O slamáku třikrát jinak (nekrácená verze rozhovorů)

Co člověk, to názor a platí to i o slaměných domech. Mají své nadšené obdivovatele i zaryté odpůrce. Požádali jsme proto tři osobnosti, jejichž život je se slámou tak či onak spojený, aby se s vámi podělily o svůj pohled na tento fenomén. A protože se nám do červnového čísla Nákupu všemi smysly nevešlo úplně všechno, přinášíme Vám nekrácenou verzi rozhovorů.

1. Slamák - jedna z cest, jak se chovat zodpovědně

RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc.
- česká environmentalistka, ředitelka Ekologického institutu Veronica
- připravovala projekt a realizaci prvního pasivního domu v Česku určeného pro vzdělávací účely Centrum Veronica Hostětín na Uherskohradišťsku, objekt má izolace ze slámy

Proč jste se v Hostětíně rozhodli právě pro slámu?
Sláma jako izolace je naprosto geniální výtvor přírody, protože přirozeně zadržuje vzduch úplně stejně jako třeba skelná vata. Všeobecně lze pozorovat posun k přírodním izolacím, ať už je to ovčí vlna, konopné pazdeří a nebo sláma. Lidé cítí, že je třeba vymanit se ze závislosti na ropě. Například v Pitíně na Zlínsku v roce 2009 poprvé izolovali slaměnými balíky mateřskou školu. Pro mě je důležitá nejen energie, kterou si daná stavba vyžádá, ale i ta, kterou pak na svůj provoz, hlavně vytápění, spotřebuje. Už jsme způsobili změnu klimatu a musíme něco změnit, přizpůsobit se tomu, co jsme si nadrobili.

Foto: archiv Veronica

Myslíte si, že se stavění ze slámy může stát běžnou praxí?
Otázka je, do jaké míry se rozšíří ve městě a do jaké na venkově. Tam se totiž z přírodních materiálů běžně stavělo již v minulosti, protože byly dostupné. Dnes není až tolik lidí, kteří si chtějí postavit dům vlastníma rukama. Přibývají ale inovace, jako třeba prefabrikáty z přírodních materiálů, a přírodní stavitelství plno lidí zajímá a prostě baví. Stavba slaměného domu je skvělý způsob jak zaměstnat ruce i mozek a takové přemýšlení má obrovské globální dopady. Lidé si začnou uvědomovat, jak hospodaří s vodou, kde berou jídlo… Za stavbou domu je prostě obrovská filosofie.

V jakém smyslu?
V jedné diplomové práci, kterou jsem posuzovala, studentka psala, že plno lidí nerado chodí do práce, ale musí, aby si vydělali na nový dům nebo byt. A ten jim staví zase někdo, koho nebaví jeho práce. Obydlí, domov ale není běžný výrobek a někteří si ho chtějí vytvořit sami, aby se s ním mohli ztotožnit. Tento spotřebitelský segment se stále rozšiřuje, v zahraničí jsou už i podnikatelé, kteří zbohatli na výrobě hliněných omítek. Stále se objevují nové pionýrské počiny, které se rychle šíří. Třeba ve Velké Británii plno lidí experimentuje. Pokud jim něco nevyjde a poruší nějaké předpisy, prostě třeba doplatí daň, ale nevnímá se to jako ohrožení práva.

Centrum v Hostětíně pomáhá ekologické nápady šířit i u nás…
Pořádáme tam workshopy zaměřené na hliněné omítky z místní hlíny, hospodaření s vodou a energetickou i potravinovou soběstačnost. Ekologické technologie v centru nejsou jen na ukázku. Dům s hliněnými omítkami a slaměnou izolací využívá energii slunce a biomasy, splachuje se dešťovou vodou, odpadní voda odchází do kořenové čistírny a kolem se rozkládá přírodní zahrada a ovocný sad. Centra v Hostětíně si velmi ceníme i proto, že je to prakticky jediná pasivní stavba v České republice, kde lidé mohou přespat a vyzkoušet si, že jdou otevřít okna a že neplatí klišé o krabici od bot.

Foto: archiv Veronica

2. Slamák - přírodní, lokální a úsporné bydlení 

Ing. Daniel Grmela
- jeden z českých pionýrů v oblasti stavby ze slámy, zaměřuje se zejména na nízkoenergetické domy z přírodních materiálů
- domy nejen navrhuje, ale také s vervou staví; pořádá i kurzy a workshopy, jejichž účastníky seznamuje se stavěním ze slámy a hliněnými omítkami
- jeden slamák si v Ivanovicích na Hané postavil i pro sebe

Jak dlouho už žijete ve slaměném domě?
V novém domě ze slaměných balíků jsme bydleli zhruba půl roku, než mi v něm při výrobě bylinných výtažků vybuchlo 20 litrů lékařského benzínu. Teď ho opravujeme a bydlíme v zahradním domku zatepleném slámou, kde jsme před tím strávili asi čtyři roky.

Foto: archiv Daniela Grmely

Požár ve slamáku, to musí být noční můra pro každého, kdo se pro něj rozhodne…
Slaměné stavby mají oproti zděným horší požární odolnost, i když ne zase o tolik. Vzhledem k tomu, že nám uvnitř vybuchlo dvacet litrů benzínu a k hašení došlo až po dvaceti minutách, je zajímavé, že prakticky shořel pouze interiér, okna, kterými plameny vyšlehly ven, a difúzní folie a latě pod taškou, které zvenčí zapálily plameny od oken. Slaměné balíky ve stěnách a střeše i při tak intenzivním požáru hliněné omítky ochránily. Hasiči vybourali část střechy a jedné stěny, aby požár dostali pod kontrolu, přičemž prolili dům nejméně deseti kubíky vody. Ale ani tak nejsou škody na stavbě vyšší než sto tisíc korun. Nosná konstrukce zůstala neporušená a i vše, co je mokré, díky hlíně, která vytahuje vlhkost k vnějšímu povrchu, docela rychle schne.

Mohl byste nastínit, jak Váš dům vznikal?
Vepřovice ze zbořeného domečku po babičce jsme nechali na dvorku a později rozmíchali s vodou. Na místě původního domku jsme postavili dřevěnou kostru, vyplnili ji balíky a omítli hlínou z vepřovic. Podílelo se na tom asi sto dobrovolných pomocníků. Práce se slámou a hlínou se dělaly formou kurzu v zhruba třinácti navazujících víkendech. Se spoustou kurzistů kamarádíme dodnes, s některými spolupracujeme a řada z nich se stala našimi zákazníky. Celkově výstavba domu stála asi milion korun.

