jenom z abstraktního, leckdy těžce uchopitelného vyprávění. Lenka říká, že největším vnitřním motorem při učení je dětská touha poznávat. Ve výuce se snaží vycházet z toho, co děti aktuálně zajímá, jaké téma v nich klíčí… Snad také proto si (nejen naše) děti paní učitelku Lenku oblíbily a do školy chodí skutečně rády!
 |
| Zdroj: www.skolaletokruh.cz |
Jedná se o novou soukromou základní školu, původně založenou rodiči, jejichž děti prošly lesním klubem Sýkorka v Brně. Škola nese akreditaci MŠMT. Oproti klasické základní škole má několik odlišností. Výuka neprobíhá klasickým frontálním způsobem, ale děti pobývají často venku, kde se učí vlastním prožitkem. Ústřední snahou je podporovat v dětech vnitřní touhu poznávat.
Výuka není řazena podle předmětů, ale je prostoupena tematickými projekty, z nichž vyplývají jednotlivé disciplíny (jako čtení, psaní, počítání, přírodověda apod.). Styl výuky je volně inspirován myšlenkou lesních škol, waldorfským kolstvím, Montessori pedagogikou a programem Začít spolu. Ve třídě je jen 16 dětí, což umožňuje individuální přístup. Rodiče jsou součástí školy, do níž se aktivně zapojují.
www.skolaletokruh.cz
školu pedagogickou v Českých Budějovicích a v Plzni, v Praze absolvovala akreditovaný kurz Montessori pedagogiky, prošla kurzem Respektovat a být respektován a účastní se hravých seminářů Intuitivní pedagogiky. Sedm let učila v Montessori třídě na ZŠ Gajdošova v Brně-Židenicích. Lenčiny radosti a zájmy? Hudba, tanec, procházky, dcera, kamarádi a společné pobyty v přírodě, Jarda Dušek a jeho dohody, myšlenky, smích, improvizovaná divadla, cestování, sluníčko, vítr, bylinky, houpací síť...
Leni, co Tě přivedlo k práci s dětmi?
Začátky znám z vyprávění mojí maminky. Stála jsem čelem k vysoké mlýnské zdi a „komandovala“ neviditelné děti (tedy alespoň naši je neviděli) a rozdávala jim úkoly. Vyrůstali jsme na hradě. Chodilo si k nám hrát hodně dětí, a pro ty mladší jsem často vymýšlela všelijaké hry. Jezdila jsem také na tábory. Střední škola už byla pedagogická, no a pak ještě vysoká…
Pracovala jsi vždy v alternativních školách, nebo jsi prožila i klasickou státní?
Kdepak, po dokončení studií v Plzni jsem dostala možnost učit na základní hokejové škole. Třída plná kluků! To byly dva krásné roky! Úplně první třída se asi nesmazatelně zapíše do srdce každému učiteli. Jdeš do všeho naplno. Vzpomínám na mnoho veselých společných chvil. Měli jsme bezvadnou paní zástupkyni. Když mi přišla na první hospitaci, měla jsem takovou trému, že ačkoliv se kluci snažili, hodina se nepovedla.
Od ní ovšem nepřišlo žádné kárání, ale podpora. To vám bylo něco! Kluci mi vždycky říkali a psali, že jsem málo přísná a asi to tak bylo. Ani známkovat mi nešlo. Jedna chyba, stupeň dolů? Tak to nebylo nic pro mě. Raději jsem si nosila sešity opravovat domů a hodnotila po svém. Teď už pracuji s dětmi osmým rokem bez známek a nikomu to nechybí. Možná jen někdy rodičům.
Od dětí toho bylo, je a bude hodně. Je to nikdy nekončící cyklus. Každé dítě je jiné, přináší samo sebe, své rodiče a sourozence. Také já jsem ve stálém životním ději. Umíte si to představit? To se přece nikdy nemůže vejít do žádné šablony.
Montessori pedagogika mi přišla do cesty před devíti lety. Pomohla mi podívat se nově na mnoho věcí. Bořila staré pravdy a já měla radost, že to může jít i jinak. Okouzlily mně pomůcky, díky kterým děti zapojí při učení všechny své smysly, samy vše objevují. Tím vznikne prožitek a ten už vám jen tak snadno neulítne. Učila jsem rok v Montessori školce, sedm let na ZŠ Gajdošova v Montessori třídách a teď pracuji v Letokruhu.
Před čtyřmi roky jsem byla na Čtyřech Dohodách. Jarda Dušek v úvodu předával částečný výtěžek z představení jedné lesní školce. Lesní školka? Děti celoročně v teepee? Hned po představení jsem doma sedla k počítači a začala hledat informace. Přišlo mi to báječné. Toužila jsem se učit s dětmi v lese. Ale zvládnu to? Co mé pohodlíčko vytopené třídy? Byla jsem rozhodnutá se dokonce odstěhovat z Brna...
Jenomže místo toho přišel Letokruh! Soukromá škola založená rodiči, jejichž děti vyrůstaly v lesní školce Sýkorce. Letokruh je škola se zázemím v budově a možností být každý den venku. Byl to určitý kompromis a zároveň i výzva. Konečně mohu vyzkoušet, zdali to všechno bude fungovat.
Volnost a přirozenost. Svítí sluníčko, učíme se celý den venku. Za deštivých dnů více využíváme třídy, Montessori pomůcky, individuální práci a psaní písanek. Jen čtvrteční výpravy jsou vždy terénní. To jsme celý den venku, i za vydatného deště či mrazu. A největší přednost vidím v tom, že mohu vycházet z aktuálních potřeb a zájmů dětí. Z toho zároveň vychází požadavek improvizovat, měnit plán či přizpůsobit výuku individuálním potřebám.
Máš nějaké plány do budoucna, kam s Tvojí třídou, s Letokruhem, nebo sama se sebou směřovat?
Zajímavá otázka. Vím, že už se nikdy nic nezopakuje, tedy ani přesný způsob práce a výuky. Zkušenosti mi ukázaly, že i velké plány je možné pozměnit. Například ve své poslední první třídě jsem chtěla zaměřit celý rok na čtyři roční období. Jenže už v říjnu jsme díky dětem putovali vesmírem a vydrželo nám to až do června. Tím dávám nahlédnout do svého současného stavu. Od plánování a přesných příprav na každou hodinu (jak tomu bylo na ZŠ v Plzni) jsem se přesunula do stavu lehkého, pružného a otevřeného plánování.
A jaké mám konkrétní plány ve škole? Moc ráda bych se vypravila se třídou na nějaký delší pobyt v přírodě, třeba na týden. Děti se tam více osamostatní, jsou zodpovědnější, užije se hodně legrace a více se poznáme. Můj soukromý
sen je bydlet v přírodě a učit se z ní. Ideálně i s dětmi…
Naslouchat. Hrát si. Řehtat se. Dovádět. Uvolnit se. Zastavit se. Dívat se...
A co naopak základního chceš předat dětem ty?
Vše, co v sobě mám.
Děkujeme za rozhovor.
Autor textu: Lucie Harnošová
Článek byl publikován v magazínu Nákup všemi smysly číslo 7.
Doporučujeme ještě přečíst:
VÝCHOVA NEVÝCHOVOU aneb Jde to i bez křiku a výčitek
Láskyplná výchova dítě ovlivní na celý život
Klíč k porozumění sobě i druhým
Žádné komentáře:
Okomentovat