Historie dětských kočárků – tři století proměn

Ačkoliv dnes kočárky patří k základní výbavě drtivé většiny novopečených rodičů, jejich historie není až tak dlouhá, jak by se mohlo zdát. To ale neznamená, že nestojí za povšimnutí, protože tento vynález prodělal řadu zajímavých módních i funkčních proměn a jak dosvědčují nejnovější trendy, rozhodně mu nechybí elán ani do budoucna.

Jak vlastně vypadala doba „předkočárková“? Miminka se v různých dobách a kulturách transportovala všelijak – v náručí, v košíku, v nůši, v batohu, v přenosných kolébkách nebo různě připevněná na těle matky. Důkazy o nošení dětí poskytují už egyptské hieroglyfy. Postupně vznikaly rozmanité verze propracovaných nosítek pohodlných pro rodiče i potomka. Příkladem může být například dodnes populární čínské zavazovací nosítko Mei Tai.


Transport dětí u indiánů Navajů, Arizona. Zdroj: Wikipedia

Trakař nebo vozík

A protože se i párkiloví mrňousové po chvíli pořádně pronesou, experimentovalo se také s různými vozíky a trakaři, které byly zrovna po ruce. Víme, že jakési stoličky na kolech existovaly v orientu už v pátém století před naším letopočtem. Tehdy sloužily zejména nemocným vladařů. Jak ale napovídají obrazy ze 17. století, jízdu na nich si užívaly i děti. Postupně se začala objevovat vozítka vytvořená speciálně pro ně, která už disponovala jakýms takýms polstrováním, a dítě se už o místo nemuselo dělit s dalším nákladem.

Dochovaly se i zmenšeniny cestovních kočárů, které ale nemůžeme považovat za opravdové předchůdce dnešních dětských kočárků, protože sloužily spíše jako hračky. První kočárek dnešního typu sestrojil zahradní architekt William Kent v roce 1733 pro vévodu z Devonshire, který chtěl vozítko pro zábavu svých dětí. Inspirace opravdovým kočárem byla zjevná – koš na kolech táhl místo pyšných rodičů poník, zapřáhnout ale bylo možné i esteticky méně efektní kozu. Bohaté zdobení a až umělecké zpracování tohoto prototypu z kočárku nadlouho udělalo luxusní zboží určené pouze pro nejmajetnější vrstvy.

Kočárek Williama Kenta. Zdroj: babble.com

Místo kozy chůva

Další vylepšovatelé brzy přišli na to, že takové šikovné vozítko nemusí sloužit jen pro kratochvíle malých princátek a vévoďátek. Postroj nahradili madly a koňskou, kozí, oslí či psí tažnou sílu chůvou nebo rodičem. Tehdejší modely ze dřeva a proutí nesla vysoká tenká kola, která si poradila i s nerovným povrchem soudobých cest. Kočárky se vyráběly na zakázku a často napodobovaly dostavníky nebo kočáry, koneckonců v češtině je odkaz na tuto inspiraci patrný dodnes.
K prvním sériově vyráběným kočárkům patřily také trojkolky, jejichž předobrazem se nejspíše staly invalidní vozíky. Další vývojovou větví byly modely inspirované trakařem. I když dítěti ani rodičům neposkytovaly takové pohodlí jako čtyřkolové kočárky, v nabídce výrobců figurovaly až do 20. let 20. století. Některé typy se mohly pochlubit i nastavitelným podnožníkem, díky kterému v nich dítě mohlo sedět i ležet.

Trojkolka z roku 1901. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Kočárky versus chodci

Jak to ale bývá, ne vždy se novinka setká s naprostým pochopením. Řada prvních kočárků měla jen dvě nebo tři kola, protože čtyřkolová vozidla nesměla jezdit po chodnících. A některé matky, které se toto tabu pokoušely prolomit, dokonce čelily trestnímu stíhání. Pak ale veřejné orgány v roce 1875 uznaly, že kočárky nepředstavují pro chodce vážné nebezpečí, a sláva tohoto vynálezu se mohla nerušeně šířit dál.

