychleji vrátit do práce. Protože zároveň započal rozpad tradičních třígeneračních rodin, místo příbuzným byly napříště svěřeny jeslím a mateřským školám, kde na nějaké uspávání respektující individuální potřeby dítěte nebyl prostor. Na dětství se zkrátka pohlíželo jako na období, kdy je potomkům nutné vštípit disciplínu a poslušnost. Teprve mnohem později se začaly prosazovat názory respektující tělesný i duševní vývoj a potřeby malého človíčka.

Přirozený dvoufázový spánek

V této době také Edisonova žárovka osvobodila lidstvo ze tmy. Mělo to ale svou cenu, a to nemluvíme jen o tom, že dosud nedokážeme zastavit zničující kolotoč nadvýroby. Umělé světlo výrazně nabouralo také přirozené spánkové cykly. Do té doby chodili lidé spát mnohem dříve, ale během noci se na jednu až dvě hodiny probudili. Byla to oblíbená doba básníků a spisovatelů, ale i milenců, diskutérů, modlících se nebo zlodějů.

Dvoufázový spánek se dodnes uchoval u některých přírodních národů či nomádů a v řadě evropských jazyků nalézáme staré výrazy pro označení jeho částí. Dokonce i řada současných stížností na nespavost, kterou se snažíme zahnat s pomocí medikamentů, může být jen pozůstatkem tohoto přirozeného spánkového fázování.


Proč osm hodin?

Pak si ale industriální éra vyzbrojená umělým světlem vyžádala dělníka, který osm hodin pracuje, osm hodin v kuse spí a osm hodin se stará o své soukromé záležitosti. Podle diktátu doby většinou trávíme v říši snů podstatně méně času, než by naše tělo potřebovalo. Hodina spánku navíc nebo středomořská siesta po obědě už zavání lenivostí. A řada rodičů, kteří se poprvé starají až o vlastní děti, se mylně domnívá, že s jejich potomkem není něco v pořádku, když se několikrát za noc budí.

Spánek u dítěte je ale mělčí s kratšími fázemi, protože vychází z přirozených potřeb rostoucího organismu. Pokud ho násilím a s pomocí všemožných ověřených rad upravíme, aby vyhovoval hlavně nám, hrozí, že způsobíme škody na tělesné i duševní úrovni. Každé dítě je jiné a je jen na rodičích, aby vypozorovali, co jejich potomkovi nejvíce prospívá. Kojení podle harmonogramu, ať už má hlad, nebo ne? Či krmení, k němuž dá samo podnět tím, že se probudí?

Výhody společného spaní

Jednou z cesta k harmonickému vztahu mezi rodiči a dítětem je právě společné spaní. Moderní výzkumy dokonce prokázaly, že správně praktikované spaní v blízkosti matky pomáhá snižovat riziko obávaného syndromu náhlého úmrtí kojence, příznivě ovlivňuje dech a srdeční činnost dítěte, a dokonce podporuje tvorbu hormonů důležitých pro správný vývoj jeho těla.
Přítomnost rodičů zároveň snižuje hladinu stresových hormonů, což podporuje klidnější spánek a posiluje duševní zdraví. Děti, které spí spolu s rodiči, bývají vyrovnanější, sebevědomější a méně pláčou, což potvrzují i pozorování antropologů a cestovatelů, kteří navštívili domorodé kmeny nezasažené civilizací. Díky tomu, že dospělí pružně reagují na jejich potřeby, bývají paradoxně i nezávislejší, než jejich vrstevníci vykázaní do vlastních pokojů. A později většinou samy dají vědět, že nastal čas dopřát jim soukromí.

Paradoxy intimity

Právě soukromí, ale tentokrát rodičů, je v případě společného spaní velmi diskutované. Co když několikaletá přítomnost potomstva v ložnici úplně zničí jejich milostný život? Pokud by to tak bylo, třeba Japonci, u nichž se zvyk spát spolu s dětmi v jedné místnosti udržel dodnes, by už nejspíše dávno vyhynuli. A paradoxně ve vyspělé Evropě, kde většina dětí díky ekonomickému blahobytu má vlastní pokoje, porodnost vytrvale klesá.

