pondělí 26. ledna 2015

Madam Bella Rose

S Martinou Svadbíkovou se známe od mých jedenácti let. Jezdily jsme spolu na tábory, v noci po lesích jsme hrály bojovky a vídaly jsme se několikrát týdně. Když se nám narodily děti, řešily jsme výchovu, zdravé stravování a bolavá bříška miminek. Až jsme časem našly další společné téma - podnikání. A zejména oblast propojování podnikání a rodiny. 

Jsou dny, kdy se nám to daří a jsou dny, které jsou velmi náročné. My se společně radujeme, smutníme, povzbuzujeme se a obdivujeme se vzájemně. Na Marti mě vždy nejvíce fascinovala její intuice. Na co já jsem si musela přečíst tři knihy, ona dělala úplně intuitivně. Její děti umí spolupracovat, jsou empatické, kontaktní a velmi společenské. Martina je jedna z žen, za kterou jsem velmi vděčná a kterou celý život obdivuji. 
První dítě jsi porodila velmi mladá, co tě tenkrát inspirovalo, vedlo, nebo ti pomáhalo? Četla jsi nějaké knihy, radil ti někdo, nebo jsi vše dělala intuitivně? A narazila jsi na něco, co bys už dělala nyní jinak? 
První dítě jsem porodila v 18 letech, což zpětně vidím opravdu jako mladý věk, ale tenkrát mi to zas tak hrozné nepřipadalo. Na dceru jsem se těšila. Jako každá maminka jsem se na vše připravovala a hledala si různé informace. Tenkrát jsem v jednom obchodě narazila na letáček s předporodními kurzy, tak jsem se přihlásila. Měla jsem štěstí, že je v té době vedla velmi energická porodní asistentka, která se zaměřovala na přirozené porody, aromaterapii, nošení v šátku a podobně, což mě hodně ovlivnilo a dodalo potřebnou sebedůvěru. 

K radám, které mi dávali různí známí a příbuzní, přibyl nový pohled, za který jsem byla opravdu vděčná. Přestože jsem byla prvorodička a ještě k tomu náctiletá, nebyla jsem z porodu nijak vyplašená a využila jsem novou důvěru ve svoje tělo a intuici. Během porodu jsem byla do poslední chvíle doma, přirozeně se mi nikam moc nechtělo, takže jsem jela do porodnice opravdu jen na třetí fázi. 

Ovšem ten závěr v porodnici už nebyl tak úplně podle mých představ, protože personál vedl porod klasickým, naučeným způsobem a já jsem neměla sílu protestovat. Je to asi to jediné, co bych zpětně změnila, kdyby to šlo - nechala bych si porod zcela ve své režii a nenechala si do něj zasahovat. Tenkrát to ale ještě nebylo tak úplně možné. Přesto první porod považuji za nádherný zážitek a ráda na něj vzpomínám.
Jsi majitelkou úspěšného e-shopu Bella Rose s bytovými doplňky. Co tě vedlo k jeho založení?
Jak už tomu bývá, nejlepší věci vznikají náhodou. A tak tomu bylo i v případě mého podnikání. Vždy jsem měla ráda útulný domov a obklopovala jsem se pěknými věcmi. Během mateřské dovolené mě bavilo sledovat na internetu interiérové fotky ze zahraničí, obdivovala jsem hlavně domovy ze Skandinávie a bylo mi líto, že se tyto věci u nás nedají pořádně sehnat. Tak mě napadlo zkusit tyto věci dovézt a začít je prodávat.

E-shop byl v tomto případě jasnou volbou, protože to byl nový styl, který u nás nebyl moc známý a internetem se vše šíří lépe než pomocí kamenných prodejen. Navíc v té době jsem měla už dvě děti a e-shop se dá, na rozdíl od kamenné prodejny, spravovat různě po nocích, nebo když děti spí. To byla hlavní myšlenka. Vše byl ale spíše spontánní nápad následovaný sérií rychlých rozhodnutí než nějaká promyšlená strategie.  
A jaké tedy byly začátky tvého podnikání, když ses rozhodla otevřít si internetový obchod jako maminka dvou malých dětí?
Začátky byly krušné. Velmi rychle jsem zjistila, že to nebude tak snadné a že pokud to člověk myslí vážně, obrovská časová i finanční investice je nutností. Neměli jsme s manželem žádné peníze do začátku, spíše naopak, takže jsem musela vybrat spoření, využít nevýhodné nabídky debetních karet a vsadit vše na jednoho koně. Boj s časem byl také neustálý, protože manžel chodil do práce a přes den jsem se věnovala domácnosti a malým dětem. Většinou jsem tedy opravdu pracovala až večer a v noci, když děti spaly. 


Potom jsme našli tetu na hlídání, která alespoň dvakrát týdně vzala děti ven a já měla volné dopoledne na práci. Ovšem veškeré peníze z prvních prodejů šly na toto hlídání nebo zpět na nákupy dalšího zboží, takže čím víc se firmě dařilo, tím víc to chtělo času i peněz. Trvalo ještě nějakou dobu, než jsem si mohla dovolit první brigádnici a následně prvního zaměstnance. Bez podpory mého manžela, který mi od začátku věřil, bych to nikdy nezvládla. 

