Brána k dětem: Představujeme tým: Chápu všechny zákaznice a jejich poznámky k objednávkám

Zuzka Otrubová z pardubické pobočky zpovídá Andrejku Růžičkovou – koordinátorku brněnského eshopu.

Ano, tento rozhovor jsme dostaly jako jeden z pracovních úkolů. Ne, neřekl nám na poradě ve studené zasedačce šéf: “Tohle je třeba udělat, takže vybereme dva dobrovolníky.” To jen při společném setkání kolegyňku Katku napadlo: “Jé, holky, vy plánujete ty společné jarní prázdniny. Nechcete při té příležitosti sfouknout rozhovor pro Nákup všemi smysly?” Takže děti právě řádí v Damníkově v chalupě i venku, já odbíhám do obchůdku za zákazníky a v mezičase mezi nezbytným holčičím sdílením a vzrušenými debatami nad tím, jak vymazlit firemní interní systém, jsme vytvořily následující…

Andrejka Růžičková s dětmi.

Andýsku, můžeš o sobě něco říct jako o soukromé osobě? Rodina, koníčky, co tě naplňuje a co nemusíš?

Pocházím z Brna, když mně bylo 9 let, přestěhovali jsme se s rodiči na severní Moravu, konkrétně do Malé Morávky. Školu jsem studovala v Šumperku (dopravní průmyslovku) a pak dlouhá léta pracovala v oboru ve firmě DHL v Bruntále. V roce 2005 jsme se přestěhovali zpět do Brna. Mám dvě děti – sedmiletou Agátku a desetiletého Ondru.

A co mám ráda? Určitě zapomenu na spoustu věcí… Ráda třeba poslouchám hudbu, občas potrápím svoji kytarku, ráda chodím do sauny, na badminton, potkat mě můžete zahleděnou do knížky (teda spíš do mého milovaného Kindla), ráda jezdím na kole, chtěla bych začít znovu chodit plavat a miluji hrad Helfštýn. To je jeden z mých největších relaxů od konzumního života – je tam špatný signál na mobil, není tam wifi, je jedno, co má člověk na sobě, ale zato je tam spousta kamarádů, práce a srandy.

A co nemusím? Bojím se řídit, řidičák mám pouze jako druhý doklad totožnosti a už několik let si říkám, že s tím vážně musím něco udělat. Tak třeba když se tu tak veřejně přiznám, něco s tím udělám… ;o)

Andrejka s dcerou na Hejfštýně.

Jak se stalo, že ses stala nezastupitelným členem týmu Brány?

Poprvé jsem do Brány přišla v květnu 2008 se čtrnáctidenní Agátkou a udělala první nákup do mé budoucí mega plenkové výbavy. Látkovým plenkám jsem úplně propadla. Byla to pro mne součást oblečení, takže jsem byla přesně ten zákazník, který řeší barvy, vzory a proto dnes chápu všechny zákaznice a jejich poznámky k objednávkám. ;o)

Do Brány jsem chodila často jen koukat, co je nového. Byla tam vždy velmi příjemná atmosféra a cítila jsem se tam jako zákazník moc dobře. Ráda jsem se do Brány vracela, i když už Agátka plenkám odrostla. To jsem zamáčkla pomyslnou slzu a začala pokukovat po dámské ekohygieně, protože tam jsou také pěkné vzory a barvy. ;o)

V roce 2011 jsem díky Facebooku narazila na inzerát, že brněnská Brána hledá nové posily do prodejny. V té době mně zrovna končila rodičovská dovolená, ale protože jsem neměla pro Agátku školku, na inzerát jsem neodpověděla. Tak dlouho jsem na to však myslela, až jsem nakonec po několika týdnech Lucce Harnošové napsala. Dodnes nechápu, že i když už v té době nikoho nehledala, přesto mě na pár hodin do prodejny přijala.

Práce v prodejně mě bavila, obrovská výhoda byla osobní zkušenost s látkováním. Z toho mimochodem čerpám dodnes a je to pro mě opravdu stěžejní záležitost. Můj sen však byl e-shop - a ten se mi po pár měsících v Bráně začal plnit a plní se mi dodnes… ;o)

Andrejka ve svém živlu - s oblíbenou kytarou.

...a, jak vím, nelituješ, ba naopak - proč?

Nelituji - mám práci, která má smysl, která mě velice baví a naplňuje a rozhodně si v e-shopu užijeme plno srandy. Z kolegyň se staly kamarádky a veřejně zde vyslovuji, že je mám všechny moc ráda. ;o)

Samozřejmě není vše ideální – občas nestíhám, protože objednávek chodí hodně, občas někomu zapomenu zavolat, občas něco nevím nebo neřeknu úplně přesně, občas mi třeba není dobře a nedokážu být 100% empatická – občas se mi prostě objednávka z různých důvodů nepodaří k naprosté spokojenosti zákazníka vyřídit. Přesto se vždy snažím k zákazníkům přistupovat tak, jak bych chtěla, aby bylo jinde přistupováno ke mně. Mám moc ráda zpětné reakce, když zákazníci po vyřízení objednávky napíšou, že jsou spokojení a že děkují. Samozřejmě, do práce chodím proto, že k životu jsou potřeba peníze. Ale ten pocit z dobře odvedené a smysluplné práce je stejně k nezaplacení… ;o)