Foto: archiv Daniela Grmely

V čem je bydlení ve slamáku jiné?
Asi dobrým pocitem u srdce, že je to bydlení přírodní, lokální, teplé, měkké, milé a také úsporné. Spotřeba dřeva na topení a ohřev teplé vody je asi čtyři rovnané metry dřeva (zhruba dva kubíky) za rok, to odpovídá zhruba čtyřem tisícům korunám. Teplo ze dřeva má takovou přirozenější frekvenci, je mi příjemnější než teplo z jiných paliv. Slamáky mají také výbornou tepelnou stabilitu. Po vychladnutí kamen dům drží teplotu – v zimě klesá jen pomalu, zhruba o 1 až 2 °C za 24 hodin, v létě se dům nepřehřívá. Líbí se mi také vitalita vnitřního prostředí a dobré elektroiontové mikroklima. A vyhovuje mi i celkem snadná a finančně nenáročná opravitelnost třeba po nějakém výbuchu hořlavin (úsměv).

Jak vnímáte budoucnost slaměných staveb? Myslíte si, že zůstanou doménou určité skupiny přírodně smýšlejících lidí, nebo že by se díky dotacím na pasivní a nízkoenergetické domy mohly stát i masovou záležitostí?
Myslím si, že zůstanou doménou přírodně smýšlejících lidí. Masovými se mohou stát jen, pokud se vědomí většiny lidí promění a stanou se citlivějšími – sami k sobě, k přírodě i k Zemi. Zda a kdy se to stane, netuším. Možná až po nějakém kolapsu. Pasivní a nízkoenergetické domy již masovou záležitostí jsou a budou čím dál více. Ale staví se spíše z konvenčních prefabrikovaných materiálů. I využití přírodních prefabrikovaných materiálů je čím dál častější, masové ale není zejména kvůli vyšší ceně.

Foto: archiv Daniela Grmely

3. Slamák – stavba jako vyčerpávající maraton

Jan Harnoš
- horský průvodce, animátor mužských kruhů
- propagátor kontaktního rodičovství
- staví slaměný dům v na Vysočině

Proč jste se rozhodl, že chcete stavět právě ze slámy? Měl jste už možnost v takovém domě pobývat?
V té době jsem se rozhlížel v rámci úzké skupiny ekologických domů, kde jsou právě slaměné, hliněné a další stavby. Vnitřně jsem prožíval fázi "odchodu ze systému", mým cílem bylo stát se co nejvíce soběstačným a slaměný dům byl jeden ze způsobů. Fotky originálních slaměných domů mě chytly za srdce nejen způsobem stavby, ale i "kulturou" bydlení v nich. Do rozhodnutí stavět slamák i po něm jsem měl možnost navštívit jeden kruhový slaměný dům stavěný svépomocí, se zelenou střechou. Mohl jsem hovořit s někým, kdo slamák stavěl a zná i podmínky žití v něm. Velmi mě nadchl. Následně jsem na internetu našel plány a foto domu z USA, který přesně odpovídal mé představě. Oproti modelovému domu z USA jsem zastavěnou plochu zredukoval asi o polovinu, i tak jsme na necelých 150 metrech čtverečních.

Foto: archiv Jana Harnoše

Jaký typ slamáku stavíte?
Když jsem začínal plánovat, jaký typ stavby a proč, hledal jsem nejméně složitou variantu, kterou postavím sám bez předchozích zkušeností. Krok po kroku. Důležitou otázkou bylo, jak zabezpečit, aby stavba slaměné stěny probíhala již pod střechou a nehrozilo, že sláma promokne, protože počasí na Vysočině je poněkud náladové. Volba proto byla jasná - nosná dřevěná konstrukce, zastřešit, vystavět stěnový rošt a napasovat balíky. Nosnou konstrukci pro střechu jsem se rozhodl udělat z dubové kulatiny. Tohle se povedlo, i když v určité fázi jsem musel oslovit zkušeného slámaře. Drobná perlička z praxe - manipulace s dubovými kládami se neobešla bez jeřábu.

Jak dlouho stavíte, v jaké fázi je stavba a kdy by mělo být hotovo?
Stavím pátým rokem, ale ne v kuse. Na místním stavebním úřadě jsem navázal velmi dobrou spolupráci, následovalo však zdržení týkající se vodovodní přeložky, kterou jsem musel realizovat a jejíž proces je papírově poměrně zdlouhavý. Čas stavby se prodloužil i díky hledání správné cesty a způsobu stavby, například když jsme podlahový rošt plánovali položit na dusané pneumatiky, ale ukázalo se, že pracnost a časová náročnost je vzhledem k zastavěné ploše nesmyslná. Proces stavby byl o hledání a zkoušení a jsem za tu zkušenost rád. Většina procesů probíhala v minimálním množství lidí, většinou ve dvou, třech.
Nyní jsme ve fázi hrubé stavby - stěny jsou hotové, osadíme okna, dveře a jdeme na interiéry. Hotovo bude, odhaduji, letos a tím myslím dům, kde se dá zatopit a alespoň jedna místnost je komfortně zabydlená.

Foto: archiv Jana Harnoše

Jaké jsou Vaše dojmy z tohoto procesu?
Zejména únava. Stavba domu je náročný proces pro celou rodinu. Nejen finanční, pokud se rozhodnete stavět bez hypotéky. Na našem domě jsem vyčerpal většinu optimismu, co se týče slaměných staveb, protože kolem nich panuje několik zásadních mýtů. Třeba že "sláma se staví téměř sama", "je to levné a rychlé" nebo "postavíte si snadno sami jen s několika přáteli". Slaměný dům není o nic snadnější stavění. Pokud se postaví dobře, je roven nízkoenergetickému domu, pokud špatně, nepřinese žádné výhody, ba naopak.
Například se mě všichni z okolí ptali, jestli do slaměné stěny nelezou myši. Dříve, než stály naše stěny, jsem odpovídal tak, jak jsem načetl: "Když si pohlídáte, aby byly balíky dobře vymlácené a pevně svázané, myši se do nich nedostanou". Nyní zjišťuji, že myš, když chce, udělá díru i skrze dva centimetry hrubé hliněné omítky a ve slámě si cestu jednoduše vykouše, a to kvůli třeba jednomu zrníčku.