Ameriku dětské kočárky dobyly v roce 1830, vyrábět je tam začal Benjamin Potter Crandall. Jeho syn Jesse Armour Crandall je obohatil o brzdu. Předpokládá se, že do té doby rodiče spoléhali zejména na výmoly na silnicích, nebo podložení kamenem, které kočárku nedovolily samovolně ujet. Popularitu kočárků ještě zvýšila královna Viktorie, která si v roce 1840 pořídila dokonce tři. Rozpoutala tím naprostou kočárkovou mánii – kdo ve společnosti něco znamenal a měl děti, nemohl bez této novinky existovat

Trojkolka z roku 1847. Zdroj: Wikipedia

Luxusní kočárek z roku 1891. Zdroj: thebirdfeednyc.com

I pro panenky

Američan William Richardson si v roce 1889 nechal patentovat kočárek s polohovatelnou korbou. Dítě v něm novátorsky umístil čelem k rodiči, do té doby se většinou dívalo ve směru jízdy. Kola kočárku také revolučně spojil nápravami, což velmi usnadnilo jeho ovládání na nepříliš kvalitních komunikacích. Tehdy už také byly k mání zmenšeniny dětských vozítek sloužících coby příslušenství stále oblíbenějších průmyslově vyráběných panenek.

České maminky si na kočárky musely počkat o něco déle než jejich anglické či americké současnice. Důležité je uvědomit si, že naši předkové ještě třeba i před sto lety cestovali mnohem méně a o jejich potomcích to platilo dvojnásob. Dokonce se věřilo, že pro dítě je nejzdravější zůstat doma až do doby, než je schopné objevovat svět po svých. Teprve přelom 19. a 20. století přinesl poznání, že čerstvé povětří kojenci nejen neškodí, ale dokonce prospívá. Oblibě kočárků nahrál také šokující objev bakterií, který odborné autority dovedl k názoru, že jakýkoliv blízký kontakt s dítětem může představovat riziko nákazy.

Richardsonův revoluční kočárek. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Kočárek jako trezor

První modely tuzemských kočárků byly prostě pojízdné bedny a dovolit si je mohly pouze majetné rodiny. Až ve druhé polovině 19. století se i k nám začínají dostávat krásné kousky na vysokém kovovém podvozku s odpružením, textilní stříškou, tlačené ještě zezadu a díky své vratkosti ne zrovna bezpečné pro posádku. Kočárky tehdy bývaly vybavené i dřevěnou schránkou umístěnou po korbou a přístupnou pouze z jejího vnitřku, kam si ženy mohly odložit peníze i další cennosti. Věřilo se, že žádný zloděj nebude riskovat, že při šátrání po dně obsazeného kočárku nahmatá něco nepříjemného.

Pravděpodobně existovala i domácí produkce kočárků, na níž se různou měrou podíleli košíkáři, koláři a kováři. A mimochodem - již v této době měli výrobci potíže, co se týká zdravotní nezávadnosti použitých materiálů. Noviny v roce 1877 varovaly před kočárky natřenými barvou s přídavkem olova. Objevovaly se i sáňky s korbami podobnými těm u kočárků a s držadlem umístěným za zády dítěte.

Modely z 90. let 19. století. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Poválečný boom

Do chudších rodin se kočárky nastěhovaly až po první světové válce. Zatímco končící secese je obdařila krásnými zdobnými prvky - korby se vyplétaly proutím a zdobily dřevěnými korálky či malovaly - pozdější modely už jsou více strohé, praktické, ale zároveň i bezpečné. Objevují se také skládací dřevěné kočárky. Významnou módní vlnu představují kočárky takzvaně anglického typu – většinou tmavé exempláře na nižším podvozku s hlubokou a prostornou korbou ze dřeva, lepenky či překližky, gumovými koly a sklopnou střechou.

Mottem doby je důraz na hygienu, prostor a dostatek slunce a vzduchu pro malého pasažéra. Pérování zajišťované koženými řemínky začínají vytlačovat ocelové pružiny. V této době se objevují hned dva mimořádně oblíbené typy kočárků – celoproutěná „kukaň“, asi nejrozšířenější kočárek v Československu, který se v různých obměnách vyráběl až do 50. let; a „osmipérák“ s koženkovou korbou a sklopnou střechou pojmenovaný po důkladném odpružení.

Model z roku 1913. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Celoproutěný kočárek ze 30. let. Zdroj: birdfeednyc.com

Hold automobilismu

Řada modelů dětských vozítek ze třicátých let vykazuje inspiraci rychle se rozvíjejícím automobilovým průmyslem. Výjimkou nejsou ani kovové aplikace či stahovací plastová okénka. Některé kočárky nezůstaly jen u prvků a vypadají rovnou jako zmenšenina obdivovaného vozu. K nově používaným materiálům patřily například pryž a chrom, který vytlačil původní drahou mosaz. Hitem pro zimní měsíce se stávají speciální lyže, které se připevňovaly místo koleček a umožnily celoroční používání kočárku.

Druhá světová válka boom kočárků na několik let utnula. Rodinám chyběly peníze a výrobcům materiál. Pokud už se pustili do nových modelů, většinou byly ponuře šedé a nouzově sestavené z lepenky, slámy a papírových náhražek, k tomu podvozek ze dřeva nebo ze starého železa. V Anglii se dokonce vyráběly i speciální kousky chránící kojence před případným útokem bojovými plyny.

