neděle 9. srpna 2015

„S dcerkou jsme tým!“ těší majitelku netradiční kavárny

O tom, že plnit si své sny má opravdu cenu, svědčí i příběh mladé podnikavé ženy, která si ve Velké Bíteši, nedaleko Brna, otevřela originální podnik Kreative Café. Milovanou práci neopustila ani coby maminka. A to kromě nošení v šátku vyzkoušela i látkové pleny a bezplenkovou komunikační metodu.

Alena Kolesová snila o vlastní kavárně už na střední škole. Se spolužáky často navštěvovala Café Bar ve městě, kde studovala, a vždy se tam cítila velice dobře. A právě tam často uvažovala o vlastním podniku. Nicméně cesta k němu byla ještě dlouhá.

„Nejprve jsem strávila kratší čas v zahraničí, pak nastoupila na vysokou školu a vzápětí ji ukončila, protože mě další studium nenaplňovalo. Poté jsem si našla zaměstnání, kde jsem byla, tuším, pět let. Ta práce mě velmi bavila, ale řekla jsem si, že pokud se nepokusím splnit si svůj sen, s dětmi a rodinou to bude ještě méně pravděpodobné. A tak jsem dala výpověď a začala žít svůj sen,“ usmívá se při vzpomínání.

Z hostů přátelé

I když pochází z Velké Bíteše, původně netrvala na tom, že svůj vytoužený podnik otevře zrovna tam. Vhodné prostory hledala i v blízkém okolí a v Brně. Nakonec je ale objevila přímo ve Velké Bíteši a dnes je za to ráda. „Líbí se mi, že do kavárny chodí lidé, které znám, i moji přátelé. Máme spolu vybudovaný pěkný vztah. Potkáváme se ve městě a při různých příležitostech a mně se líbí, jak se na sebe všichni usmíváme a zdravíme se,“ vyzdvihuje výhody blízkého kontaktu s hosty.

Samostatnou kapitolou se stalo zařizování kavárny, při němž se paní Alena výtečně realizuje. Vždycky si přála, aby její podnik Kreative Café byl něčím zajímavý, možná výjimečný. Proto si vyrobila vlastní stolky s mozaikou, na kterých lze hrát “člověče nezlob se”, šachy nebo mlýny; a nápojové lístky píše vlastnoručně. 

Hlavní lákadla její kavárny jsou opravdu kvalitní, čerstvě pražená káva a domácí moučníky. Paní Alena rovněž spolupracuje s různými šikovnými lidmi, kteří fotí, malují či jinak tvoří. Jejich obrazy, šperky, brože a další tvorbu si návštěvníci Kreative Café mohou nejen prohlédnout, ale také odnést s sebou domů. 

Stěhování do většího

Osobitost podniku u hostů zabodovala. „Původně byla kavárna zastrčená v malé uličce a bylo v ní málo místa - čtyři stolky a jeden větší salonek. Pro začátek jsem to považovala za ideální stav, ale postupem času prostor přestával stačit, a tak jsem začala přemýšlet o stěhování,“ vypráví paní Alena.

Hledání nového působiště se zpočátku obávala, protože najít ve Velké Bíteši vyhovující volné prostory se zdálo být dost obtížné. Pak se ale objevil pěkný, velký, dvoupatrový dům s venkovní terasou a bylo rozhodnuto. Nejvíce dumala nad tím, čím zaplní tak velké místnosti.

„Bylo mi jasné, že moje čtyři stolky asi stačit nebudou. Pak mě napadlo posbírat doma, u babičky a u známých stará křesla a stolky. Stále jich ale bylo málo, proto jsem přes Facebook vyhlásila sbírku. Sešla se jich opravdu spousta. Všechny jsem vyčistila a ty, které měly ošklivé čalounění, jsem nově potáhla. Tímto nábytkem jsem zaplnila celé horní patro. Vzadu v rožku jsem ještě udělala koutek pro děti. Tím vzniklo takové „zevlovací patro“. Dole zůstaly krásné mozaikové stoly, u nichž si hosté mohou dlouhé odpoledne zkrátit popíjením výborné kávy a třeba i hrou v šachy,“ popisuje zrod svého nového působiště.

Premiéra šátku: na hodech

Asi dva roky po otevření nového, většího Kreative Café se paní Aleně narodila dcerka. V těhotenství často docházela do podniku a práce ji velmi bavila. „A myslím, že I Marušku, protože je v kavárně a ve společnosti lidí jako ryba ve vodě. Nicméně rodičovství a péče o dcerku hodně změnily můj přístup k práci a také čas, který v ní mohu trávit. Šestinedělí jsme si užívaly spolu doma a na vycházkách a do kavárny jsme chodily pouze na kávu. Poté jsem začala řešit objednávky zboží a trošku i provoz. Když ale byly Marušce tři měsíce, konaly se u nás ve Velké Bíteši tradiční hody. To je v kavárně velká událost a já u toho potřebovala být,“ líčí.

V tu dobu si koupila šátek na nošení dětí a poprvé do něj svou dceru uvázala. Celý hodový víkend takto bez problémů zvládly a byl to začátek šátkování i částečného návratu paní Aleny do práce. Marušce se v šátku líbilo, a tak spolu vařily kávu, pekly a připravovaly občerstvení.

„To děláme občas i nyní. Kvůli tomu, že již leze, stojí a popochází, už v šátku nechce trávit tolik času. Ale zase jej ráda tráví ve společnosti ostatních dětí, a tak ji občas mohu nechat u maminky nebo u sestry a vím, že tam je spokojená. Za to jim moc děkuji, protože díky nim stihnu tolik věcí, jako nikdy dříve. A také mám po boku úžasného muže, který je mi vždy oporou a na kterého se ve všem mohu spolehnout,“ oceňuje paní Alena pomoc ze strany svých nejbližších.

Intuitivní výchova

Za dcerku je velice vděčná. Díky ní poznala, co všechno člověk může zvládnout a dokázat. „Jsme tým! A je s ní děsná sranda,“ dodává s úsměvem. Při výchově vsází na svůj instinkt, protože věří, že jí ukazuje to nejlepší, co pro své dítě může udělat. Od mala spolu praktikovaly bezplekovou komunikační metodu a dařilo se jim. Ale v šesti měsících, kdy se Maruška poprvé postavila na nohy, skončila jakákoliv snaha posadit ji na nočníček křikem, kroucením a absolutní nespoluprací. Proto se paní Alena rozhodla vyčkat, aby sebe i dceru zbytečně nestresovala.

„Nyní, v deseti měsících, jsme ve fázi, kdy celou noc vydrží plena suchá a ráno čůráme a často i kakáme na nočník. Ale přes den vše valí do plíny. Pleny používám látkové, protože když jsem viděla během šestinedělí tu spotřebu jednorázových a následné kupy odpadu, opravdu jsem se zhrozila. A tak látkuji ráda a opravdu mě to baví! Ale nejsem úplně ortodoxní látkařka, ve výjimečných případech po jednorázovce sáhnu,“ upřesňuje svůj vztah k moderním látkovým plenám.

Milovníci skvělé kávy i příjemného lelkování mohou její netradiční kavárnu nedaleko Masarykova náměstí navštívit každý den. Zváni jsou také na tvořivá odpoledne, vzdělávací semináře nebo pravidelné jarmarky.

Článek byl publikován v magazínu Nákup všemi smysly č. 9

Autor textu: Zuzana Klementová


Doporučujeme ještě přečíst:

Žádné komentáře:

Okomentovat