Brána k dětem: Bosky nechodí jen trosky aneb Nechte boty v létě odpočinout

Prázdninové dny přímo vybízí ke zkoušení nových aktivit. K těm, na které nepotřebujete složité vybavení ani cestovat přes půl republiky, patří i zdánlivě obyčejná bosá chůze. A proč byste se vlastně měli vzdát pohodlí svých botek? Pro inspiraci vám přinášíme postřehy týkající se nejen bosé chůze, ale i nošení barefootové obuvi, která je chůzi naboso nejbližší a je pro ni skvělou průpravou.

Před necelými třemi lety jsem se díky známé dozvěděl o barefootové obuvi, která mě opravdu nadchla. Jelikož rád sem tam zkusím něco nového, brzy jsem si objednal své první barefoot boty, konkrétně „prstový“ model od Fivefingers, a dychtivě se těšil na vlastní zkušenosti. Ještě než boty přišly, jsem si na webu výrobce našel krátké video připravující budoucího uživatele na nošení prstových bot. Určitě to stojí za zmínku a vřele doporučuji, zejména co se týká rozcvičení chodidel.

Hned od první chvíle po nazutí barefootových bot jsem je vnímal jako součást mne samého. Překvapila mě velmi dobrá přilnavost k povrchům, čitelnost terénu a hlavně se z chůze postupem času stal neobyčejný zážitek. Pravdou však zůstává, že na užší kontakt s terénem je potřeba přivyknout a v počátcích nebyl vždy zrovna příjemný.

Díky tomu, že má podélná i příčná klenba v barefootové botě dostatek prostoru k práci, si člověk uvědomí, že chodit lze různými způsoby. A tak jsem zkoušel, jaký typ chůze mi nejvíce sedí. Na tento typ bot jsem si zvyknul natolik, že jen velmi nerad chodím v něčem jiném, zejména když prší (ano do bot umí krásně zatéct) a také v zimním období (kdy se k vodě přidává i chlad). K mé spokojenosti se od letošního roku nově vyrábějí „pětiprsťáky“ i v zimním provedení.

Zhruba po třech letech domestikace mých nohou v barefootové obuvi jsem letos v červnu při výletu na Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou neodolal a boty odložil… Abych nabídnul nějaké to srovnání, většina z Vás má doma v pokojíku nějaký koberec a nejspíš tedy znáte ten příjemný pocit, když po něm přejdete bosky. A chůze bez bot po trávě nebo i po hlíně tento pocit dále umocňuje.

Z bosého výstupu na hrad Pernštejn.

Od té doby si s přítelkyní stále častěji nacházíme chvilky pro boso-chodectví a náležitě si tyto okamžiky užíváme. Je radno upozornit, že chůze v prstové obuvi mé nohy částečně předpřipravila i na chození na boso. Při společných vycházkách s mou drahou polovičkou oceňuji nejen to, že chodidla přirozeně masírují různé nerovnosti a kamínky, ale také to, že se člověk více soustředí, kam šlape, a tak se bosá chůze dá připodobnit k meditaci. Občas se ozve nějaké to „au, au“, to když přítelkyně přemýšlí nad tím, co je ještě potřeba dodělat nebo co ten den bylo v práci...

Poměrně zajímavé na bosé chůzi je, že také zjistíte, kterak lze při pohybu zapojit i prsty nohou. Člověk si pak může uvědomit, že z od přírody chápavých prstů se díky nevhodné obuvi staly prsty nechápavé, a tak buďte trpěliví a vytrvalí, neboť ony svůj účel opět pochopí :-).

Vladimír Dostál, http://poznejsvenohy-cz.webnode.cz/

Bosá pouť na pouť u poutního kostelíku sv. Anny, Havlíčkobrodsko

Dodatek „drahé polovičky“
Přečtení výše uvedeného textu mi nedalo, abych také něco nepřidala. Když mi přítel oznámil, že si objednal prstové barefootové boty, ještě jsem netušila, co všechno tím odstartuje. Vzhledem k jejich nápadnému designu je celkem často středem pozornosti a kupodivu většinou v dobrém slova smyslu. Třeba před pár týdny ho v Brně v trolejbuse oslovila Američanka, kterou moc zajímalo, co to má na nohou a jak se v tom chodí. Teď si dokoupil ještě barefooty na běh, takže doma poslouchám, že takový záběr na lýtka nepamatuje a že zatím víc než sedm kilometrů nedá, i když už má za sebou i půlmaraton :-).