Plánujete i hliněné omítky nebo podlahy, přírodní zahradu, zelenou střechu, kompostovací toaletu, kořenovou čističku nebo třeba kachlová kamna?
Hliněné omítky, dřevěná podlaha, velký koupací biotop, přírodní jedlá zahrada... To vše jsou krásné věci, ale člověk si je může dovolit budovat jen postupně svým tempem. Koupací biotop již máme, zahrada je divoká, i když ne příliš jedlá, ale baví mě, kolik života jsme na pozemek přitáhli. Zelená střecha se na první pokus nepovedla, když se zazelenala, slunce vše spálilo a nebyl čas se jí dále věnovat. Plánujeme ji přepracovat a osázet odolnými sukulenty, netřesky.
Kompostovací toaletu - to bych manželce, ale i sobě nemohl udělat (úsměv). Máme vše připraveno pro splachovací záchod a bidet, některé tradiční prvky mají své opodstatnění a splachovat se dá i dešťovou vodou. Na pozemku bude jímka, kořenovou čističku v projektové dokumentaci mít nemůžeme. Vytápět budeme dvěma topidly - kuchyňským sporákem a kamny s krbovou vložkou. Plánovaná raketová kamna ustoupila potřebě koukat večer do plamenů u sklenice dobrého vína.

Foto: archiv Jana Harnoše

Kdybyste se měl znovu rozhodnout, jaký dům chcete, volil byste stejně? Nebo na základě zkušeností už jinak? Proč?
Slámu bych opět nevolil. Rozhodně bych stavěl a nechal si stavět z přírodních materiálů jako kámen a dřevo. V kombinaci se sklem, kovem. Moderně, čistě, designově. Velmi rád mám nepálené cihly. Hliněné omítky v různém barevném tónu, nejen přírodní odstín, jsou vždy překrásné. Nechci se již striktně omezit na některé materiály, baví mě hledat další zajímavé kombinace.
K bydlení potřebujeme dům, který půjde ruku v ruce s naším aktivním životním stylem, moderní a plně funkční, s dostatkem prostoru pro všechny členy rodiny. Nyní náš slaměný dům plánuji  jako chalupu, kde člověk relaxuje, vrtá se v zahrádce, sedí na peci a kouká na les.

Máte nějaké doporučení pro ty, kteří o slamáku uvažují?
Doporučil bych sednou si a sepsat důvody, proč zrovna slaměný dům. Co mi konkrétně má tento typ domu přinést a zda je to vůbec reálné, nebo jen přání, sen. Dále kolik peněz můžu investovat a jestli trvám na tom stavět bez hypotéky. Myslím si, že v zásadě staví slaměné domy dvě hlavní kategorie lidí. Jedni "odcházejí ze systému", jsou proto ochotni ustoupit z nároků na velikost obytné plochy a jdou po jednoduchosti vybavení. Pak se není co divit ohřívání vody na koupel na kamnech a střídání celé rodiny v jedné vaně, pilinovému kompostovacímu záchodu nebo elektřině z fotovoltaických panelů. Má to samozřejmě svou "romantiku", není to však pro všechny.
Je zde i otázka, jaký projekt nesu na stavební úřad - opravdu dům, nebo jen nějakou "hospodářskou stabu s obytnou místností", či jinou variantu pro zjednodušení procesu vydání stavebního povolení či stavby na ohlášku. A nebo chci plnohodnotný a současně přírodní dům, tak jak je zvykem u klasické zděné stavby?
Zde si pravděpodobně připlatím o dost více, získám však zdravý dům, který vyžaduje minimální náklady na provoz a může být kompletně elektronicky spravován na dálku přes chytrý telefon, třeba pokud se rodina vrací z cest a zapne si před příjezdem kotel na peletky či štěpku. V základu je třeba vědět, co chci, potřebuji, co potřebují další členové rodiny a najít společnou cestu. Manželky většinou potřebují něco jiného než muži a nevidím důvod, proč jim odpírat potřebný komfort, zvlášť pokud máme, nebo jsou na cestě děti.

Foto: archiv Jana Harnoše

Biobavlna – zdravější, kvalitnější a ekologičtější „sestra“ bavlny

Módou posledních let se stalo tažení proti výrobcům nekvalitních potravin, díky němuž se velká část české populace konečně naučila číst drobná písmenka na etiketách. Dalším bobříkem, kterého si můžeme dát, je zaměřit se kvalitu oblečení, v němž trávíme celé dny. Pravda o tom, z čeho a v jakých podmínkách vzniká většina našich halenek, džín a svetříků, totiž není nikterak příjemná.

Bavlna u nás získala nálepku ideálního kandidáta na přírodní materiál, je takovým protikladem všech těch syntetických polyesterů, viskóz a polyamidů, které umí „pokousat“ a ještě se v nich dost potíme. Jenže náš dojem udržuje hlavně fakt, že místo řepky a kukuřice nemáme za domem plantáže choulostivých bavlníků.

Pesticidy a toxické barvy

To bychom totiž brzy zjistili, že je to jedna z nejvíce chemicky ošetřovaných plodin, která do sebe na poli vstřebává vysoce toxické (i prokazatelně karcinogenní) pesticidy a pak projde neméně drastickým bělením a barvením. Nejen, že tyto jedovaté látky uvolňuje, když ji máme na sobě, a to opravdu dlouho. Ještě horší je, že v rozvojových zemích, kde se bavlna pěstuje, naše touha po stále nových módních kouscích neúprosně zamořuje půdu i zdroje pitné vody.

Zájemcům o toto téma doporučujeme dokument 100% Cotton – India. Velmi poučná je také nedávno natočená reality show Sweatshop, v níž se tři módní blogeři z blahobytného Norska na měsíc přesunuli do jedné z ještě „slušnějších“ textilních továren v Kambodži. A aby nám toto téma nepřipadalo tak odtažité, fabrika, jejíž dělníci si nevydělají málem ani na jídlo, je dodavatelem i v Česku oblíbeného řetězce H&M.

Bavlna bez „velkochovu“

Pokud se rozhodneme, že se něčeho takového ze zdravotních, ekologických či etických důvodů odmítáme dále účastnit, rozhodně nehrozí, že bychom neměli skoro nic na sebe. Určitě už jste slyšeli o biobavlně, při jejímž pěstování mají chemikálie útrum. V jejím případě se vsází na hnojení kompostem, pletí a přirozenou biodiverzitu, která brání namnožení škůdců. To samé platí i o zpracování v textilních továrnách – žádný chlor na bělení, formaldehyd nebo zdravotně podezřelá barviva. Dokonce existují i barevně kvetoucí odrůdy, které není třeba uměle dokrášlovat.

