neděle 10. dubna 2016

Zrcadlení ve vztahu aneb Partnerství jako vysoká škola duchovního růstu

Nechápala jsem ho. Po třech letech soužití v jedné místnosti jsem se dožadovala stěhování, ale mému muži to bylo jedno. „To musím všechno pořád zařizovat já?“ honilo se mi hlavou. A tehdy mě kolegyně upozornila na partnerský seminář Pavla Veselého. Šla jsem na něj, Pavel rozkryl SKUTEČNOU PODSTATU našeho sporu, doma jsme se usmířili a můj muž do týdne našel nové bydlení. Tehdy jsem si řekla, že s tímto terapeutem chci určitě seznámit i ty, kteří jeho semináře zatím nenavštívili. 

Na semináři jsi napůl v žertu zmínil, že tě partnerské neshody živí. Opravdu?
Je to vlastně paradox – kdyby byli všichni spokojení, nemám práci. A přitom mojí prací je, aby všichni spokojení byli. Bohužel mezi tématy, se kterými lidé chodí na poradenství, ať už do klasické poradny či na různé terapie, naprosto převažují právě ta partnerská. Je jich opravdu hodně, protože partnerská témata souvisí také se vztahy mezi rodiči a dětmi, které z toho vyplynou. 

Takže lze pozorovat, jak neshody mezi partnery ovlivňují vztahy napříč generacemi?
Přesně tak. Pokud někdo neřeší problémy ve vztahu k partnerovi, projeví se to ve vztahu s dětmi. Když lidé přijdou s partnerským tématem, je to jenom začátek. Za ním se totiž většinou odkryje něco staršího, co na partnerství působí. Velmi často to bývá něco, co si neseme z původní rodiny. Tím vůbec nechci naznačovat, že naši rodiče jsou ti špatní, kteří mohou za všechno, protože jsem přesvědčen, že všichni děláme to nejlepší, co umíme. Fakt ale je, že si z naší původní rodiny často neseme hodně bolesti a vzorců, které opakujeme a které nám přináší bolest podobně jako našim rodičům. A nejvíce se to projeví právě v našem partnerském vztahu.

Proč si myslíš, že zrovna tam?
Partner je člověk, se kterým jsme si hodně blízcí, takže je logické, že se v takovém vztahu projevuje to, co bylo do té doby skryté, nebo pod povrchem. Když se pohádáme s kamarádem nebo kamarádkou, může nás to mrzet, ale máme i jiné kamarády a většinou se to vyřeší celkem rychle, nebo nás to tolik nebolí. U partnera je to ale něco jiného – jsme v častém kontaktu, když se děje něco nepříjemného, bolí nás to mnohem víc, a především nám náš protějšek velmi často zrcadlí něco, co jsme zažili v naší původní rodině, aniž si to na vědomé úrovni pamatujeme. A my na to reagujeme. Zrcadlení ve vztazích je moje oblíbené téma.

Je to i proto, že s ním máš osobní zkušenost?
Určitě, na seminářích nabízím jenom témata, se kterými jsem se osobně setkal a se kterými mám zkušenosti z mnoha individuálních terapií. Než jsem téma zrcadlení ve vztahu nabídl jako seminář, roky jsem se s ním potkával ve vlastních vztazích. Roky mi trvalo, než jsem pochopil, že to takhle funguje. Než jsem se naučil, že když se zlobím na partnerku, protože se mě nějak dotkla, může to být hodně podobné emocím, které jsem prožíval v dětství, když jsem se zlobil třeba na svou mámu. Po letech zkoumání a hledání jsem si v konfliktních situacích začal klást otázku, jestli pocit, který zrovna zažívám, znám ze své minulosti. A pokud si mohu odpovědět kladně, znamená to, že mi partnerka zrcadlí něco, co si v sobě nesu a nemám vyřešené, a proto je to bolavé a přitahuju si to do života.

Takový pohled na situaci asi není vždy jednoduché přijmout…

Když jsem začal nabízet individuální terapie, přicházeli lidé, kteří tato témata řešili. Zlobili se na své partnery, byli nešťastní z toho, co jim partneři dělají, a hledali u mě oporu – chtěli, abych jim potvrdil, že oni mají pravdu a jejich partner to dělá špatně. Na základě své zkušenosti jsem jim postupně nabízel i možnost podívat se, jestli se jim neopakuje něco z jejich dětství, dospívání nebo z předchozích partnerských vztahů. Samozřejmě nemůžu říci: „Za to nemůže tvůj partner, podívej se na sebe“. To bych se i já stal nepřítelem, protože klient hledá pomoc a ne někoho, kdo se zastává jeho partnera, o kterém si myslí, že mu ubližuje. Proto společně hledáme příčiny toho, co se mu děje. Samozřejmě, že zrcadlení ve vztahu není jediným důvodem konfliktů, je to ale hodně častý důvod.
 
