Jak vlastně vypadala doba „předkočárková“? Miminka se v různých dobách a kulturách transportovala všelijak – v náručí, v košíku, v nůši, v batohu, v přenosných kolébkách nebo různě připevněná na těle matky. Důkazy o nošení dětí poskytují už egyptské hieroglyfy. Postupně vznikaly rozmanité verze propracovaných nosítek pohodlných pro rodiče i potomka. Příkladem může být například dodnes populární čínské zavazovací nosítko Mei Tai.
 |
| Transport dětí u indiánů Navajů, Arizona. Zdroj: Wikipedia |
Trakař nebo vozík
A protože se i párkiloví mrňousové po chvíli pořádně pronesou, experimentovalo se také s různými vozíky a trakaři, které byly zrovna po ruce. Víme, že jakési stoličky na kolech existovaly v orientu už v pátém století před naším letopočtem. Tehdy sloužily zejména nemocným vladařů. Jak ale napovídají obrazy ze 17. století, jízdu na nich si užívaly i děti. Postupně se začala objevovat vozítka vytvořená speciálně pro ně, která už disponovala jakýms takýms polstrováním, a dítě se už o místo nemuselo dělit s dalším nákladem.Dochovaly se i zmenšeniny cestovních kočárů, které ale nemůžeme považovat za opravdové předchůdce dnešních dětských kočárků, protože sloužily spíše jako hračky. První kočárek dnešního typu sestrojil zahradní architekt William Kent v roce 1733 pro vévodu z Devonshire, který chtěl vozítko pro zábavu svých dětí. Inspirace opravdovým kočárem byla zjevná – koš na kolech táhl místo pyšných rodičů poník, zapřáhnout ale bylo možné i esteticky méně efektní kozu. Bohaté zdobení a až umělecké zpracování tohoto prototypu z kočárku nadlouho udělalo luxusní zboží určené pouze pro nejmajetnější vrstvy.
 |
| Kočárek Williama Kenta. Zdroj: babble.com |
Místo kozy chůva
Další vylepšovatelé brzy přišli na to, že takové šikovné vozítko nemusí sloužit jen pro kratochvíle malých princátek a vévoďátek. Postroj nahradili madly a koňskou, kozí, oslí či psí tažnou sílu chůvou nebo rodičem. Tehdejší modely ze dřeva a proutí nesla vysoká tenká kola, která si poradila i s nerovným povrchem soudobých cest. Kočárky se vyráběly na zakázku a často napodobovaly dostavníky nebo kočáry, koneckonců v češtině je odkaz na tuto inspiraci patrný dodnes.K prvním sériově vyráběným kočárkům patřily také trojkolky, jejichž předobrazem se nejspíše staly invalidní vozíky. Další vývojovou větví byly modely inspirované trakařem. I když dítěti ani rodičům neposkytovaly takové pohodlí jako čtyřkolové kočárky, v nabídce výrobců figurovaly až do 20. let 20. století. Některé typy se mohly pochlubit i nastavitelným podnožníkem, díky kterému v nich dítě mohlo sedět i ležet.
 |
| Trojkolka z roku 1901. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
Kočárky versus chodci
Jak to ale bývá, ne vždy se novinka setká s naprostým pochopením. Řada prvních kočárků měla jen dvě nebo tři kola, protože čtyřkolová vozidla nesměla jezdit po chodnících. A některé matky, které se toto tabu pokoušely prolomit, dokonce čelily trestnímu stíhání. Pak ale veřejné orgány v roce 1875 uznaly, že kočárky nepředstavují pro chodce vážné nebezpečí, a sláva tohoto vynálezu se mohla nerušeně šířit dál.Ameriku dětské kočárky dobyly v roce 1830, vyrábět je tam začal Benjamin Potter Crandall. Jeho syn Jesse Armour Crandall je obohatil o brzdu. Předpokládá se, že do té doby rodiče spoléhali zejména na výmoly na silnicích, nebo podložení kamenem, které kočárku nedovolily samovolně ujet. Popularitu kočárků ještě zvýšila královna Viktorie, která si v roce 1840 pořídila dokonce tři. Rozpoutala tím naprostou kočárkovou mánii – kdo ve společnosti něco znamenal a měl děti, nemohl bez této novinky existovat
 |
| Trojkolka z roku 1847. Zdroj: Wikipedia |
 |
| Luxusní kočárek z roku 1891. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
I pro panenky
Američan William Richardson si v roce 1889 nechal patentovat kočárek s polohovatelnou korbou. Dítě v něm novátorsky umístil čelem k rodiči, do té doby se většinou dívalo ve směru jízdy. Kola kočárku také revolučně spojil nápravami, což velmi usnadnilo jeho ovládání na nepříliš kvalitních komunikacích. Tehdy už také byly k mání zmenšeniny dětských vozítek sloužících coby příslušenství stále oblíbenějších průmyslově vyráběných panenek.České maminky si na kočárky musely počkat o něco déle než jejich anglické či americké současnice. Důležité je uvědomit si, že naši předkové ještě třeba i před sto lety cestovali mnohem méně a o jejich potomcích to platilo dvojnásob. Dokonce se věřilo, že pro dítě je nejzdravější zůstat doma až do doby, než je schopné objevovat svět po svých. Teprve přelom 19. a 20. století přinesl poznání, že čerstvé povětří kojenci nejen neškodí, ale dokonce prospívá. Oblibě kočárků nahrál také šokující objev bakterií, který odborné autority dovedl k názoru, že jakýkoliv blízký kontakt s dítětem může představovat riziko nákazy.