Je proto jen na rodičích, zda se vybaví odbornou literaturou, harmonogramy, chůvičkami, propagovaným umělým mlékem a špunty do uší; nebo se odváží vyzkoušet něco, co už většina našich vrstevníků bohužel nezažila. Zda poskytnou svým dětem láskyplné zázemí, které podpoří harmonický rozvoj jejich osobnosti. A nebo jestli se spokojí s tím, že podle zásad odkazujících na strojovou výrobu vychovají dalšího jedince, který není ani schopný vyjádřit své potřeby, proto ví, že na ně stejně nikdo nebude brát ohled.


Chcete-li se inspirovat, jak uspávat dítě bez stresu a nestrávit tím celý večer, čtete Průvodce zdarma ZDE


Doporučujeme ještě přečíst:
A nebude rozmazlené?
Postel na míru
Mýty proti společnému spaní dementovány

22 komentářů:

  1. Moc hezký článek a naprosto pravdivý. Se vším souhlasím! Máme menší byt,takže spíme všichni v jedné ložnici - potažmo v jedné posteli a všem nám to vyhovuje. Vůbec se netrápím tím, že nemáme dětský pokoj - i když nám to často někdo připomene...věřím, že právě díky menšímu bytu a nutnosti být spolu, vychovám ze svých dětí mnohem vyrovnanější a odolnější jedince. Ono totiž to rozmazlování má dvě strany mince a tak pro někoho může být rozmazlováním společné spaní a pro někoho zase nahrazování opravdové péče a lásky materiálními věcmi, jako jsou hračky, dětské pokojíčky apod...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 👍👍👍👍👍👍zastávám stejný názor. ...

      Vymazat
  2. No v jednom pokoji klidně, ale v jedné posteli, to bych se nevyspala. Kolikrát se pořádně nevyspím ani s partnerem, natož tam mít ještě dítě. Myslím že na spánek má mít každý dostatek místa a pohodlí, jinak si přece nemůže pořádně odpočinout.

    OdpovědětVymazat
  3. Syn ma svuj pokojicek od malicka a svou postel,a muzu rict,ze zo nejak neovlivnilo jeho vyvoj a vyrovnanost,ono ma vse dve strany.Kdyz jsme predelavali loznici,synovi byl asi rok a pul a museli jsme spat s nim v pokojicku,kazdy ve sve posteli,ale synator se nasyslil vzdy k nam a pote ,kdyz jsme se vratili do liznice,bylo zo peklo,nebot malej byl rozdyndanej a nechtel spat sam.Myslim,ze je to vec nazoru.Chapu,pokuf je maly byt,neni jine reseni.Na druhou stranu,vsechny zname co znam,a spi s detmy v posteli a v jednom pokoji,to dopada tak,ze se ani nemuzou jit sami vycurat,coz je docela spatny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To neni něčí názor, o tomhle tématu se nediskutuje, ve článku jsou fakta a je jen na Vás jestli budete jednat jako matka nebo jako matka ovlivnena společností :-)

      Vymazat
    2. To neni něčí názor, o tomhle tématu se nediskutuje, ve článku jsou fakta a je jen na Vás jestli budete jednat jako matka nebo jako matka ovlivnena společností :-)

      Vymazat
  4. Syn ma svuj pokojicek od malicka a svou postel,a muzu rict,ze zo nejak neovlivnilo jeho vyvoj a vyrovnanost,ono ma vse dve strany.Kdyz jsme predelavali loznici,synovi byl asi rok a pul a museli jsme spat s nim v pokojicku,kazdy ve sve posteli,ale synator se nasyslil vzdy k nam a pote ,kdyz jsme se vratili do liznice,bylo zo peklo,nebot malej byl rozdyndanej a nechtel spat sam.Myslim,ze je to vec nazoru.Chapu,pokuf je maly byt,neni jine reseni.Na druhou stranu,vsechny zname co znam,a spi s detmy v posteli a v jednom pokoji,to dopada tak,ze se ani nemuzou jit sami vycurat,coz je docela spatny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V jakém věku dítěte se nemohou jít vaše známe v klidu vyčůrat? U syna tohle období bylo asi od 8 měsíce do 16 m. Řval a vyváděl, když jsem se chtěla na wc zavřít. Musel stát u mně :) Teď má rok a půl a je v pohodě. Byl hodně nošenej v šátku, společně pořád spíme, kojíme, kdy on chce, reaguju na jeho pláč a řekla bych, že si vystačí dost sám.
      Víte ono mládě spící ve vedlejší noře v přírodě by nefungovalo. To stejné děti v sousední jeskyni od rodičů. Je prostě přirozené, že mláďata jsou s dospělýma. Osamocené mládě je v přírodě v nebezpečí. To je v dětech pořád zakódované.
      Nevím, jak staré máte dítě, že můžete tvrdit, že jeho vývoj samotné spaní neovlivnilo. Těch příznaků může být víc a vy si je nespojíte. Doporučuju k četbě Koncept kontinua. Tam je to celkem hezky popsané.