Na tvém semináři o partnerství mě zaujalo, že ti klienti vlastně sami řeknou příčinu svých potíží a ty je na to jen upozorníš. Jak je to možné?My většinou příčinu i řešení svých problémů známe, ale neumíme si toho všimnout, nebo si to nechceme přiznat. Často jen vyzdvihnu něco, co člověk sám ví, co třeba před chvílí řekl, a upozorním ho, že právě to je řešení. Účastníka semináře pozorně sleduji a vnímám ho všemi smysly. Všímám si, jak mluví, co říká, jak se o kom vyjadřuje, co prožívá, když mluví o svém partnerovi nebo svých rodičích, a kdy je ta emoce podobná. Tím vším se nechávám vést a je na mně, abych klienta upozornil na souvislost, a to tak, že on sám si na ni přijde. Protože když nám někdo říká „takhle to je a můžeš tomu věřit“, samozřejmě tomu asi většinou věřit nebudeme. Když si na to ale přijdeme sami a pochopíme souvislosti, je to naše zkušenost. Samozřejmě nám s tím může někdo pomoci, ale pořád je to naše zkušenost. 

Pavel Veselý


Na svých seminářích také učíš, jak efektivně komunikovat. Proč je to podle tebe tak důležité?Jsem ryzí praktik a z toho vychází všechny moje semináře. Je úplně zbytečné někomu vysvětlovat, jak má se svým partnerem komunikovat, protože to stejně neudělá. Když si to prakticky vyzkouší tak, že ho tím provedu, odnáší si prožitek, vlastní zkušenost. Je to velmi časté téma, nejpodrobněji se mu věnuji na semináři Vyjadřování emocí ve vztahu. I když mi partner něco zrcadlí, v té akutní situaci se s ním potřebuji nějak domluvit, vyjádřit, co se ve mně děje tak, abych situaci ještě nezhoršoval a dospěl k nějaké domluvě, dohodě. A poté, co se domluvíme, mohu v sobě a své minulosti hledat příčinu partnerského zrcadlení.

Takový přístup se určitě hodí i mimo partnerství...
Princip ohleduplné komunikace je pořád stejný, ať komunikujeme s partnerem, se šéfem, kolegou nebo s kamarádkou. Na seminářích říkám, že tento způsob komunikace se dá využít v jakémkoliv vztahu. I ve vztahu s dětmi, protože tím je to zrovna učíme a nebudou v dospělosti muset chodit na tyto semináře (úsměv).

Hlásí se na tvé partnerské semináře spíše ženy, nebo muži?
Na seminářích převažují ženy z 95 %. Myslím si, že to není jen moje zkušenost. V minulosti jsem vedl i semináře pro muže, které dnes již nenabízím. Naopak nabízím semináře pro ženy. Možná jsem první muž, který vede ženský seminář. Jeho název je Jak to muži mají a ženám na něm vysvětluji, jak to muži mají (úsměv).

Proč si myslíš, že tvé semináře zajímají spíše dámy?
Ženy si často stěžují, že se jejich muži nechtějí měnit ani chodit na semináře. A já jim říkám, že je to tím, že muži a ženy mají jiný způsob procesu změny. Není to o tom, že by se muži neměnili. Jejich změna probíhá jiným způsobem. Některé ženy svého partnera na seminář doslova dotáhnou. Prostě mu řeknou, že musí jít, nebo mu namluví, že to bude něco jiného, a on je potom překvapený. Takové jednání je vůči mužům dost neférové a pro mě jako lektora je velmi náročné pracovat s odporem a nechutí muže, který se na semináři ocitne tímto způsobem.

Jaké typy seminářů zaměřených na partnerská témata vedeš?
Nabízím krátké večerní semináře, většinou v délce dvou hodin. Jejich účastníci se seznámí s tématem i se mnou jako lektorem. Pokud je dané téma zaujme a chtějí jít více do hloubky, mohou přijít na jedno nebo vícedenní semináře, které pořádám o víkendech. I večerní semináře se snažím dělat tak, aby byla práce na sobě – zcela konkrétní a praktická, spojená s vlastním prožitkem. Suchopárné přednášky nemám rád a považuju je za velmi málo přínosné. 


Pavel Veselý na semináři.


Pozoruješ, že se s postupem let nějak mění témata týkající se partnerství, která tví klienti řeší?
Můj dojem je, že to, s čím lidé chodí, je stále stejné (úsměv). Zároveň je to ale velmi široká škála. Vždy to souvisí s velkou bolestí, kterou v sobě člověk má z toho, co se děje. A je za tím velká bolest, kterou si nese z minulosti a která se aktivuje v partnerském vztahu. Je úplně jedno, jestli je klientovi dvacet nebo čtyřicet. Čas tu nehraje roli. Samozřejmě se mění témata, kvůli kterým jsou partneři v neshodě. Ale to je jenom takový vnější kabátek, podstata zůstává pořád stejná. Proto jdu vždy co nejrychleji k jádru, k příčině.

