1. Slamák - jedna z cest, jak se chovat zodpovědně
RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc.- česká environmentalistka, ředitelka Ekologického institutu Veronica
- připravovala projekt a realizaci prvního pasivního domu v Česku určeného pro vzdělávací účely Centrum Veronica Hostětín na Uherskohradišťsku, objekt má izolace ze slámy
Proč jste se v Hostětíně rozhodli právě pro slámu?
Sláma jako izolace je naprosto geniální výtvor přírody, protože přirozeně zadržuje vzduch úplně stejně jako třeba skelná vata. Všeobecně lze pozorovat posun k přírodním izolacím, ať už je to ovčí vlna, konopné pazdeří a nebo sláma. Lidé cítí, že je třeba vymanit se ze závislosti na ropě. Například v Pitíně na Zlínsku v roce 2009 poprvé izolovali slaměnými balíky mateřskou školu. Pro mě je důležitá nejen energie, kterou si daná stavba vyžádá, ale i ta, kterou pak na svůj provoz, hlavně vytápění, spotřebuje. Už jsme způsobili změnu klimatu a musíme něco změnit, přizpůsobit se tomu, co jsme si nadrobili.
 |
| Foto: archiv Veronica |
Otázka je, do jaké míry se rozšíří ve městě a do jaké na venkově. Tam se totiž z přírodních materiálů běžně stavělo již v minulosti, protože byly dostupné. Dnes není až tolik lidí, kteří si chtějí postavit dům vlastníma rukama. Přibývají ale inovace, jako třeba prefabrikáty z přírodních materiálů, a přírodní stavitelství plno lidí zajímá a prostě baví. Stavba slaměného domu je skvělý způsob jak zaměstnat ruce i mozek a takové přemýšlení má obrovské globální dopady. Lidé si začnou uvědomovat, jak hospodaří s vodou, kde berou jídlo… Za stavbou domu je prostě obrovská filosofie.
V jakém smyslu?
V jedné diplomové práci, kterou jsem posuzovala, studentka psala, že plno lidí nerado chodí do práce, ale musí, aby si vydělali na nový dům nebo byt. A ten jim staví zase někdo, koho nebaví jeho práce. Obydlí, domov ale není běžný výrobek a někteří si ho chtějí vytvořit sami, aby se s ním mohli ztotožnit. Tento spotřebitelský segment se stále rozšiřuje, v zahraničí jsou už i podnikatelé, kteří zbohatli na výrobě hliněných omítek. Stále se objevují nové pionýrské počiny, které se rychle šíří. Třeba ve Velké Británii plno lidí experimentuje. Pokud jim něco nevyjde a poruší nějaké předpisy, prostě třeba doplatí daň, ale nevnímá se to jako ohrožení práva.
Centrum v Hostětíně pomáhá ekologické nápady šířit i u nás…
Pořádáme tam workshopy zaměřené na hliněné omítky z místní hlíny, hospodaření s vodou a energetickou i potravinovou soběstačnost. Ekologické technologie v centru nejsou jen na ukázku. Dům s hliněnými omítkami a slaměnou izolací využívá energii slunce a biomasy, splachuje se dešťovou vodou, odpadní voda odchází do kořenové čistírny a kolem se rozkládá přírodní zahrada a ovocný sad. Centra v Hostětíně si velmi ceníme i proto, že je to prakticky jediná pasivní stavba v České republice, kde lidé mohou přespat a vyzkoušet si, že jdou otevřít okna a že neplatí klišé o krabici od bot.
 |
| Foto: archiv Veronica |
2. Slamák - přírodní, lokální a úsporné bydlení
Ing. Daniel Grmela- jeden z českých pionýrů v oblasti stavby ze slámy, zaměřuje se zejména na nízkoenergetické domy z přírodních materiálů
- domy nejen navrhuje, ale také s vervou staví; pořádá i kurzy a workshopy, jejichž účastníky seznamuje se stavěním ze slámy a hliněnými omítkami
- jeden slamák si v Ivanovicích na Hané postavil i pro sebe
Jak dlouho už žijete ve slaměném domě?