No a protože příklady táhnou, když tehdy na Zelené hoře shodil boty, musela jsem samozřejmě také, abych náhodou nebyla pozadu. Tehdy jsem poprvé zakusila, jaké blaho je, když si nožky lebedí v kypré hlíně z krtiny. Ještě zajímavější bylo, když podobně sundal boty cestou na hrad Pernštejn. Tady už bylo znát, že ho tenká podrážka barefootových bot na leccos připravila, zatímco já začínala opravdu od píky a občas kolemjdoucím poskytovala dost zajímavou podívanou. I když jsem se nejvíc obávala strmé kamenité cesty na hrad, nakonec se po ní šlo celkem příjemně, na rozdíl od rozpáleného asfaltu, který jí přecházel.

Užíváme si hebký trávník u Zelené hory na Žďársku.

Na bosé chůzi je z mého pohledu skvělé, že si uvědomíte, co všechno vaše chodidla v pohodě zvládnou. Čekala jsem, že určitě musím šlápnout na střep či do psích výměšků nebo že budu mít nohy samý puchýř. A ono nic. Až na tu trochu asfaltu, kterou jsem si před týdnem přinesla z brněnské obory Holedná. To, že musím dávat pozor, kam šlápnu, mi kupodivu svědčí. Je to taková meditace v pohybu. Takhle zklidnit mě nedokázala ani jóga. No a že přijdu domů se špinavýma nohama? Mýdlo a pemza se o to v mžiku postarají a zbyde jen zajímavý pocit „rozcvičenosti“ chodidel.

Hodně mě také překvapilo, jak detailně nohy zvládnou „číst“ jednotlivé terény. Jak velký je třeba rozdíl mezi zdánlivě podobnými asfaltovými povrchy. I procházce místy, která velmi dobře znáte, dokáže chůze naboso dát úplně nový rozměr. Najednou musíte zpomalit, soustředit se a začít opravdu vnímat svět kolem sebe. Dokonce i objevování města bez bot může být zajímavý zážitek, protože se tam často střídají povrchy a nemusíte se tolik vyhýbat zákeřným kamínkům. Ale jehličí, blátíčko nebo chladivá hlína jsou pro mě zatím prostě nej. I když musím přiznat, že třeba ježdění v MHD bez bot má své lehce uličnické kouzlo. Moc se mi líbí, pokud zrovna přijede autobus s kovovou drážkovanou podlahou, která velmi příjemně chladí.

Krtek z toho asi moc nadšený nebyl, zato my ano. Brno, obora Holedná

Momentálně přemýšlím, jak tyto zážitky někam posunout a začlenit do každodenního života. Přestala jsem nosit boty na podpatku, pokud to opravdu nevyžaduje protokol, protože jsem dostala názornou lekci, jak mají nohy doopravdy pracovat. V práci chodím v pohodlných cvičkách, ze kterých jsem vyndala stélku, takže zbyla jen ultratenká podrážka. Taková laciná náhražka opravdových barefoot. Ty už jsem si také zkoušela, ale má něžná tlapka velikosti 41 zatím ve všech vypadala dost strašidelně. Až odstraním ještě tenhle blok, to se mé nožky budou mít! .-)

Zuzana Klementová

Náš tip:
Barefootové boty pro děti i dospělé hledejte pod značkou Vivobarefoot. Nejmenším nožkám jsou určené barefoot capáčky Attipas, které maximálně respektují potřeby rostoucího chodidla.

České, veganské a ještě fair trade - takové jsou barefootové boty z produkce značky Ahinsa shoes. Její zakladetel fyzioterapeut Lukáš Klimpera vás s výhodami bosé chůze rád seznámí i na specializovaných kurzech v Bráně k dětem v Brně i v Praze.