Můžeš dát nějaký příklad?
Typické téma týkající se zrcadlení může být, že se ženě něco nelíbí u partnera – třeba že po sobě neuklízí. Když si s takovou ženou povídám, můžu zjistit, že se úplně stejně choval její tatínek a maminka mu to neustále vyčítala. Často nejde ani tak o toho tatínka jako o maminku, se kterou již dospělá dcera soucítí a snaží se věci dělat jako ona. Když trpěla se svým manželem, ona to z lásky k ní nevědomky dělá podobně. Může si v sobě nést naštvání na muže, a když ho na svého partnera vyzařuje, on se tak začne chovat. Zrcadlí jí to, co má v sobě. Zní to jednoduše, ale odkrýt to až tak jednoduché není. S klientem začneme postupně rozplétat skryté potřeby, přání a vzorce. Teprve v okamžiku, kdy si tyto vzorce uvědomí, se mohou rozpadnout a rozvázat.

Líbí se mi tvůj citát „Partnerský vztah je vysoká škola duchovního růstu“. Jak jsi k němu došel?
Vlastními zkušenostmi (úsměv). Prošel jsem si různými způsoby duchovní cesty, kdy jsem šel sám k sobě. Ta nejintenzivnější byla právě v partnerském vztahu, přes který se mi ukazovalo, co je ve mně a co jsem měl nezpracované a ničilo mi to život. Někteří lidé odchází třeba na rok do ašrámů do Indie hledat sami sebe a přitom doma nechávají manželku a děti. Pokud to dělají proto, že od své rodiny utíkají, nedosáhnou toho, co hledají. Nejvíc vždy získáme od toho, co je právě přítomné v našem životě. Já jsem byl v Indii, Nepálu, Tibetu a teď jsem rád, že jsem doma a užívám si svůj partnerský vztah.

Když jsi to sám zmínil, jak to vypadá s tvým partnerstvím. Prozradíš?
To bývá časté téma dotazů. Momentálně jsem čerstvě ženatý a se ženou se těšíme na miminko. A já si tohoto manželského a rodičovského stavu opravdu užívám i proto, že už mi je nějakých pětačtyřicet let.

Takže u tebe „kovářovic kobyla“ nehrozí…
To určitě ne i proto, že mnoho témat, se kterými za mnou klienti chodí, jsem si sám prošel. A to včetně těch konfliktních. Kromě toho chci vyzdvihnout konstelace, se kterými často a rád pracuju. Konstelační výcvik, který jsem před lety absolvoval, mi totálně změnil život a vztah k mé původní rodině. Poznatky, které čerpám z konstelací, mi velmi pomáhají ve všech partnerských konfliktech ať už mých, nebo při řešení s klienty. Dnes už jsem v pozici lektora, který konstelační výcvik sám vede a vždy se na něho moc těším. Není to výcvik jenom pro lektory, ale pro kohokoliv, kdo chce projít hlubokým sebepoznáním v oblasti vztahů.

Co ještě kromě tohoto ti tvá terapeutická praxe dává?
Naplňuje mě samotný proces toho, co se děje. S tím souvisí podstata mé práce, kterou nazývám pravdivost. Vždy mě naplňuje, když jsem pravdivý k sobě, nebo když pomůžu jiným, aby k sobě byli pravdiví. Znovu a znovu vidím, jak to pomáhá. Pozor ale, mluvím o pravdivosti k sobě, ne o tom, že bychom měli svou pravdu vnucovat druhým. Co lidé udělají s tím, co načerpají na seminářích či individuálních terapii, je jejich věc a nemohu to ovlivnit. Samozřejmě mám radost, když mi dají vědět, že jim to pomohlo. Často také říkají, že jsem jim poradil obrovsky jednoduchou věc, která jim ale změnila život. Trošku z legrace o sobě říkám, že jsem jednoduchý člověk, takže nabízím jen jednoduché věci (úsměv).




Mgr. Pavel Veselý
- rodilý Brňan
- vystudoval psychologii na Masarykově univerzitě
- věnuje se duchovně - seberozvojovým směrům (regresní terapie, rodinné konstelace a další)
- do roku 2004 spoluvlastnil brněnskou personální firmu, poté se rozhodl být „malým“ terapeutem
- nejčastěji působí v Brně a v Chrudimi
- nabízí individuální terapie, přednášky i semináře zaměřená na partnerství, práci i osobní rozvoj
- koníčky: cestovní motorka, ježdění na koni, pobyt v horách, lyžování a běžkování, psaní básní
- www.cestouksobe.cz

Náš tip:
Večerní semináře Pavla Veselého zaměřené na různá témata můžete navštívit v brněnské Bráně k dětem. Termíny kurzů
 najdete v sekci Osobní rozvoj. Pokud své potíže chcete konzultovat v soukromí, můžete využít Individuální poradenství.


Autor textu: Zuzana Dostálová

Doporučujeme ještě přečíst:
Radost z vody s Plaváčkem Rozhovor s Blankou Kolářovou Sudíkovou
Dana-Sofie Šlancarová: Premenstruační fáze někdy zajímá více muže než ženy   
Mít sebe na prvním místě

Žádné komentáře:

Okomentovat