I tady je ale třeba kriticky zkoumat. Bio Made in China nemusí být vždy tou nejlepší alternativou, protože v Asii často nefungují skoro žádné kontrolní mechanismy. Proto je vhodné zaměřit se na certifikované zboží (například GOTS - Global Organic Textile Standard). A pozor, oblíbeným tahem prodejců je označit logem biobavlna produkty, v nichž je tato surovina zastoupena pouze částečně. Pozorně číst etikety se proto vyplatí zejména ve velkých řetězcích.

Alternativa nejen pro ekzematiky

Pokud váháte, zda si připlatit za organicky pěstovanou bavlnu, vězte, že cena odpovídá kvalitě. Biobavlna je příjemnější na dotek, prodyšnější a díky šetrnému zpracování také mnohem vhodnější pro osoby s citlivou pokožkou - zejména pro ekzematiky a děti, jejichž organismus je velmi vnímavý vůči vnějším vlivům.

Měli bychom si také připomenout, že kůže je největší orgán lidského těla a že dýcháme i skrze ni. Proto je rozumné pořídit si v biokvalitě alespoň oblečení, které je v přímém kontaktu s naší pokožkou – prádlo, noční úbory všeho druhu, tílka a trička. A stejně, jako nás po hamburgru s hranolky z „mekáče“ nespasí jedno jablko s nálepkou BIO, bychom si i v případě oblečení měli uvědomit, že správným směrem vede jen úplná změna našeho spotřebitelského myšlení.

Investujte do kvality

Reklamy se nám snaží tvrdit, že nás skříně plné značkových oděvů udělají šťastnými a naprosto neodolatelnými. A že pokud nebudeme mít tričko z poslední kolekce, které je tak chatrné, že se rozpadá málem už v obchodě, jsme prostě out. Vážně tomu věříte? Zdravý selský rozum napovídá, že i u oblečení se vyplatí investovat do kvality na úkor levné kvantity na dvě vyprání.

A to nejen kvůli dobrému pocitu, že jsme udělali něco pro své zdraví i pohodlí a celkem vzato i ušetřili. V případě biobavlny náš nákup prospívá také těm, kdo se rozhodli postavit proti bezohlednému drancování přírody, které se dotýká milionů zemědělců a dělníků z rozvojových zemí.


Náš tip:
V sortimentu Brány k dětem najdete pestrý výběr oblečení pro nejmenší z biobavlny – čepičky, body, dupačky, trička, mikiny i šaty pro malé parádnice. Nabízíme také látkové pleny z biobavlny s uznávaným certifikátem GOTS.

Mezi naše oblíbené výrobce patří český Biošatník, česká značka luxusního spodního prádla Page Underwear i švédská Maxomorra, jejíž dětské oblečení vyniká nápaditými potisky. Noční košile i košilky, nátělníky, podprsenky na kojení či soupravy pro muže z biobavlny hledejte pod značkou Lotties.

V dalších dvou dílech našeho odívacího miniseriálu Vás seznámíme s úžasnými vlastnostmi bambusu a dalších přírodních vláken - vlny, hedvábí a konopí.

Autor: Zuzana Klementová

Doporučujeme ještě přečíst

Oblečte se do bambusu a zamilujte si materiál budoucnosti

Historie menstruace – houby, postroje i vůbec nic

Řada žen dnes vnímá menstruaci jako nutné zlo. Dokážete si ale představit, že by vás během vašich dní někdo nutil dřepět v chýši, abyste ho neuhranuly, nebo že byste místo vložek musely používat vysloužilé hadry? Dnes naštěstí žijeme v pokrokové době pohodlných menstruačních kalíšků a moderních pratelných látkových vložek, které jsou citlivé k ženskému tělu i k přírodě. Není ale od věci podívat se, jak své dny prožívaly naše praprapra….

Co si počaly s krvácením opravdové jeskynní praženy, se už nejspíš nikdo nedoví. Je ale pravděpodobné, že začínaly menstruovat o dost později než dnešní ženy a také končily dříve. Měla na to vliv fyzická námaha, delší kojení, vyšší počet dětí a zejména omezené zdroje potravy. Odhaduje se, že zatímco dnes žena menstruuje přibližně 450krát za život, u pralidí to bylo jen 50krát.

Krvácení do oblečení

Je možné, že už tehdy si ženy vypomáhaly kožešinami, trávou, mechem, vlnou nebo mořskými houbami. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že se až do novověku místy udržel zvyk krvácet prostě jen tak do oblečení. Ženy trávily velkou část dne na poli, kde odkapávání krve nikomu nevadilo a dokonce mohlo být vnímáno jako akt zúrodňování půdy. A protože nenosily spodní prádlo, situace pod jejich sukní zase nemusela být až tak tragická.

Jinde si prý ženy prostě sedly na vyhrazené místo, třeba do speciální menstruační chýše, a krvácely jednoduše pod sebe. Ostatně zvyk odsunout „nečisté“ dámy a slečny do vyhrazené části domu se dodnes uchoval například u některých skupin hinduistů v Indii a Nepálu. Milování během menstruace většinou bývalo tabu a nezřídka bylo nutné po konci krvácení absolvovat speciální očišťující rituál.

Menstruace – doba moci

Celkově je historie menstruačních pomůcek obklopena množstvím nezodpovězených otázek, protože v řadě kultur dospěli k názoru, že krvácení je projevem nemoci a pokud žena pravidelně krvácí a neumře, musí jít o cosi nekalého. Mayové stejně jako Židé a křesťané vnímali menstruaci jako božský trest za neposlušnost. A letopisy navíc většinou psali muži, které zajímala spíše krev prolitá v bitvách, takže o tom, jak své dny prožívaly jejich drahé polovičky, máme jen velmi kusé zprávy.

Našly se ale i kultury, v nichž byly menstruující ženy považovány za velmi mocné až obdařené nadpřirozenými silami. Ostatní členové komunity se za nimi chodili radit, nechávali si od nich věštit budoucnost a menstruační tekutina se používala i jako léčebný prostředek – třeba na bradavice, epilepsii či bolesti hlavy. Severoameričtí indiáni Cherokee si této krve cenili, protože podle nich měla moc ničit nepřátele. Římané zase věřili, že ženy během svých dní mohou zahnat krupobití a dokonce z pole vystrnadit záškodnický hmyz.

Tampóny Egyťanek a Řekyň

Vynález tampónu je dnes všeobecně přisuzován Egypťankám, které si do pochvy vkládaly smotky papyru. Řekyně si je vyráběly z kousků dřeva omotaných cupaninou. U Římanek jsou doložené vlněné tampóny i vložky. Pak ale přichází éra středověku, kdy bylo tělo, a obzvláště to ženské, považováno za zdroj pokušení a hříchu.