 |
| Richardsonův revoluční kočárek. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
Kočárek jako trezor
První modely tuzemských kočárků byly prostě pojízdné bedny a dovolit si je mohly pouze majetné rodiny. Až ve druhé polovině 19. století se i k nám začínají dostávat krásné kousky na vysokém kovovém podvozku s odpružením, textilní stříškou, tlačené ještě zezadu a díky své vratkosti ne zrovna bezpečné pro posádku. Kočárky tehdy bývaly vybavené i dřevěnou schránkou umístěnou po korbou a přístupnou pouze z jejího vnitřku, kam si ženy mohly odložit peníze i další cennosti. Věřilo se, že žádný zloděj nebude riskovat, že při šátrání po dně obsazeného kočárku nahmatá něco nepříjemného.Pravděpodobně existovala i domácí produkce kočárků, na níž se různou měrou podíleli košíkáři, koláři a kováři. A mimochodem - již v této době měli výrobci potíže, co se týká zdravotní nezávadnosti použitých materiálů. Noviny v roce 1877 varovaly před kočárky natřenými barvou s přídavkem olova. Objevovaly se i sáňky s korbami podobnými těm u kočárků a s držadlem umístěným za zády dítěte.
 |
| Modely z 90. let 19. století. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
Poválečný boom
Do chudších rodin se kočárky nastěhovaly až po první světové válce. Zatímco končící secese je obdařila krásnými zdobnými prvky - korby se vyplétaly proutím a zdobily dřevěnými korálky či malovaly - pozdější modely už jsou více strohé, praktické, ale zároveň i bezpečné. Objevují se také skládací dřevěné kočárky. Významnou módní vlnu představují kočárky takzvaně anglického typu – většinou tmavé exempláře na nižším podvozku s hlubokou a prostornou korbou ze dřeva, lepenky či překližky, gumovými koly a sklopnou střechou.Mottem doby je důraz na hygienu, prostor a dostatek slunce a vzduchu pro malého pasažéra. Pérování zajišťované koženými řemínky začínají vytlačovat ocelové pružiny. V této době se objevují hned dva mimořádně oblíbené typy kočárků – celoproutěná „kukaň“, asi nejrozšířenější kočárek v Československu, který se v různých obměnách vyráběl až do 50. let; a „osmipérák“ s koženkovou korbou a sklopnou střechou pojmenovaný po důkladném odpružení.
 |
| Model z roku 1913. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
 |
| Celoproutěný kočárek ze 30. let. Zdroj: birdfeednyc.com |
Hold automobilismu
Řada modelů dětských vozítek ze třicátých let vykazuje inspiraci rychle se rozvíjejícím automobilovým průmyslem. Výjimkou nejsou ani kovové aplikace či stahovací plastová okénka. Některé kočárky nezůstaly jen u prvků a vypadají rovnou jako zmenšenina obdivovaného vozu. K nově používaným materiálům patřily například pryž a chrom, který vytlačil původní drahou mosaz. Hitem pro zimní měsíce se stávají speciální lyže, které se připevňovaly místo koleček a umožnily celoroční používání kočárku.Druhá světová válka boom kočárků na několik let utnula. Rodinám chyběly peníze a výrobcům materiál. Pokud už se pustili do nových modelů, většinou byly ponuře šedé a nouzově sestavené z lepenky, slámy a papírových náhražek, k tomu podvozek ze dřeva nebo ze starého železa. V Anglii se dokonce vyráběly i speciální kousky chránící kojence před případným útokem bojovými plyny.
 |
| Park v New Yorku, rok 1943. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
Smog a kraječky
Poválečné uvolnění se příznivě projevilo také v produkci dětských vozítek. Typické pro ni byly levné moderní materiály jako umělá hmota nebo bakelit, důraz na bezpečí a elegantní provedení. Korby kočárků se kvůli smogu a zplodinám produkovaným přibývajícími auty v šedesátých letech zvedly o poznání výše, díky čemuž se matky ke svým ratolestem už nemusely tak namáhavě sklánět. Pojízdné budoáry svých potomků v duchu panující módy s oblibou krášlily pracně zdobenými přikrývkami.
