Tvořme spolu zvesela

Reportáž Radky Rubešové z interaktivní výtvarné dílny pro rodiče a děti.

Byla jsem oslovena Bránou k dětem, abych vedla výtvarnou dílnu pro děti a rodiče v rámci oslav 8. výročí prodejny. Protože jsem měla zcela volnou ruku, pojala jsem to trochu netradičně. Chtěla jsem rodičům i dětem dopřát možnost zažít spolu legraci, blízkost, netradiční komunikaci a pohodové tvoření ve dvojici, kde nejde ani tak o výsledek, ale o to být spolu "tady a teď" trochu jinak, než jsme zvyklí za běžného provozu.

Fixový experiment

V hlavě se mi zrodil nápad na použití výtvarné (arteterapeutické) techniky - kresby ve dvojici na společný papír. Ale čím? Pastelky? Pastely? Fixy? Nakonec vyhrály fixy. Jejich tvar a pestrá barevná škála mě inspirovali k řadě motivačních her, které předcházeli samotnému kreslení ve dvojici.

Ještě pár minut před samotným začátkem akce jsem byla docela nervózní. Měla jsem obavy, zda účastníky uspokojím “pouhým” kreslením fixami. Zda nebudou očekávat nějaký výrobek na “úrovni”. Naštěstí se už nedalo nic dělat. Měla jsem s sebou jen fixy a papíry… Tak jsem to nechala plynout.

Pohlceni procesem aneb barvy nás vedou samy

Na úvod jsem rodičům i dětem zdůraznila, že nejde o výsledek, ale o proces. Rodiče pracují stejně jako děti tzn. účastní se všech aktivit sami za sebe. V případě, že dítě pracovat nechce, stydí se, tak nenaléháme a dáme mu prostor, aby se zapojilo, až bude chtít. Rodič v tomto případě pracuje sám a je mu inspirací.

Začali jsme seznamováním pomocí barevných fixek. Každý vytáhl jednu barvu, která se mu v tom okamžiku právě líbila a spojil ji se svým jménem. Například: Modrá Radka. Po úvodním kolečku jsme hledali v našem okolí předmět stejné barvy jako je naše fixa. Následovalo skládání obrázku z fixek a třídění podle barev.

Po té, co jsme se fixami důkladně seznámili, pustili jsme se do samotného kreslení ve dvojici. Dvojice (případně trojice - rodič se dvěma dětmi) si sedly ke stolečku, kde byl připravený papír. Každý si mohl vybrat pět fixek - pět barev, kterými bude kreslit.

Úkol zněl následovně: Nejde o “krásný výsledek - krásný obraz”. Jde o hru a experiment. Jak fixy kreslí? Pomalu? Rychle? Dokážou čmárat? Dokážou se honit? Narazí do sebe nebo si vyhnout?…. Po instrukcích následovalo radostné a soustředěné tvoření, které trvalo asi 15 minut.

Papír otevírá životní témata

Tato technika je na jednu stranu jednoduchá, hravá a spontánní, na druhou stranu otevírá v účastnících nejrůznější témata. Máme na papíře všichni dost místa? Kreslíme “spolu” nebo každý zvlášť? Vím, co dělat? Dokážu spontánně reagovat? Umím se uvolnit a neřešit nejistý výsledek? Mám svobodu v tom, co kreslím nebo mi někdo říká, co mám dělat? 

Všechna tato témata a ještě mnohá další jsou přítomna. To, co se děje na papíře, možná známe v nějaké obměně ze svého reálného života. A nejde o to, že něco je dobře či špatně. Každý to máme nějak a hodí se vědět, jak. Čím více se totiž známe, tím lépe se orientujeme ve svém chování. A tato technika nám umožňuje nahlédnout, jak to máme v komunikaci a interakci se svým dítětem.

Zajímavá zjištění

Celou dílnu jsme ukončili závěrečnou reflexí. Nejprve rodiče a děti přikládali fixy k různým “smajlíkům” podle toho, jak se jim dílna líbila. Rodiče jsem pak vyzvala k písemnému shrnutí. To je důležité pro lepší uvědomění a pojmenování věcí, které se právě odehrály. A také pro mě, abych měla zpětnou vazbu pro svou práci. Zde vám pro ochutnávku nabízím některé z nich.

• Díky, zajímavé a inspirativní, velmi osvobozující. Ráda budu s holkama takto doma tvořit čmáranice jednoduchá a fakt parádní aktivita…
• Dcera chtěla, abych ji při společném tvoření hodně vedla (dobrá reflexe pro mě, zřejmě ji moc řídím)...
• Překvapilo mě, jak je najednou těžké samostatně zaplnit prostor určený pro malování - obvykle doma malujeme společně a probíhá tam “boj o místo”.
• Umění a schopnost rychle improvizovat, reagovat, přepnout.
• Celé tvoření se mi moc líbilo. Krásné zapojení rodiče a dítěte do společné hry s barvami. Malování jsme si užila tím, že zadání nepřikazovalo malovat přímo daný úkol, prostě bezprostřední uvolněné malování. Děkujeme.

A jaký jsem měla pocit z celkového vyznění já sama? Přijetí této techniky účastníky mě velmi povzbudilo. Mé obavy, zda pouhé “kreslení” je dostačující, se rozplynuly. Ráda bych někdy dílnu zopakovala s malou obměnou. V úvodní motivační části bych se více soustředila na naladění a hry ve dvojici, které by vedly k ještě uvolněnější a hlubší společné výtvarné práci.

Velký dík patří Katce Petrošové z Čajovny Mezi stromy, která mi pomohla s přípravou zázemí a byla mi k dispozici v průběhu akce.

MŮJ TIP

Pokud vás článek inspiroval, neváhejte a vyzkoušejte si společné kreslení doma. Můžete zkusit ještě jednu techniku. Jeden kreslí (spíše jednoduché tvary a obrazce) a druhý po něm vše na svůj vlastní papír opakuje. Vzniknou tak dva obrázky se stejným tématem, ale úplně jiným rukopisem. Pak si role vystřídáte.

Pokud vás zajímá, jak s dětmi doma tvořit a hledáte inspiraci, můžete navštívit některou s interaktivních přednášek na toto téma v Bráně k dětem v Brně nebo v Praze.

Radka Rubešová

Radka Rubešová

- výtvarná pedagožka, lektorka a arteterapeutka.

- spoluautorka publikací Hravé tvoření pro malá stvoření, Nápady pro rodičovskou dovolenou a Výchova prožitkem.

- baví mě práce s výtvarným materiálem, experimenty a vytváření nových technik a postupů. - jsem spoluautorkou několika knih o tvoření s dětmi. Miluji improvizaci a práci s přítomným okamžikem, kdy se nechávám nést aktuální situací s důvěrou v sebe, své znalosti a zkušenosti na tomto poli. Ráda v lidech probouzím jejich skrytý tvořivý potenciál. Učím vnímat souvislosti, kterak to “co“ a “jak” tvořím v rámci výtvarného díla souvisí s reálným životem.

- mám podporujícího muže a tři děti. Ráda šiju, tancuju a učím se nové věci.

- www.radkarubesova.cz

Autor textu: Radka Rubešová


Doporučujeme ještě přečíst:
Plastové hračky doma nemáme
Razítkuje celá rodina
V hlavní roli hračky