Obchod se časem rozrostl a ty jsi pracovala na plný úvazek (i na dva úvazky za den, někteří to známe), jak se ti dařilo skloubit vše s mateřstvím a časem s dětmi?
Musím přiznat, že nevím, jestli se mi nějak chytře a promyšleně podařilo mateřství a podnikání skloubit. Spíš to byl takový tobogán, na který jak jednou nasednete, tak jedete. 
Viděla jsem příležitost v podnikání, kterou jsem nechtěla propásnout, ale zároveň byly naše děti malé a uvědomovala jsem si, jak jsou chvíle s nimi důležité a nedají se vrátit. V podnikání je to tak, že kdo se na chvíli zastaví, už stojí opodál. A když objevíte díru na trhu, platí to dvojnásobně. 

Byla jsem vděčná, že o zboží, které jsme dováželi, byl ihned velký zájem a počet objednávek rostl raketovým tempem, ale na druhou stranu právě z tohoto důvodu to bylo náročné. Nikdy firma nepotřebuje více času a peněz, než když je v dynamickém růstu. Je to období, kdy sice máte najednou dva, tři, či dokonce čtyři zaměstnance, ale neuleví se vám, ba naopak – musíte ještě víc zabrat, aby to všechno fungovalo. A s rostoucím úspěchem vám přibývají také konkurenti. Najednou zjistíte, že podnikání je vlastně tvrdý boj, běh kupředu a rychlá akce. Pořád se musíte rozhodovat. 

Dříve jsem byla schopná v obchodě i dvě hodiny trávit tím, že jsem se rozhodovala, jaké boty koupím. Najednou několikrát za den řešíte ve spěchu závažná rozhodnutí, která mohou zásadně ovlivnit další fungování firmy. K úspěchu je třeba v co nejkratším čase udělat co nejvíce správných rozhodnutí. V tomto mi velmi pomohlo spoléhat se na intuici. Nejsem analytický typ, proto je pro mě intuice tím hlavním, co mi pomáhá a co jsem si za ty roky podnikání a mateřství vytrénovala opravdu dobře. I když poslední dobou již používám i různé osvědčené manažerské techniky, stejně se snažím vždy brát v úvahu svůj šestý smysl. 

Intuice mi pomohla i ve skloubení rodiny a podnikání. Podnikání mě od začátku velmi baví, po většinu času si ani nepřipadám jako v práci. Potom je někdy těžké všeho nechat a věnovat se rodině. Zároveň jsem ale rodinný typ, co potřebuje trávit hodně času s partnerem a dětmi a postarat se o domov. Proto mi hodně pomáhá poslouchat svůj vnitřní hlas, abych poznala, kdy už to s prací přeháním.
Je někdo, kdo ti při tom podnikatelském kolotoči pomáhá, takřečeně tě drží nad vodou? 
Nepopsatelnou zásluhu na mém podnikání má můj manžel, přestože i on má svoji firmu v úplně jiném oboru, od začátku mě velmi povzbuzoval a pomáhal mi s dětmi a chodem domácnosti. Byly chvíle, kdy jsem doma pracovala třeba několik hodin v kuse od večera do noci a on byl ten, který dal děti spát, naskládal nádobí do myčky a přinesl mi k počítači večeři a pití. Bez něj bych ty začátky nikdy nezvládla. 

Zároveň, jak s oblibou říká, mě udržuje ve “stabilním stavu” tím, že si se mnou po celé ty roky o všem povídá, rozebíráme spolu rádi různá témata a pohledy na věc a mně to velmi pomáhá k psychickému uvolnění, kdy část starostí mohu někomu sdělit a vypovídat se. Často mě pronásledují různé pochyby, zdali to, co dělám, má smysl, zda to dělám dobře a jestli ten hektický podnikatelský život je to správné pro naši rodinu a děti. Bývá to vždy právě manžel, kdo mě obejme a ujistí, že je to pro nás ta nejlepší cesta, jakou jsme si mohli zvolit, a že je vše, jak má být. To my ženy, obzvláště ženy podnikatelky, myslím, hodně potřebujeme.
Narodil se ti třetí syn, musela jsi změnit pracovně-rodinný režim? Pokud ano, jak?
Narození třetího dítěte je zatím pro mě ta největší škola, jakou jsem na své cestě zažila. K hektickému životu podnikatelky se dvěma dětmi přibylo neplánované, i když chtěné těhotenství, které mi zase obrátilo kompletně všechno naruby. První týdny těhotenství jsem měla opravdu velké starosti. Věděla jsem, že z chodu firmy nemohu na delší dobu jen tak vypadnout, takže mateřská dovolená nepřipadá v úvahu. 