V novém domě ze slaměných balíků jsme bydleli zhruba půl roku, než mi v něm při výrobě bylinných výtažků vybuchlo 20 litrů lékařského benzínu. Teď ho opravujeme a bydlíme v zahradním domku zatepleném slámou, kde jsme před tím strávili asi čtyři roky.
 |
| Foto: archiv Daniela Grmely |
Slaměné stavby mají oproti zděným horší požární odolnost, i když ne zase o tolik. Vzhledem k tomu, že nám uvnitř vybuchlo dvacet litrů benzínu a k hašení došlo až po dvaceti minutách, je zajímavé, že prakticky shořel pouze interiér, okna, kterými plameny vyšlehly ven, a difúzní folie a latě pod taškou, které zvenčí zapálily plameny od oken. Slaměné balíky ve stěnách a střeše i při tak intenzivním požáru hliněné omítky ochránily. Hasiči vybourali část střechy a jedné stěny, aby požár dostali pod kontrolu, přičemž prolili dům nejméně deseti kubíky vody. Ale ani tak nejsou škody na stavbě vyšší než sto tisíc korun. Nosná konstrukce zůstala neporušená a i vše, co je mokré, díky hlíně, která vytahuje vlhkost k vnějšímu povrchu, docela rychle schne.
Mohl byste nastínit, jak Váš dům vznikal?
Vepřovice ze zbořeného domečku po babičce jsme nechali na dvorku a později rozmíchali s vodou. Na místě původního domku jsme postavili dřevěnou kostru, vyplnili ji balíky a omítli hlínou z vepřovic. Podílelo se na tom asi sto dobrovolných pomocníků. Práce se slámou a hlínou se dělaly formou kurzu v zhruba třinácti navazujících víkendech. Se spoustou kurzistů kamarádíme dodnes, s některými spolupracujeme a řada z nich se stala našimi zákazníky. Celkově výstavba domu stála asi milion korun.
 |
| Foto: archiv Daniela Grmely |
Asi dobrým pocitem u srdce, že je to bydlení přírodní, lokální, teplé, měkké, milé a také úsporné. Spotřeba dřeva na topení a ohřev teplé vody je asi čtyři rovnané metry dřeva (zhruba dva kubíky) za rok, to odpovídá zhruba čtyřem tisícům korunám. Teplo ze dřeva má takovou přirozenější frekvenci, je mi příjemnější než teplo z jiných paliv. Slamáky mají také výbornou tepelnou stabilitu. Po vychladnutí kamen dům drží teplotu – v zimě klesá jen pomalu, zhruba o 1 až 2 °C za 24 hodin, v létě se dům nepřehřívá. Líbí se mi také vitalita vnitřního prostředí a dobré elektroiontové mikroklima. A vyhovuje mi i celkem snadná a finančně nenáročná opravitelnost třeba po nějakém výbuchu hořlavin (úsměv).
Jak vnímáte budoucnost slaměných staveb? Myslíte si, že zůstanou doménou určité skupiny přírodně smýšlejících lidí, nebo že by se díky dotacím na pasivní a nízkoenergetické domy mohly stát i masovou záležitostí?
Myslím si, že zůstanou doménou přírodně smýšlejících lidí. Masovými se mohou stát jen, pokud se vědomí většiny lidí promění a stanou se citlivějšími – sami k sobě, k přírodě i k Zemi. Zda a kdy se to stane, netuším. Možná až po nějakém kolapsu. Pasivní a nízkoenergetické domy již masovou záležitostí jsou a budou čím dál více. Ale staví se spíše z konvenčních prefabrikovaných materiálů. I využití přírodních prefabrikovaných materiálů je čím dál častější, masové ale není zejména kvůli vyšší ceně.
 |
| Foto: archiv Daniela Grmely |
3. Slamák – stavba jako vyčerpávající maraton
Jan Harnoš- horský průvodce, animátor mužských kruhů
- propagátor kontaktního rodičovství
- staví slaměný dům v na Vysočině
Proč jste se rozhodl, že chcete stavět právě ze slámy? Měl jste už možnost v takovém domě pobývat?