      Vymazat
    2. Tak Koncept kontinua velmi odporucam. Lepsiu knihu som necitala a je to presne k teme v clanku. Proste citit ludske potreby, nie potreby doby :)

      Vymazat
  5. Naprosto souhlasím s článkem. Ale taky jsem se k tomu názoru musela propracovat. Ale od té doby co spíme spolu, je dcera mnohem vyrovnanější. Samozřejmě výsledky se neobjevily hned ze dne na den, ale třeba po měsíci.. A že bychom se nevyspaly vedle sebe? Myslím, že když se spí spolu od mimika, tak se "sfázujete" a vyspíte se. Nám to chvíli trvalo, taky jsem byla ze začátku okopaná, ale poté se dcera zklidnila a spí krásně a nedokážu si představit, že bude někdy chtít spát ve svém pokojíčku :( Ale samozřejmě, až to přijde, bránit jí nebudu. Teď máme tři válendy vedle sebe a kdyby přišel další potomek, přidáme čtvrtou :)

    OdpovědětVymazat
  6. Až bude dcera chtít spát sama, tak bude :-) Zatím nechce a já jí ze své postele vyhazovat nebudu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Až bude dcera chtít spát sama, tak bude :-) Zatím nechce a já jí ze své postele vyhazovat nebudu :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Tiez sme v situacii maleho priestoru ale moj syn mal postielku pripojenu k nasej a kedze som kojila takmer dva roky, casto skoncil s nami v posteli. Presli sme velkymi stresmi, on je vsak napriek tomu to najstastnejsie dieta na svete, ako babatko takmer neplakal az som sa bala ci je v poriadku, takze clanok ma potesil pretoze kazdy mi rozpraval ci som sa zblaznila takto ho rozmaznavat. Ja verim tomu ze vsetci sme individua aj nase deti, kazde ma ine potreby. Matka by mala byt svojmu dietatu dostatocne blizka aby vedela co je najlepsie pre to dieta a dospela na to aby vedela odhadnut kde je ta hranica "co je najlepsie pre vsetkych", aby ani ona ani ini clenovia rodiny netrpeli kvoli novemu clenovi co vie aj dobre potrapit...

    OdpovědětVymazat
  9. Každý človek, či malé dieťa alebo dospelý, i starší, túži v noci po pocite tepla, ochrany, vzájomnosti. Rovnako to cíti malé bábo ako šesťdesiatnik. Spávala som pri deťoch celé ich predškolské detstvo a cítila som, ako ich moje teplo a blízkosť upokojuje. A pôsobilo to aj naopak. Dnes sú deti už veľké a mne poskytuje pocit tepla a bezpečia môj partner - a on hovorí, že to vníma rovnako. Nevieme spať bez seba a ak sa musíme odlúčiť, spíme zle. Je to také jednoduché - len si odovzdať lásku a dobrú energiu...

    OdpovědětVymazat
  10. ano ale pro dostatecny spanek maminky musi taky dite spat a ne kazdou hodinu byt vzhuru s brekem. v tu chvili,kdy spi s nami v posteli,spi temer celou a ja taky a jsme v poho vsichni. takze jsme detskou postylku jiz schovali�� ja jsem taky spala se svymi rodici.mela jsem pristrcenou postel a az do deviti let jsem vyla u nich v loznici