Ideální bylo, když se manželka na svého muže po dobu menstruace ani pořádně nepodívala, protože se věřilo, že by ho mohla zabít pouhým pohledem. A hygiena byla považována za něco přímo škodlivého. Naopak se cenila přirozená krusta ze špíny a potu, coby spolehlivá ochrana před chorobami.

Nástup kalhotek

Ženy tehdy používaly vložky vyrobené z přírodních materiálů a různé hadříky. Zejména na venkově a v chudších domácnostech se ale krvácelo do oblečení. Teprve zhruba v 17. století se situace díky rozmachu textilní výroby začala postupně zlepšovat. Tehdy se objevují předchůdkyně dnešních látkových vložek dokonce důmyslně zabudované do širokých sukní. Existovaly i speciální menstruační košile, jejichž dlouhé cípy se zavazovaly mezi nohama.

Průmyslová éra zavádí v 19. století nošení spodního prádla coby běžného kusu oděvu. Objevují se také první (leč občas dost bizarní) návrhy moderních dámských hygienických pomůcek, které často připomínaly spíše vybavení mučírny. I nadále se ovšem daří různým pověrám a předsudkům. Krvácející ženy byly například v továrnách obviňovány, že se kvůli nim kazí potraviny.

Válka a jednorázové vložky

I přes pokrok ve výrobě menstruačních pomůcek si stále většina žen své vložky doma pletla, háčkovala nebo šila ze starých hadrů či z bavlněné látky na dětské pleny. A také prala. Jednorázové vložky vymyslely zdravotní sestry ve Francii. Inspirací jim byly obvazy používané v bitvách první světové války. Vynálezci menstruačních pomůcek ale často narážely na stud žen, které se zpočátku neodvážily požádat prodavače o balení vložek. Proto se zkoušely i různé samoobslužné formy jejich prodeje. 

Lepicí pásky na vložkách, jak je známe dnes, tehdy ještě neexistovaly, takže se experimentovalo s různými postroji a pásky. Až v 70. letech 20. století konečně spatřila světlo světa jednorázová vložka současného typu. Gelová absorbční vrstva je ještě o zhruba dvacet let starší. První jednorázové moderní tampóny se začaly vyrábět už po roce 1920. Do té doby musely coby předchůdci tampónů postačit „ucpávky“ z hadříků.

 Menstruační kalíšek – stará novinka

Ještě dříve, v roce 1867, byl patentován nejstarší doložený typ menstruačního kalíšku. Vzniklo více typů, některé měly dokonce hadičku, která tekutinu odváděla do sáčku připevněného k opasku. Moderní podobu kalíšku v roce 1937 představila americká herečka Leona Chalmers. Tehdy ještě nebyl vyrobený z lékařského silikonu, ale z vulkanizované gumy. Narazil ale na společenské předsudky, a proto začal boom menstruačních kalíšků až po roce 2000.

V této době se také vrátily na scénu pratelné látkové vložky. Jejich moderní podoba je skvělou alternativou pro ženy, kterým používání jednorázových vložek a tampónů způsobuje zdravotní problémy. Zároveň je jednou z možností, jak zabránit neudržitelnému plýtvání přírodními zdroji i rozrůstání skládek, kam ročně míří tuny a tuny použitých menstruačních potřeb.

Návrat mořských hub

Narůstá také obliba tampónů z ručně sbíraných mořských hub, které jsou ekologické a zároveň velmi citlivé k ženskému tělu. Nejedná se o žádnou převratnou novinku, ženy z kmenů sídlících u pobřeží si s jejich pomocí zpříjemňují své dny už tisíce let. Díky přirozeným desinfekčním a antibakteriálním vlastnostem jsou menstruační houby vhodné i pro uživatelky trpící vaginálními infekcemi.

Zároveň je povzbudivé, že se najdou odvážní průkopníci, kteří mění zaběhnutý pohled na menstruaci. Patří k nim třeba Miranda Gray, autorka revoluční knihy Cyklická žena. Podle ní není menstruace překážkou, která půlce lidstva pravidelně znepříjemňuje život. Ženy, které se naučí naslouchat svému tělu, mohou aktivovat dosud nevyužité schopnosti související s jednotlivými fázemi menstruačního cyklu a díky nim uspět v zaměstnání i v osobním životě.

Text: Zuzana Klementová

 

Použité zdroje:
www.mum.org
http://www.3384her.com/2012/12/menstrual-cycles-through-the-ages-a-brief-history-of-your-period/
http://facts.randomhistory.com/random-facts-about-menstruation.html
http://kalisek.cz/historie-damskych-vlozek
http://kalisek.cz/historie-menstruacnich-kalisku
http://en.wikipedia.org/wiki/Culture_and_menstruation
http://en.wikipedia.org/wiki/Leona_Chalmers
http://www.labyrinth.net.au/~obsidian/clothpads/padhistory.html   

10 zákaznických tipů - červen

I když máj lákal ven na sluneční paprsky a rozkvetlé louky, spousta zákazníků si i přes to našla čas napsat nám své reference na zboží z našeho sortimentu. Moc nás to těší a opět jsme vybrali deset nejzajímavějších tipů:

Svrchní kalhotky Bum Wrap Ellas house
"S kalhotkami jsem velmi spokojená. Křidélka mezi nožičkami hodně pomáhají proti prosakování. Používám čtvercovky a je jasné, že je třeba častější přebalování než u jednorázovek. Tento systém je ale lepší než látkovky AIO, které jsem měla předtím. Mínusem je trochu proužek látky v přední části uvnitř plenky, který nasákne vlhkost, když mimčo hodně čůrá."
Lenka

Šátek Natibaby bavlna/len Merezhka Luna 
"Mám ho a je skvělý! Nevěřitelně nosný a hodí se ke všemu:-)."
Anna

Bělící prášek PUER Y&B
"Používala jsem tento výrobek při namáčení a praní dětských plen a při čištění záchodu. Skvěle také pere skvrny na dětském oblečení. Doporučuji ho."
Klára

Světlem sama Sobě - Magda Křepelková
"Světlem sama sobě jsem vlastně teprve začala číst, ale už teď cítím, že mě Magda Křepelková opět nezklame, stejně jako v Příběhu ženy či Tanci divošky. Její styl psaní je pro mne velmi poutavý a díla neodložitelná :) A dle ohlasu kamarádek nejsem jediná!"
Jana

Moltex nature maxi 7-18kg
"Parádní plenky, ještě nezklamaly, dobře sedí. Normálně jedeme bambus, ale papírovky dávám, když někam cestujeme - nechci vozit bobky v tašce :) Zkoušela jsem i Nappies, ale Moltex mimasovi sedí líp, škoda, že už nemaji Snoopiho..."
Hana

Prací gel Sonett  "Spokojenost... Pere dobře, příjemná vůně. Peru s ním vše i dětské věcičky." Kateřina

Puzzle hlavolam – ovečky a maják Goki  "Zaujímavá hra pre deti aj pre dospelých. Super cena." Marek

Biobavlněné pleny Staré časy Natural 70x70cm Kikko

"Nejlepší čtvercové pleny!"