V té době jsem se rozhlížel v rámci úzké skupiny ekologických domů, kde jsou právě slaměné, hliněné a další stavby. Vnitřně jsem prožíval fázi "odchodu ze systému", mým cílem bylo stát se co nejvíce soběstačným a slaměný dům byl jeden ze způsobů. Fotky originálních slaměných domů mě chytly za srdce nejen způsobem stavby, ale i "kulturou" bydlení v nich. Do rozhodnutí stavět slamák i po něm jsem měl možnost navštívit jeden kruhový slaměný dům stavěný svépomocí, se zelenou střechou. Mohl jsem hovořit s někým, kdo slamák stavěl a zná i podmínky žití v něm. Velmi mě nadchl. Následně jsem na internetu našel plány a foto domu z USA, který přesně odpovídal mé představě. Oproti modelovému domu z USA jsem zastavěnou plochu zredukoval asi o polovinu, i tak jsme na necelých 150 metrech čtverečních.
 |
| Foto: archiv Jana Harnoše |
Když jsem začínal plánovat, jaký typ stavby a proč, hledal jsem nejméně složitou variantu, kterou postavím sám bez předchozích zkušeností. Krok po kroku. Důležitou otázkou bylo, jak zabezpečit, aby stavba slaměné stěny probíhala již pod střechou a nehrozilo, že sláma promokne, protože počasí na Vysočině je poněkud náladové. Volba proto byla jasná - nosná dřevěná konstrukce, zastřešit, vystavět stěnový rošt a napasovat balíky. Nosnou konstrukci pro střechu jsem se rozhodl udělat z dubové kulatiny. Tohle se povedlo, i když v určité fázi jsem musel oslovit zkušeného slámaře. Drobná perlička z praxe - manipulace s dubovými kládami se neobešla bez jeřábu.
Jak dlouho stavíte, v jaké fázi je stavba a kdy by mělo být hotovo?
Stavím pátým rokem, ale ne v kuse. Na místním stavebním úřadě jsem navázal velmi dobrou spolupráci, následovalo však zdržení týkající se vodovodní přeložky, kterou jsem musel realizovat a jejíž proces je papírově poměrně zdlouhavý. Čas stavby se prodloužil i díky hledání správné cesty a způsobu stavby, například když jsme podlahový rošt plánovali položit na dusané pneumatiky, ale ukázalo se, že pracnost a časová náročnost je vzhledem k zastavěné ploše nesmyslná. Proces stavby byl o hledání a zkoušení a jsem za tu zkušenost rád. Většina procesů probíhala v minimálním množství lidí, většinou ve dvou, třech.
Nyní jsme ve fázi hrubé stavby - stěny jsou hotové, osadíme okna, dveře a jdeme na interiéry. Hotovo bude, odhaduji, letos a tím myslím dům, kde se dá zatopit a alespoň jedna místnost je komfortně zabydlená.
 |
| Foto: archiv Jana Harnoše |
Zejména únava. Stavba domu je náročný proces pro celou rodinu. Nejen finanční, pokud se rozhodnete stavět bez hypotéky. Na našem domě jsem vyčerpal většinu optimismu, co se týče slaměných staveb, protože kolem nich panuje několik zásadních mýtů. Třeba že "sláma se staví téměř sama", "je to levné a rychlé" nebo "postavíte si snadno sami jen s několika přáteli". Slaměný dům není o nic snadnější stavění. Pokud se postaví dobře, je roven nízkoenergetickému domu, pokud špatně, nepřinese žádné výhody, ba naopak.
Například se mě všichni z okolí ptali, jestli do slaměné stěny nelezou myši. Dříve, než stály naše stěny, jsem odpovídal tak, jak jsem načetl: "Když si pohlídáte, aby byly balíky dobře vymlácené a pevně svázané, myši se do nich nedostanou". Nyní zjišťuji, že myš, když chce, udělá díru i skrze dva centimetry hrubé hliněné omítky a ve slámě si cestu jednoduše vykouše, a to kvůli třeba jednomu zrníčku.
Plánujete i hliněné omítky nebo podlahy, přírodní zahradu, zelenou střechu, kompostovací toaletu, kořenovou čističku nebo třeba kachlová kamna?