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. Myslím si, že je to věc názoru. Mám půl ročního syna, který od narození spí ve svém vlastním pokojíčku, ve své vlastní postýlce a je nadmíru spokojený. Spinká celou noc, málokdy se probudí. Vyvíjí se naprosto normálně, je to zdravé, hravé a hlavně veselé dítě. Pláče minimálně. Umí si hrát sám a nedožaduje se pozornosti pláčem. Má sestra má děti dvě (9let a 3 roky) a spí společně v jedné posteli. Došlo to tak daleko, že otec spí na gauči, aby měli děti prostor. To mi přijde už dost drastické. Ale jak jsem řekla na začátku, je to věc názoru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nepoznam samozrejme situaciu u vas, ale mi to troska pripomina to, ze tym ze vas syn spal od narodenia mimo vas a dokonca vo vlastnej izbe, naucil sa ze ak nieco potrebuje, tak vacsinou nikto nezareaguje (aj ked ste mozno mali babyfone ci pootvorene dvere, ked ste zaspali, urcite ste jeho mrcanie na taku dialku nepoculi, to sa da iba pri spinkani vedla seba), preto mozno kapituloval a nic od nikoho nechce... place malo kedze prave placom dieta dava vediet ze nieco potrebuje a on sa oducil pytat si nieco od niekoho.. (dieta do jedneho roka nema este vyvinutu tu cast mozgu ktora je zodpovedna za manipulaciu, cize nieco take ako dozadovat sa pozornosti placom v zmysle zmanipulovat rodicov, nech sa mi venuju... u tak malych deti neexistuje), vydrzi sa hrat sam, ved to sa od mala naucil, ze je casto sam a nikto mu neuspokojuje jeho potreby... a ze spinka celu noc, to ano, deti ktore same spia, sa dostanu do velmi hlbokeho spanku, co zvysuje riziko SIDS... deti v posteli s matkou takto hlboko nezaspia, lebo vnimaju svoju matku, jej dych, jej zvuky, preto tam je minimalne riziko SIDS... mozno som to napisala silnymi slovami, no neviem ako by som tento svoj nazor napisala jemnejsie. Mojim cielom nie je vas kritizovat, ako som na zaciatku napisala, vobec nepoznam ako je to u vas, ale chcem vam zasadit chrobaka do hlavy, aby ste porozmyslali, ci nie je lepsie aby ste ho mali aspon vo vasej spalni, ak nie uz vo vasej posteli. Skuste si nieco postudovat na internete o spolocnom spani.. alebo si vyhladajte pojem vztahova vychova a mozno vas to presvedci. Dosledky nasich rozhodnuti sa casto ukazuju az niekolko rokov neskor, nie par dni na to.

      Vymazat
  13. Za sebe musím říci, že nás obě děti v určitém (rozdílném) věku ve stejném pokoji už nechtěli. Starší se rozhodla v 15 měsících a mladší dokonce v 7. Obě špatně spaly, hodně se budily a napomáhalo nic (kojení, společné spaní, nošení...). Ve chvíli, kdy ďostaly svůj pokoj, začaly spát dobře. Když starší chce, přijde. Mladší se ještě budí na mléko, ale po něm zase hned usne. Tak nevím, podle mě to každé dítě může cítit jinak ...

    OdpovědětVymazat
  14. Můj synek se narodil o dva a půl měsíce dřív. Měsíc a půl strávil na jipce a půl měsíce na dýchači. Celé dva měsíce jsem ho nemohla pořádně přivinout. Doma jsme měli postýlku s monitorem dechu, kde jsem ho první dny dávala a kde se mu zastavil dvakrát v noci dech. Tak jsem si ho vzala k sobě do postele a už nikdy se mu nic nestalo. Od té doby spí se mnou, nemám problém vstát když usne a něco dělat. Ve školce usne sám, doma usíná se mnou. Je spokojený, vyrovnaný a od doby co spí se mnou, spí celou noc. Dokonce i když mu rostly zoubky, přivinul se ke mě a spal. Teď jsme museli změnit školku, tak se v noci víc tulí a víc mě hledá, ale je to nejúžasnější pocit na světě. Nemůžu říct,že bych se nevyspala. Zharmonizuje se dýchání obou a když je na noc u babičky nebo u táty, jsem to já, komu to chybí :-) a kdo si připadá divně, že s ním nespí :-).

    OdpovědětVymazat
  15. Já kávu piju snad už od dětství. Hlavně jsem ji hodně pila když jsem chodila uspávat své děti. Ony se totiž moc neměly do toho, aby jen tak okolo 22h večerní usnuly. A když konečně v jednu ráno zabraly, já byla unavená ale nemohla se přepnout do nočního módu. Pomohly mi na to následně nějaké cbd produkty. Kupovala jsem je tuším tady

    OdpovědětVymazat