Nevěděla jsem, jak zvládnu firmu, dvě děti a ještě péči o malého drobečka, který bude maminku potřebovat, a já budu potřebovat být s ním. Nakonec jsem stejně nic moc nevymyslela a musela se smířit s tím, že můj život bude možná zase trochu jinak, než jsem si naplánovala a budu muset počkat, jak se věci vyvinou. Celé těhotenství jsem fungovala jako obvykle, byla jsem plná energie, létala jsem na pracovní cesty do zahraničí, pracovala až do posledního dne před porodem. Nebyl ani čas nějak se zastavit a myslet na to, že jsem v jiném stavu. Kupovali jsme navíc ještě dům a stěhovali se a k tomu všemu měnili dětem školu. Jediné, z čeho jsem měla strach, bylo to, aby mi naskočil ten mateřský pocit po porodu, aby se moje psychika dokázala přepnout na ten maminkovský režim. 
O to se ovšem dokonale postaralo přímo miminko. Syna jsem totiž porodila sama za jízdy v autě na zadním sedadle, zatímco manžel řídil a řítil se s námi do porodnice. Po dvou porodech v porodnici to byl pro mě tak silný a nepopsatelný zážitek, že nějaké pochyby o mateřském citu byly úplně zbytečné. Syna jsem zbožňovala od první vteřiny a nemohla se ho nabažit o to víc, že mi ho hned po porodu nikdo nebral a měla jsem ho jen u sebe. Druhý den po porodu už jsem seděla s mimčem na posteli, psala pracovní e-maily a najeli jsme na klasický režim, na který byl malý zvyklý z těhotenství, takže jsme se dobře sehráli. 

Paní na hlídání jsme si našli, ale až po půl roce. Prvních 6 měsíců byl Radovánek klasické business baby, které jezdilo všude tam, kam musela máma: na schůzky do kanceláře, létal i jezdil s námi autem na zahraniční cesty. Všude se mnou jezdil i manžel a pomáhal mi, přebaloval, vozil mi malého na kojení apod. Hodně taky pomáhaly babičky. Nevěřila bych, co všechno jde zvládnout se třemi dětmi.
Jaké hlavní zásady bys doporučila ženám, které podnikají s malými dětmi?
Nejsem moc typ, který by uměl radit. Sama vnímám, jak se stále učím. Co ale mně osobně velmi pomohlo, byla podpora manžela a rodiny. Je zásadní pustit se do podnikání s dětmi opravdu jen tehdy, pokud víte, že se máte na koho spolehnout, že vám někdo pomůže udržovat rodinné zázemí. Zároveň je ale nutné smířit se s tím, že ne vše bude na stejně kvalitní úrovni, jak jste byly zvyklé v době, kdy jste ještě měly chod domácnosti pod palcem. 


Občas budete muset prádlo místo žehlení jen rukou urovnat, někdy budou mít děti i manžel místo večeře dovezenou pizzu a doma to bude často vypadat jako v tanku. Takto to alespoň bylo a je u nás. Občas se z toho hroutím, většinou ale nemám čas to řešit. Pokud chceme zvládat více věcí současně, už to nikdy nemůže být všechno na 100 %, bude to třeba jen na 20 %, ale časem zjistíte, že to bohatě stačí. Když vás popadne nešťastný pocit, že takto už se to nedá dělat (a tomu se čas od času nedá vyhnout), tak je dobré mít po ruce někoho, kdy vás vyslechne, uchlácholí a ujistí, že to děláte dobře. Ten člověk vám řekne, že firma má větší smysl než vzorně naklizená kuchyň. 
Je také důležité si uvědomit, že i když nejste tak často s dětmi, tak děti z toho nemusí nutně strádat - možná dělá víc mazlit se s nimi večer v posteli, pusinkovat a objímat je přes den, aby věděly, že je milujete. Ono nestíhat domácnost má i své výhody - naučíte své děti samostatnosti. Navíc jim ukazujete úžasný vzor do života tím, že děláte něco, co vás baví a v čem vidíte smysl. Důležité je ale při tom stále vnímat svoje skutečné pocity a být vnitřně přesvědčená, že toto celé má smysl. Že ten čas, který nevěnujete rodině, ale firmě, je pro vás samotnou opravdu dobrá investice. 

A hlavně musíte o sobě vědět, že i přes všechny prožité depky a starosti jste stejně ten typ, kterému podnikatelský styl života vyhovuje. Pokud třeba i podnikáte, nebo máte plán podnikat, ale vnitřně cítíte, že vás to vysiluje a špatně to snášíte, klidně to odpískejte. O tom se už tolik nemluví, ale já osobně to považuji také za velkou kuráž a ráda bych tento druhý pohled zmínila. Vždy by si žena i celá její rodina měla najít takový styl života, který jim vyhovuje, nehledě na názory okolí. Teprve potom se totiž dají budovat úžasné věci.   
www.bellarose.cz
www.nordicday.cz

Článek z časopisu Nákup všemi smysly číslo 4.


Autor textu: Lucie Harnošová

Doporučujeme ještě přečíst:
Lékárna partnerských vztahů
Klíč k porozumění sobě i druhým

Žádné komentáře:

Okomentovat