Tehdejší sportovní modely kočárků už byly navrhovány tak, aby se daly snadno složit do kufru osobního automobilu. Kočárky také celkově důkladně ubyly na váze. O opravdovou revoluci se v tomto ohledu postaral letecký inženýr Owen Maclaren, který v roce 1965 navrhl prototyp s lehkým hliníkovým rámem ideální nejen pro cestování letadlem.
 |
| Momentka z 50. let 20. století. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
 |
| Kočárek z konce 60. let. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
Dvoj i trojkombinace
Sedmdesátá léta se vrátila k prapůvodním modelům na vysokých kolech o nestejném průměru a s řemínkovým odpružením. Přidala také pestré barvy. Cestování ve veřejné dopravě i v automobilu usnadňovaly užší korby, které se daly jednoduše oddělit od podvozku. Stále oblíbenější se stává „dvojkombinace“, kdy lze na jeden rám umístit hlubokou korbu pro nejmenší děti i sportovní otevřený vršek pro odrostlejší potomky.Poslední desetiletí 20. století se neslo ve znamení nejrůznějších inovací a rozšiřování příslušenství. Důraz je kladen na barvy, vzdušnost, lehkost a jednoduchou manipulaci. Tuzemské ulice naprosto ovládly modely z dovozu, přichází doba praktických „trojkombinací“ doplněných o autosedačku. Trend vícečetných těhotenství kopíruje rostoucí nabídka kočárků pro dvojčata i trojčata.
 |
| Modely z konce 80. let. Zdroj: thebirdfeednyc.com |
Zpátky na tělo
Začátek tisíciletí se ohlásil stále rafinovanějšími modely s bohatým příslušenství. K mání jsou minimalistické kočárky určené pro cestování ve městě a pohodlné nakupování, sportovně laděné kousky do náročného terénu, kočárky z recyklovaného plastu pro ekologicky smýšlející rodiče i propracované repliky historických krasavců pro vyznavače retro stylu. Kromě klasických čtyřkoláků se v českých ulicích opět ve zvýšené míře prohání i trojkolky. Vzhledem k široké nabídce i rostoucím nárokům na bezpečnost se z výběru toho správného modelu pro řadu rodičů stává opravdové martyrium.
Zároveň začíná stoupat počet rodin, které si kromě kočárku pořizují i moderní ergonomická nosítka nebo šátky na nošení dětí, které jsou velmi praktické zejména pro pohyb ve městě či členitém terénu. Strach z bakterií i přehnanou snahu potomka co nejdříve „osamostatnit“ nahrazuje poznání, že pro dítě je nejpřirozenější co nejintenzivnější tělesný kontakt s rodiči, který pozitivně ovlivňuje jeho tělesný i duševní vývoj. A tak se i zde historie opakuje. Po téměř třech stoletích s kočárky se matky učí nosit své děti opět na srdci. Vzhledem k nesporným výhodám obout variant je už jen na rodičích, kdy kterou využijí.
Náš tip:
Moderní ekologické kočárky různých typů splňující ty nejnáročnější požadavky na praktičnost, kvalitu, pohodlí a design naleznete zde.
Použité zdroje:
dejinyasoucasnost.cz/archiv/2006/1/detstvi-na-koleckach-/
en.wikipedia.org/wiki/Baby_transport
zena-in.cz/clanek/historie-a-promena-kocarku
thebirdfeednyc.com/2011/11/28/the-baby-stroller-a-visual-history/
babble.com/mom/the-evolution-of-the-stroller-a-photographic-history/
historickekocarky.717.cz/panelleft/neco-o-kocarcich
historickekocarky.717.cz/panelleft/historie-kocarku
www.muzeum-melnik.cz/stale-expozice/historicke-kocarky/
Doporučujeme ještě přečíst:
Spaní spolu s dětmi - návrat k tradici
A nebude rozmazlené?
Proč nebudu nikdy ignorovat její pláč
Žádné komentáře:
Okomentovat