Monika

ECOVER tekutý písek 500 ml
"Byla jsem mile překvapena. Skvěle čistí, je jemný a stačí malé množství."
Michaela

Orient Didymos  "Jeden z nejlepších šátků, co jsem zkoušela (a že jich nebylo málo :) ), navíc krásný a elegantní. Vhodný od novorozence po batole, krásně se dotahuje." Monika Reference můžete přidávat k jakémukoliv produktu z e-shopu Brány k dětem. Děkujeme vám, že sdílíte své zkušenosti. Pomáháte nám tak stále vylepšovat a doplňovat náš sortiment :-).

Co bychom měli vědět o dětském spánku?

Často máme sklon pohlížet na děti jako na zmenšenou kopii dospělých a podle toho také vyhodnocujeme jejich chování. Že miminko nechce spát, pořád se budí a ještě u toho vytrvale pláče, aniž by mělo pádný důvod? Tak to musí být rozmazlené, a nebo trpí nějakou záhadnou „poruchou“, kterou je třeba konzultovat s odborníky. Než se ale spokojíme s takovým verdiktem, bychom měli vědět, že spánek dětí se od toho dospěláckého v mnohém liší.

 

Předně je rozdělen do mnoha krátkých cyklů, které mohou trvat i jen několik desítek minut. Je to mimo jiné dáno i tím, že kojenec má malinký žaludek. Ten mateřské mléko, které obsahuje méně bílkovin než kravské, zpracuje celkem rychle a brzy si řekne o další várku, protože tělo potřebuje stálý přísun živin pro svůj zdárný vývoj. Kojení je také jedním z osvědčených přirozených „uspávacích“ prostředků, protože nemluvněti usnadňuje přechod z jednoho spánkového cyklu do dalšího.

Pozor na umělé mléko

Maminky se často setkávají s příslibem, že po umělém mléku jejich děti budou spát mnohem lépe a déle. Leckdy bývají zklamané, protože umělé mléko vůbec nezabere.  Jindy „pomůže“, ale za určitou cenu. Umělé mléko (vyrobené z kravského mléka) je pro lidské děti hůře stravitelná a méně nutričně bohatá potrava, na kterou není nezralý organismus nastaven. Dítě po něm upadá do mnohem hlubšího spánku, který malým miminkům není tak úplně přirozený, protože při něm ochabují některé reflexy. Můžete proto někdy narazit na doporučení, aby v takovém případě dítě nespalo s matkou v jedné posteli. Věříme, že sami poznáte, zdali je pro vás společné spaní v pořádku. Pokud je vaše miminko na umělém mléku a nemůžete jej kojit, nezoufejte. Nejedná se o nic fatálního, pro miminko je nejcennější a nejvydatnější „potravou“ vaše láskyplná péče, která stojí nade vším – i nad mateřským mlékem. 

Přirozené spánkové cyklování dětí podporuje kromě kojení i co nejčastější fyzický kontakt s matkou. A to i během spánku. Ideální je dopřát dětem komfort společného spaní, kdy je matka zahřívá, podle potřeby kojí a ještě uklidňuje svou přítomností. Stačí dodržet jen několik důležitých bezpečnostních pravidel. Děti totiž mají přímo instinktivní potřebu být v blízkosti někoho dospělého. Mláďata savců se rodí neschopná sama čelit nástrahám okolního světa a jsou zcela odkázána na péči své matky.

Instinktivní strach ze tmy

Pokud se ptáte, proč vaše nemluvně vždy spustí takový virvál, jakmile se potichu odplížíte z pokoje, představte si, že bezmocně ležíte někde na podlaze jeskyně a kolem je noc plná zvířat, pro které je člověčí mládě vítaným zpestřením jídelníčku. No nechtěli byste, aby s vámi byl někdo dospělý? I když se dnes na nebezpečné šelmy chodíme dívat leda do ZOO, v genetické výbavě dětí se strach ze tmy, samoty a bubáků pod postelí jako obranný mechanismus dochoval dodnes.

Proto bychom ho neměli podceňovat ani se snažit dítě násilím měnit a vychovávat v duchu oblíbeného hesla: „Musí si zvyknout, my to taky přežili“. Šup s malým křiklounem do zavinovačky a vlastní postýlky, přes den zatemnit okno, nastavit mu pevný režim, v noci kojit maximálně jednou a hlavně žádné rozptylování, tady se bude spát pláč nepláč… Plno takových dobře míněných rad a „vyřvávacích“ strategií ale vede jen k vystresovanému dítěti a zoufalým rodičům.

Respektujte své dítě

Nejpřirozenější je naučit se respektovat individuální potřeby svého potomka, které jsou vždy jedinečné a mění se i v závislosti na jeho věku.Třeba svět batolete je plný úžasných nových objevů a zážitků a teď po něm chcete, aby šlo spát? Vždyť mu toho určitě tolik uteče! Pak pomáhají třeba uklidňující uspávací rituály, do kterých se může postupně i samo zapojit. Naopak kárání za neochotu spát může situaci ještě zhoršit, protože dítě si spánek spojí s negativní emocí. 

Naše současná náklonnost k různým statistikám typu „kolik hodin by mělo naspat dítě v půl roce“ nebo „kolikrát za noc kojit novorozence“ pramení i z faktu, že většina současných rodičů se poprvé stará až o vlastní potomky. V dřívějších rodinách se sedmi i deseti dětmi bylo příležitostí osvojit si základy péče o nemluvňata mnohem více, než by bylo leckterým starším sourozencům-hlídačům milé. Pokud nám taková zkušenost chybí, je dobré si kromě příruček najít i jiný důvěryhodný zdroj informací, třeba podobně naladěnou zkušenější maminku.

Spánek a věk

Vlastní spánkový rytmus si novorozenec vytvoří zhruba do osmého týdne, většinou probdí asi třetinu dne. Nedonošené děti mívají potřebu spánku ještě vyšší a nebývá vhodné snažit se je budit násilím, protože to pro ně může být zbytečně vyčerpávající. Měsíční dítě objevuje okolní svět zhruba devět hodin denně a půlroční mimčo v součtu vydrží vzhůru ještě o hodinu déle. Růst zoubků a překotný vývoj těla i mysli v této době způsobuje častější noční probouzení. 