Hliněné omítky, dřevěná podlaha, velký koupací biotop, přírodní jedlá zahrada... To vše jsou krásné věci, ale člověk si je může dovolit budovat jen postupně svým tempem. Koupací biotop již máme, zahrada je divoká, i když ne příliš jedlá, ale baví mě, kolik života jsme na pozemek přitáhli. Zelená střecha se na první pokus nepovedla, když se zazelenala, slunce vše spálilo a nebyl čas se jí dále věnovat. Plánujeme ji přepracovat a osázet odolnými sukulenty, netřesky.
Kompostovací toaletu - to bych manželce, ale i sobě nemohl udělat (úsměv). Máme vše připraveno pro splachovací záchod a bidet, některé tradiční prvky mají své opodstatnění a splachovat se dá i dešťovou vodou. Na pozemku bude jímka, kořenovou čističku v projektové dokumentaci mít nemůžeme. Vytápět budeme dvěma topidly - kuchyňským sporákem a kamny s krbovou vložkou. Plánovaná raketová kamna ustoupila potřebě koukat večer do plamenů u sklenice dobrého vína.
 |
| Foto: archiv Jana Harnoše |
Slámu bych opět nevolil. Rozhodně bych stavěl a nechal si stavět z přírodních materiálů jako kámen a dřevo. V kombinaci se sklem, kovem. Moderně, čistě, designově. Velmi rád mám nepálené cihly. Hliněné omítky v různém barevném tónu, nejen přírodní odstín, jsou vždy překrásné. Nechci se již striktně omezit na některé materiály, baví mě hledat další zajímavé kombinace.
K bydlení potřebujeme dům, který půjde ruku v ruce s naším aktivním životním stylem, moderní a plně funkční, s dostatkem prostoru pro všechny členy rodiny. Nyní náš slaměný dům plánuji jako chalupu, kde člověk relaxuje, vrtá se v zahrádce, sedí na peci a kouká na les.
Máte nějaké doporučení pro ty, kteří o slamáku uvažují?
Doporučil bych sednou si a sepsat důvody, proč zrovna slaměný dům. Co mi konkrétně má tento typ domu přinést a zda je to vůbec reálné, nebo jen přání, sen. Dále kolik peněz můžu investovat a jestli trvám na tom stavět bez hypotéky. Myslím si, že v zásadě staví slaměné domy dvě hlavní kategorie lidí. Jedni "odcházejí ze systému", jsou proto ochotni ustoupit z nároků na velikost obytné plochy a jdou po jednoduchosti vybavení. Pak se není co divit ohřívání vody na koupel na kamnech a střídání celé rodiny v jedné vaně, pilinovému kompostovacímu záchodu nebo elektřině z fotovoltaických panelů. Má to samozřejmě svou "romantiku", není to však pro všechny.
Je zde i otázka, jaký projekt nesu na stavební úřad - opravdu dům, nebo jen nějakou "hospodářskou stabu s obytnou místností", či jinou variantu pro zjednodušení procesu vydání stavebního povolení či stavby na ohlášku. A nebo chci plnohodnotný a současně přírodní dům, tak jak je zvykem u klasické zděné stavby?
Zde si pravděpodobně připlatím o dost více, získám však zdravý dům, který vyžaduje minimální náklady na provoz a může být kompletně elektronicky spravován na dálku přes chytrý telefon, třeba pokud se rodina vrací z cest a zapne si před příjezdem kotel na peletky či štěpku. V základu je třeba vědět, co chci, potřebuji, co potřebují další členové rodiny a najít společnou cestu. Manželky většinou potřebují něco jiného než muži a nevidím důvod, proč jim odpírat potřebný komfort, zvlášť pokud máme, nebo jsou na cestě děti.
 |
| Foto: archiv Jana Harnoše |
Přijde mi celkem zajímavé zjištění o tom že někteří lidé kteří vlastní nemovitosti, dokonce pak nové rodinné domy tak třeba ani neví o tom že se dají na zahradu pořídit neviditelné obrubníky. Oni si prostě ti lidé skutečně myslí že se něco koupí a to se nedá opravovat. Dost často to lze vidět na příkladu Pražáků.
OdpovědětVymazat