pondělí 13. října 2014

Dotkněte se dřevěné hračky a vlastní svobody

Vezmi tu hračku do rukou a zjistíš, jak je lehounká. Stará hračka

opotřebovaná

nese vůně mnoha zážitků
zapatlaná, trochu slaná

otlučená, třísky píchají do prstíčků.

Nádherně oblá a trochu drsná. Letokruhy silného stromu z bývalých časů vytvářejí kouzelnou mozaiku, umělecké dílo. Uvnitř hračky je uschován dunivý hlas kastanět, rozezvoní se ve své obnaženosti vždy při pádu na práh dveří...

Proč se nám do práce chce méně než na sport? Proč nás často baví „neužitečné“ činnosti víc než ty „užitečné“? Možná je to tím, že ty „užitečné“ se prostě udělat musí. Je to povinnost, která nám bere požitek z činnosti? Soustředíme se víc na naplnění očekávání druhých, na strach z odmítnutí, na omezující konvence. Jsme závislí na pracovním místě, na věcech, na názoru lidí. Volný čas nám ale dává svobodu. Pánem jsme my. 

Děláme si, co chceme, nestrachujeme se, vybíjíme ze sebe přebytečnou energii, probouzí se v nás kreativita a zvídavost. Jsme více efektivní, méně unavení, a šťastní. Šťastní ti, co si živobytí přesunou z kolonky práce do volného času ;). Yeguánští domorodci v Jižní Americe jsou prý jedni z nich. Jean Liedloffová popisuje ve své knížce Koncept kontinua, jak např. tito lidé naučili pracovat přistěhovalce1. Živili ho z vlastních zásob tak dlouho, dokud si neuvědomil, že práce není povinnost. Potom už nepotřeboval obživu od sousedů. 

Chceme nepracovat, živit se tím, co nás baví, užívat si vlastní kreativity a uspokojení v každém okamžiku. Jen tak můžeme být plodní. Učíme se od svých dětí žít v přítomnosti, plného soustředění, radosti z bytí, bezpodmínečné lásce. Když se za-díváme na dítě zabrané do své hry, všechny tyto dovednosti z něj srší. Hrou se malé dítě velmi rychle učí, není divu, do učení je zapojena zvědavost, nadšení, plná pozornost a vě-domí vlastních neomezených schopností. 

Větší dítě pasivně sedící v lavici omezováno ve svých projevech ovšem takovou exponenciální rychlost učení ztrácí. Přicházejí povinnosti, plnění očekávání učitelů a strach z trestu nebo nedostatku uznání. Moderní vzdělávací systémy se snaží tyto klasické metody vyučování minimalizovat a nahrazují je hrou. Dítě potřebuje hranice a vedení, ale také podporu vlastních schopností. Zdravý vývoj dítěte můžeme podpořit ohleduplným přístupem a výběrem vhodných aktivit a pomůcek.
Didaktická hra je analogií spontánní činnosti dětí s cílem rozvíjet poznávací procesy, vědomosti a duševní schopnosti dítěte2. Využívá stimulační náboj, který probouzí zájem, zvyšuje angažovanost dětí na prováděných činnostech, podněcuje jejich tvořivost, spontaneitu, spolupráci i soutěživost. Děti při ní automaticky využívají dosavadních poznatků a zkušeností. Může být zaměřena na rozvoj smyslů, paměti, myšlení, komunikace, tvořivosti a kooperace Důležitá je podpora sebedůvěry jedince. Každý člověk vkládá do své práce svoji jedinečnost3. Princip Montessori pedagogiky lze shrnout do požadavku dítěte: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám.“

V našem obchůdku máme spoustu krásných hraček rozvíjejí-cích vaše milované ratolesti ve všech směrech od nejútlejšího věku. Voní kvalitními dřevy, přitahují veselými netoxickými barvičkami, zaručují bezpečnost pro vaše děti a většina z nich je vyrobena s etickou ochrannou známkou Fairtrade.
Praktický život
Zapínací rám s tkaničkou
Děti rozvazují, otevírají křídla látky
a opět je zavízají, šněrují, provlékají tkaničku a učí se uzly.

Biologie
Proces růstu
Sledují, jak barvičky v průběhu mění tvar,
který si důkladně osahají a rychle se naučí,
kam který tvar patří.

V našem internetovém obchodě naleznete širokou nabídku didaktických hraček a Montessori pomůcek.

Použité zdroje:
LIEDLOFFOVÁ, J. Koncept kontinua. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2007.
PRŮCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 1998.
ROSECKÁ, Z. a kol. Malá didaktika činnostního učení. Vydalo sdružení peda-gogů a škol se základním vzděláváním Tvořivá škola, 2007.

Autor textu: Dominika Sýkorová

Žádné komentáře:

Okomentovat