Poté se potřeba odpočinku v říši snů postupně snižuje stejně jako počet nočních intermezz. Kolem roku a půl většinou úplně vymizí spánek během dopoledne a odpolední pospávání si naposledy dopřávají předškoláci. V době plnoletosti už obvyklá doba spánku odpovídá klasickým osmi hodinám.

Nedejte na sousedovic Pepíka

Co říci na závěr? Radami týkajícími se dětí a spánku už byly popsány tuny papíru. Několik za sebou probdělých nocí ale většinou ustojíme jen s obtížemi. Je proto na rodičích, aby důvěřovali svému úsudku i svému dítěti a snažili se jeho potřeby podle svých možností uspokojovat s přesvědčením, že si „nevymýšlí“ ani není „rozmazlené“. 

A je úplně jedno, co si o tom kdo myslí. To, že sousedovic Mařenka nebo Pepík prospí celou noc, ještě neznamená, že rodiče, jejichž dítě se za stejnou dobu pětkrát vzbudí, nějak selhali. Každé dítě je jedinečné a je jen na jeho blízkých, aby mu poskytli láskyplné zázemí pro jeho harmonický vývoj. Naštěstí ani doba nočních rodičovských maratonů netrvá věčně a všechny děti,mimo opravdových výjimek, se samy naučí klidně spát až do rána.

 

 

Chcete-li se inspirovat, jak uspávat dítě bez stresu a nestrávit tím celý večer, čtete Průvodce Nevýchovy zdarma ZDE

 

 

 

Autor textu: Zuzana Klementová

Doporučujeme ještě přečíst:
A nebude rozmazlené?
Mýty proti společnému spaní dementovány
Postel na míru

Capáčky - nejzdravější obuv pro první krůčky

Jakmile se dítě postaví na vlastní nožky, nastanou rodičům starosti s vybíráním prvních botek. Většina z nás si asi ještě vzpomene na takové ty klasické tuhé šněrovací miniboty a hlavně na boje, které se kolem nich pravidelně odehrávaly. Děti totiž moc dobře tuší, že mít nohu uvězněnou v těsné botce není nic příjemného, natož přirozeného. My dospělí už to ale bereme jako samozřejmost a často podceňujeme zdravotní rizika, která souvisí právě s nevhodnou obuví.

Statistika je však neúprosná. Téměř všechny děti se rodí se zdravými chodidly, ale 60 % dospělých už trápí nějaké deformace nohou. Většinou se stačí podívat na vlastní malíček a palec. Kosti malých dětí jsou navíc chrupavčité, takže se deformují mnohem snáze a rychleji než u dospělých. Špičatá, úzká, krátká nebo naopak příliš prostorná obuv je pro ně proto velkým rizikem. Hrozí také, že si osvojí nevhodné pohybové návyky.

Pro přirozenou chůzi

Na první krůčky se proto výborně hodí kvalitní capáčky s měkkou podrážkou. Ty se totiž nejvíce blíží chůzi naboso, která je podle odborníků jednoznačně nejzdravější, ale v našich klimatických podmínkách obtížně praktikovatelná. Velmi důležité je, že se v těchto botkách přirozeně posilují svaly, šlachy a klouby dítěte. Poddajná podrážka podporuje také rozvoj koordinačních schopností a přirozená masáž důležitých reflexních zón na nožičkách prospívá celému tělu.

Flexibilní capáčky se přizpůsobí anatomickému tvaru nohy, chrání ji proti chladu, ale přitom ji nijak neomezují. Díky tomu může dítě do pohybu zapojovat i prsty, které v klasické obuvi ochabují, protože místo na přední část nohy došlapujeme na patu. Následkem tohoto nepřirozeného pohybu mohou být třeba bolesti zad, kolen a kyčlí nebo špatné držení těla.

I když se to nezdá, dítě za den udělá i více než 15 tisíc krůčků. Proto je důležité jeho chodidla nepřetěžovat nadměrným chozením ani stáním, a to i v případě, že jsou chráněná kvalitními capáčky, které nohu neunavují tolik jako obuv s pevnou patou a bytelnou podrážkou. Tento typ bot by měly děti poprvé nosit nejdříve ve třech letech, kdy už jsou jejich chodidla dostatečně vyvinutá.

Zaostřeno na materiál

Rodiče dnes mohou vybírat z řady značek capáčků. Pozornost by při tom měli věnovat hned několika kritériím. Botka by měla být lehká, se širokou špičkou a hlavně ze zdravotně nezávadného, měkkého a prodyšného materiálu. Většina capáčků se šije z jemné kůže barvené netoxickými látkami, včetně rostlinných výtažků. Výhodou kůže je zejména její schopnost přizpůsobit se rostoucímu chodidlu, kterou například koženka postrádá. Další oblíbenou variantou jsou botky vyrobené ze zdravotně nezávadných plastů v kombinaci třeba s bavlnou.

Prodyšná a měkká by měla být i podrážka capáčků, která zároveň nesmí klouzat na dlažbě či plovoucí podlaze. Dobré je také ověřit, zda botečky dobře drží na nožičce a snadno se nazouvají. Capáčky bývají v horní části opatřené gumičkou nebo suchým zipem, které je fixují na místě a přitom dítě netlačí. A pokud rodiče chtějí svému potomkovi ulehčit rozpoznání levé a pravé nohy, existují i modely opatřené dvěma různými obrázky pro snadnější zapamatování.


Náš tip:

Ke kvalitním výrobcům capáčků patří německá značka Pololo. Těmto botkám z ekologicky činěné kůže dodávají krásné barvy pouze výtažky z rostlin. Belgické capáčky Menu Baby Shoes z nejjemnější jehněčiny se snadno nazouvají i vyzouvají a nožičce dítěte poskytují maximální pohodlí.

6 důvodů proč oddálit první koupel miminka

Existuje mnoho důvodů proč zvážit koupání miminka v prvních hodinách nebo dokonce dnech po porodu.  Mnoho nemocnic se zdá mít naléhavou potřebu dítě koupat v prvních hodinách po narození. Jako rodiče se ale můžete rozhodnout kdy a jak dítě koupat a kdo tu koupel udělá.  Existuje několik výhod oddálení první koupele miminka a až se dozvíte výhody vyčkávání tak můžete přehodnotit svůj pohled. (Hodně výzkumů spojených s koupáním novorozenců se zabývá dětmi předčasně narozenými s nízkou porodní hmotností)

Děti se rodí s přirozenou kožní ochranou

V děloze jsou děti před jejich vodním prostředí chráněny speciální látkou zvanou vernix (mázek), která jim pokrývá kůži. Můžete si všimnout, že některé narozené děti na sobě mají bílou hmotu jako smetanový sýr. Některé děti toho mají více než jiné děti. Děti mají tendenci ztratit Vernix s délkou těhotenství, takže děti narozené ve 42 týdnu už ho mnoho mít nemusí, ale většinou se tam ještě nějaký Vernix skrývá v záhybech kůže a v podpaží.