Park v New Yorku, rok 1943. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Smog a kraječky

Poválečné uvolnění se příznivě projevilo také v produkci dětských vozítek. Typické pro ni byly levné moderní materiály jako umělá hmota nebo bakelit, důraz na bezpečí a elegantní provedení. Korby kočárků se kvůli smogu a zplodinám produkovaným přibývajícími auty v šedesátých letech zvedly o poznání výše, díky čemuž se matky ke svým ratolestem už nemusely tak namáhavě sklánět. Pojízdné budoáry svých potomků v duchu panující módy s oblibou krášlily pracně zdobenými přikrývkami.

Tehdejší sportovní modely kočárků už byly navrhovány tak, aby se daly snadno složit do kufru osobního automobilu. Kočárky také celkově důkladně ubyly na váze. O opravdovou revoluci se v tomto ohledu postaral letecký inženýr Owen Maclaren, který v roce 1965 navrhl prototyp s lehkým hliníkovým rámem ideální nejen pro cestování letadlem.

Momentka z 50. let 20. století. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Kočárek z konce 60. let. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Dvoj i trojkombinace

Sedmdesátá léta se vrátila k prapůvodním modelům na vysokých kolech o nestejném průměru a s řemínkovým odpružením. Přidala také pestré barvy. Cestování ve veřejné dopravě i v automobilu usnadňovaly užší korby, které se daly jednoduše oddělit od podvozku. Stále oblíbenější se stává „dvojkombinace“, kdy lze na jeden rám umístit hlubokou korbu pro nejmenší děti i sportovní otevřený vršek pro odrostlejší potomky.

Poslední desetiletí 20. století se neslo ve znamení nejrůznějších inovací a rozšiřování příslušenství. Důraz je kladen na barvy, vzdušnost, lehkost a jednoduchou manipulaci. Tuzemské ulice naprosto ovládly modely z dovozu, přichází doba praktických „trojkombinací“ doplněných o autosedačku. Trend vícečetných těhotenství kopíruje rostoucí nabídka kočárků pro dvojčata i trojčata.

Modely z konce 80. let. Zdroj: thebirdfeednyc.com

Zpátky na tělo

Začátek tisíciletí se ohlásil stále rafinovanějšími modely s bohatým příslušenství. K mání jsou minimalistické kočárky určené pro cestování ve městě a pohodlné nakupování, sportovně laděné kousky do náročného terénu, kočárky z recyklovaného plastu pro ekologicky smýšlející rodiče i propracované repliky historických krasavců pro vyznavače retro stylu. Kromě klasických čtyřkoláků se v českých ulicích opět ve zvýšené míře prohání i trojkolky. Vzhledem k široké nabídce i rostoucím nárokům na bezpečnost se z výběru toho správného modelu pro řadu rodičů stává opravdové martyrium.

Zároveň začíná stoupat počet rodin, které si kromě kočárku pořizují i moderní ergonomická nosítka nebo šátky na nošení dětí, které jsou velmi praktické zejména pro pohyb ve městě či členitém terénu. Strach z bakterií i přehnanou snahu potomka co nejdříve „osamostatnit“ nahrazuje poznání, že pro dítě je nejpřirozenější co nejintenzivnější tělesný kontakt s rodiči, který pozitivně ovlivňuje jeho tělesný i duševní vývoj. A tak se i zde historie opakuje. Po téměř třech stoletích s kočárky se matky učí nosit své děti opět na srdci. Vzhledem k nesporným výhodám obout variant je už jen na rodičích, kdy kterou využijí.

Náš tip:
Moderní ekologické kočárky různých typů splňující ty nejnáročnější požadavky na praktičnost, kvalitu, pohodlí a design naleznete zde.

Autor: Zuzana Klementová

Použité zdroje:
dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/1/detstvi-na-koleckach-/
en.wikipedia.org/wiki/Baby_transport
zena-in.cz/clanek/historie-a-promena-kocarku
thebirdfeednyc.com/2011/11/28/the-baby-stroller-a-visual-history/
babble.com/mom/the-evolution-of-the-stroller-a-photographic-history/
historickekocarky.717.cz/panelleft/neco-o-kocarcich
historickekocarky.717.cz/panelleft/historie-kocarku
www.muzeum-melnik.cz/stale-expozice/historicke-kocarky/


Doporučujeme ještě přečíst:
Spaní spolu s dětmi - návrat k tradici
A nebude rozmazlené?
Proč nebudu nikdy ignorovat její pláč