Děti narozené dříve, mají často větší množství mázku. Novější výzkumy ukazují, že vernix má imunitní vlastnosti a pokud jej na pokožce necháte, tak dítěti poskytne ochrannou vrstvu, zatímco se imunitní systém dítěte stává silnější. Myslím, že to je velká výhoda zejména pro děti, které se narodily v nemocnici a měly spoustu možností být vystaveny nemocničním infekcím.

Mázek je také nejlepší hydratací a pomáhá udržet dětskou pokožku hebkou a vláčnou. Je důležité si uvědomit, že výzkum se zabývá vlastnostmi mázku, ale do dnešního dne nejsou k dispozici žádné klinické údaje, které by toto dávaly do spojení.

Plodová voda, ve které se dítě před narozením koupalo má schopnost poskytnut extra ochranu vůči infekci a stejně tak, když zůstane na kůži, tím lépe pro dítě.

Dítě chce být v blízkosti mámy

Po porodu chce vaše novorozené dítě být co nejblíže vám a vašim prsům. Přituleno na hrudi v blízkosti zdroje potravy, kdy vás může slyšet, cítit vaši vůni a kůži je zdrojem pohodlí pro nové  děťátko. Být v blízkosti vašich prsou může pomoci podpořit kojení a hladký přechod dítěte do života na vnější straně. Odebírání dítěte pryč brzy po narození za účelem koupele může narušit proces poznávání, pocitu bezpečí a je v rozporu s velmi důležitým prvním krmením.

Snížení tělesné teploty

Novorozené děti se teprve učí, jak si udržet svou vlastní tělesnou teplotu. Odloučení dítěte od matky kvůli koupeli může mít za následek, že dítě bude vyvíjet více úsilí aby si udrželo svou tělesnou teplotu v normálním rozmezí. Viděla jsem děti, které musely být umístěny pod tepelnou lampu (nebo vyhřívanou podložku) aby se zvýšila jejich teplota po koupeli. Hrudník matky je dokonalým místem pro udržení teploty dítěte. Hrudník matky má také schopnost dítě ohřát nebo ochladit a pomoci dítěti, aby mělo tu správnou teplotu. Přidáním koupele do této rovnice prostě ztěžuje dítěti udržení tělesné teploty.

Udržujte nízkou hladinu stresu a normální hladinu cukru v krvi   

Oddělení od matky může přidat další vrstvu stresu pro nové dítě, které přechází na život na vnější straně. Když je vám dítě vzato aby bylo vykoupáno, může plakat, cítit se nepříjemně a rozrušeně. To způsobí, že jeho tělo uvolní stresové hormony při odpovědi na novou situaci. Jeho srdeční tep a krevní tlak může jít nahoru, dítě může dýchat trochu rychleji a rozrušit se. Vytváření úsilí se na novou situaci adaptovat může způsobit dočasné snížení hladiny cukru v krvi.

Pokud je hladina cukru v krvi vašeho dítěte monitorována kvůli těhotenské cukrovce matky nebo kvůli velikosti dítěte při porodu, mohou se poskytovatelé péče obávat a chtít dítěti dát umělou výživu aby jeho hladina cukru v krvi byla v normálním rozmezí. Když je dítě ve vaší blízkosti, tak lépe reguluje všechny tělesné systémy a udržuje hladinu cukru v krvi tak, jak má být.

Koupel s mámou nebo tátou zní dobře

Vzhledem k tomu, že se vaše dítě cítí nejbezpečnější, když se nachází v blízkosti rodičů - měli byste poté co budete připraveni, zvážit první koupel se svým dítětem vy. Jít do vany s vašim dítětem a držet jej v náruči je skvělý způsob jak jej poprvé vykoupat. Vaše dítě se bude cítit v bezpečí a milováno, když od vás nebude muset být odděleno v prvních dnech života.

Voda na něj bude působit relaxačně, bude šplouchat a trošku kopat nožičkama. Mohlo by se cítit tak dobře, že může i usnout! Pamatujte,  že mokré malé děti jsou velmi kluzké, takže budete potřebovat někoho, kdo dítě podrží, kdy bude vylézat z vany. To vytváří unikátní vzpomínky, když zažijete spolu první koupel miminka než aby se stala se zaměstnanci krátce po narození, když se matka ještě zotavuje a není schopna se opravdu do tohoto procesu zapojit.

Zacházení s rukavicemi

V mnoha nemocnicích je směrnicí zaměstnanců aby na všechny nekoupané děti sahali v rukavicích. Tím se zaměstnanci chrání před stykem s plodovou vodou, krví a mázkem, které na novorozenci zůstávají. Vzhledem k tomu, že přenos nemocničních infekcí je na vzestupu, někteří považují za dobré aby všechen nemocniční personál používal ochranné rukavice při manipulaci s novorozeným dítětem pokud dítě nebylo vykoupáno. Některé studie ukazují, že používání rukavic při velmi nízké porodní hmotnosti novorozence sebou nese méně infekcí, stejně tak ale i když personál rukavice nepoužívá bez ohledu na to, jestli dítě bylo vykoupáno nebo ne.

Existuje mnoho výhod pro oddálení koupele novorozence až do doby dokud vy i dítě bude stabilní a připraveni sdílet tento speciální "první" moment. Neexistuje žádný lékařský důvod novorozence koupat v prvních hodinách a dnech po porodu. Chtěla bych vás vyzvat k získání informací a aby jste se dozvěděli více o vhodné době kdy dítě vykoupat a aby jste učinily volbu tak aby jste vy i dítě byli připraveni. Sdílení vašich přání s nemocničním personálem může být učiněno s respektem a vaše přání tím ctěna.

Přeložila: Michaela Kalusová

Zdroj: http://pregnancy.about.com/od/hospital/ss/6-Reasons-To-Delay-Babys-First-Bath.htm

Doporučujeme ještě přečíst:

Prenatální komunikace: Proč si povídat s bříškem?

Bezpečí je relativní...

Porod jako fyziologický proces